¹ Davidova modlitba.^{1 2} Slyš,³ Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku.⁴ Naslouchej⁵ mé modlitbě,⁶ ne pochází z klamných rtů.⁷

1. 86,1; 90,1; 102,1; 142,1
2. imperativ zesílený suffixem -á (enfatický imperativ)
3. 30,11; 39,13; 84,9; 119,149
4. 61,2; 102,2; 106,44; 142,7; (výraz se používá častěji pro radostný jásot — 30,6; 42,5)
5. 5,2; 55,2
6. 4,2; 39,13
7. Iz 29,13

² Kéž soud nade mnou vyjde přímo od tebe,¹ tvé oči vidí přímost.²

1. h.: tvé tváře
2. n : to, co je správné

³ Zkoumal jsi mé srdce,¹ navštěvovals² mě v noci,³ tříbils mě, nic jsi nenalezl. ⌈Mé záměry nepředcházejí má ústa.⌉⁴

1. 7,10; 66,10; 139,1v.23; Jr 12,3
2. n.: volal jsi mě k zodpovědnosti; Pl 4,22
3. 16,7
4. tj. Nemám žádné skryté záměry / Říkám jen to, co si myslím; n.: Mám v úmyslu (/ Rozhodl jsem se), že má ústa nebudou překračovat (tj. hřešit — srv. 1S 15,24; Jr 2,20; 5,28); $

⁴ Co se týče lidských skutků, podle slova¹ tvých rtů jsem² se chránil cest^{3 4}lupičů.

1. 1Kr 13,1p; 2Pa 30,12
2. 119,9
3. 1,1v
4. sg., jednotné číslo (singulár)

⁵ Mé kroky¹ ⌈se držely⌉² ve tvých stezkách,³ mé nohy neuklouzly.⁴

1. 44,19; Př 14,15
2. h. inf. lze chápat také jako impv. (přeloženo dle paralelismu a kontextu); srv. Jb 23,11
3. h.: drahách (Př 2,9p); [Boží dráhy jsou jeho příkazy, předepsané mravní způsoby]
4. h.: se nepohly (15,5!; Př 10,30)

^{6 1}Volám² k tobě, ³Bože, protože mi ⁴odpovídáš.⁵ ⌈Nakloň ke mně své ucho,⌉⁶ slyš mou řeč.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 3,5p; 18,4; 27,7
3. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. 65,6; 86,7; ::Jb 30,20
6. 31,3!; srv. Př 4,20

⁷ Prokaž své ¹milosrdenství,^{2 3}spasiteli těch, kdo před protivníky⁴ hledají útočiště⁵ ve tvé pravici.⁶

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: milosrdné činy; 31,22; 89,2; Pl 3,22!
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. 2S 22,40
5. 2,12; 18,31; 31,20; 34,23
6. 18,36; 20,7; 21,9; 44,4; 48,11; 60,7!; Ex 15,6; Pl 2,3

⁸ Chraň¹ mě jako zřítelnici² svého oka, ve stínu³ svých křídel⁴ mě skryj⁵

1. 16,1!
2. Dt 32,10; Př 7,2; Za 2,12v
3. [h. výraz stín je častou metaforou pro ochranu. Viz Gn 19,8; Nu 14,9; Sd 9,15; Ž 91,1; Iz 25,4n; 30,2p; Pl 4,20]
4. 36,8; 57,2; 61,5; 63,8; 91,4; Rt 2,12, Mt 23,37
5. 64,3

^{9 1}před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavními² nepřáteli, kteří mě obklopují.³

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. h.: (nepřáteli) z duše; n : na život a na smrt (srv. Př 7,23; Pl 5,9)
3. 22,17; 109,3

¹⁰ Zarostli tukem,¹ ⌈jejich ústa mluví² povýšeně.⌉³

1. 119,70; Iz 6,10v; [obezita je v StS spojována s bezbožným životem (Ž 73,7; Dt 32,15; Jr 5,28)]
2. 12,4; 31,18; 73,8; 2Pt 2,18
3. n : vytahují se

¹¹ Nyní ⌈mě už vystopovali,⌉¹ obklíčili² mě, zkoumají,³ jak mě dostat na zem.

1. TM(’aššurênû): naše kroky — čteno jako ’iššerúní
2. 118,10n; 140,10
3. h.: ()kladou své oči

¹² Podobá se lvu,¹ bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu,² jenž ve skrytu číhá.³

1. 7,3p; 10,9
2. 35,17; 58,6; Jr 25,38
3. h.: sedí

¹³ Povstaň,¹ Hospodine, předejdi ho² a sraz³ ho, svým mečem vysvoboď⁴ mou duši od ničemy

1. 3,8
2. h.: jeho tvář
3. 18,40
4. 18,3

¹⁴ a svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku,¹ ⌈kteří mají podíl na životě.⌉² Ze své pokladnice jim plníš břicho³ -- i jejich synové se nasytí a ⁴zbytek zanechají svým dětem.⁵

1. Srv. 10,18, kde se mluví o „člověku ze země“ a podobně i zde jsou míněni lidé, kterým nepatří věčnost
2. h.: jejichž podíl je v životě; tj. vše, pro co žijí, je jenom tento život; [tak jako podíl Izraelců, zvl. kněží byl „v Hospodinu“ (Joz 22,25; srv. Dt 12,12; Ž 16,5), Judejců „v Davidovi“ (1Kr 12,16), podíl těchto lidí je pouze v životě — v pozemském blahu]
3. [žalmista si zde nestěžuje na to, že se ničemům dobře daří (srv. 37,7; 73,3), ale zdůrazňuje Boží dobrotu vůči všem (Mt 5,45)]
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. K tématu viz i Kaz 6,2 a L 16,25

¹⁵ Já ale spatřím¹ tvou tvář² ⌈v spravedlnosti;⌉³ až procitnu,⁴ budu nasycen⁵ tvým zjevem.⁶

1. 11,7; Jb 19,26n; 1J 3,2; Zj 22,4
2. 4,7
3. n.: pro svou spr.; [tak jako ve v. 1 poukazuje na svou spravedlnost; (srv. ovšem zároveň 5,8)]
4. [snad míněn spánek smrti, a tudíž předzvěst budoucího vzkříšení (srv. Jb 14,12; Iz 26,19; Da 12,2; Mt 27,52; 1Te 4,13)]
5. n.: se sytit; 65,5
6. srv. Nu 12,8; Mt 5,8