¹ Ne nás, Hospodine, ne nás,¹ ale své jméno^{2 3}učiň slavným⁴ pro své milosrdenství, pro svou věrnost.⁵

1. Ez 36,32
2. 5,12p; Iz 48,11; Ez 36,23n
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. h.: svému jménu dej slávu; 29,2; Jr 13,16
5. h.: pravdu; 25,10p

^{2 1}Proč mají pohanské ²národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh?³

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 62 v tabulce na str. 1499
3. 42,4.11; 79,10; Jl 2,17; Mi 7,10

³ Náš Bůh je v nebesích.^{1 2}Činí vše, co si přeje.³

1. 2,4; 113,5; Neh 1,4; Mt 6,9
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. 135,6; Kaz 8,3; Iz 53,10; 55,11; Ez 18,23; Da 4,32

⁴ Jejich modlářské zpodobeniny¹ jsou stříbro a zlato,² dílo lidských rukou.³

1. 106,36; Oz 8,4; 13,2; LXX, Vul: Modly pohanských národů — srv. //135,15—20
2. Iz 46,6
3. Dt 4,28!; Jr 1,16; 10,3n

⁵ Mají ústa, a nemluví,¹ mají oči, a nevidí,

1. impf. (tak i dále); n : nemohou mluvit; Jr 10,5; 1Kr 18,26

⁶ mají uši, a neslyší,¹ mají nos, a necítí,²

1. ::94,9; Da 5,23
2. ::Gn 8,21

⁷ mají ruce,¹ a nehmatají, mají nohy,² a nechodí, hrdlem ani nehlesnou.³

1. h.: jejich ruce (oproti předchozím přivlastňovacím vazbám typu dosl.: jim nos)
2. h.: jejich nohy
3. [Na rozdíl od mluvení (v. 5a) se zde jedná o neartikulované zvuky (srv. mručení — Iz 31,4; lkání — 38,14]

⁸ Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.¹

1. 2Kr 17,15; Iz 44,9—11; Jr 2,5; Abk 2,18

⁹ Izraeli, doufej¹ v Hospodina! On je jejich² pomocí³ a ⁴štítem.⁵

1. 9,11!; 37,3; 62,9; LXX, Vul: Izraelský dům doufal (podobně v. 10n)
2. (Přechod z 2. os. sg. do 3. os. pl. působí poněkud zvláštně; zřejmě souvisí se způsobem přednesu žalmu ve formě antifony; zachovává jej většina překladů.)
3. 121,1; 146,5
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. 33,20; Př 30,5

¹⁰ Dome Áronův,¹ doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a ²štítem.

1. 118,3; 135,19
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹¹ Kdo se bojíte¹ Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a ²štítem.

1. 15,4!; 22,24; [lze chápat ve smyslu: proselyté — srv. Sk 10,1.35]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹² Hospodin na nás ¹pamatuje² a žehná³ nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu,

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 136,23; Gn 8,1
3. h. impf.; n : požehná / ať požehná (tak i dále); 67,2

¹³ žehná bojícím¹ se Hospodina, malým i velkým.²

1. 66,16; 111,5; 128,4
2. Jr 6,13; 16,6; 31,34p; Zj 11,18; 13,16; 19,5

¹⁴ Kéž vám¹ Hospodin přidá² -- vám³ i vašim synům.

1. h.: na vás
2. tj. na počtu (rozmnoží); Dt 1,11; srv. h. jósef — tj. přidá; (Gn 30,24)
3. h.: na vás

¹⁵ Jste Hospodinovi požehnaní¹ -- on ²učinil nebesa i zemi.³

1. Gn 14,19
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. 121,2; 124,8; 134,3; 146,6; Gn 1,1; Jr 10,12

¹⁶ Nebesa, nebesa¹ patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským.²

1. 89,12; 144,5; LXX, Vul: nebesa nebes
2. 89,48; Gn 1,28

¹⁷ Mrtví již nechválí ¹Hospodina,² ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.³

1. Pozn. 69 v tabulce na str. 1499
2. LXX, Vul: tebe, Hospodine
3. 94,17; 6,6; 88,11—13; Iz 38,18

¹⁸ Ale my¹ budeme dobrořečit^{2 3}Hospodinu od nynějška až navěky.⁴ Haleluja!

1. LXX, Vul: + živí
2. 16,7p
3. Pozn. 69 v tabulce na str. 1499
4. 113,2