¹ Vstoupil opět do synagogy.¹ A byl tam člověk, který měl odumřelou² ruku.

1. 1,21
2. ř.: uschlou

² Pozorně jej sledovali,¹ zda ho v sobotu² uzdraví, aby jej obžalovali.

1. L 3,2
2. 2,24

³ A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

⁴ A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli.

⁵ Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí¹ jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni [svou] ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.²

1. 6,52; ř. pórósis (tvrdost / zatvrzení); Ř 11,25 a Ef 4,18.
2. 1Kr 13,6

⁶ Když farizeové vyšli, hned se s herodiány¹ proti němu radili,² jak by ho zahubili.

1. 12,13; Mt 22,16p
2. var.: poradili; Mt 12,15p

⁷ Ježíš se se svými učedníky odebral k moři. A vydalo se za [ním] velké množství lidí z Galileje a z Judska.

⁸ Také z Jeruzaléma, z Idumeje¹ a Zajordání,² z okolí Týru a Sidónu³ přišlo k němu velké množství lidí, když slyšeli, co všechno činil.

1. ř. výraz pro h. Edóm (Gn 36,8.32); zde však označuje Z část Izraele jižně od Judska, nikoliv dřívější území Edómců
2. 10,1; Mt 4,25p; Iz 8,23
3. 7,24; Mt 11,21

⁹ Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku,¹ aby se na něho zástup netlačil.

1. 4,1

¹⁰ Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení,¹ se k němu hrnuli, aby se ho dotkli.²

1. 5,29
2. 6,56; 8,22; Mt 9,21

¹¹ A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“¹

1. Mt 4,3!

¹² Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je.

Ustanovení Dvanácti

¹³ Vystoupil¹ na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu.

1. //Mt 10,1—4

¹⁴ Ustanovil¹ jich dvanáct,² aby byli s ním,³ aby je posílal hlásat evangelium⁴

1. n.: Vytvořil (stejně ve v. 16)
2. var.: + které nazval také apoštoly, 6,30
3. 16,10; Mt 26,69; L 5,9; Sk 1,21
4. 16,15

¹⁵ a aby měli pravomoc vyhánět démony.¹

1. 6,13; 16,17; Mt 10,8

¹⁶ [Ustanovil těchto Dvanáct:]¹ Šimona,² kterému přidal jméno Petr,³

1. 4,10; 6,7; 9,35; 10,32; 11,11; L 8,1; //L 6,14—16; Sk 1,13
2. 1,16
3. Mt 16,18

¹⁷ Jakuba¹ Zebedeova a Jakubova bratra Jana² a přidal jim jméno Boanerges, což znamená synové hromu,

1. Sk 12,2
2. 1,19; 5,37; 10,35; 14,33

¹⁸ Ondřeje,¹ Filipa,² Bartoloměje, Matouše,³ Tomáše,⁴ Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského

1. 1,40; J 6,8
2. 1,43; J 6,5; 14,8
3. 2,14
4. J 11,16

¹⁹ a Judu¹ Iškariotského, který ho pak zradil.²

1. 14,10n
2. ř.: vydal

Rozdělený dům neobstojí

²⁰ Přišli¹ do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.

1. var.: Přichází

²¹ Když to uslyšeli jeho příbuzní,¹ vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“²

1. n.: rodina; ř.: ti od něho; 3,31
2. J 10,20; Sk 26,24

²² Učitelé Zákona,¹ kteří sestoupili² z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula.³ ⌈V moci⌉⁴ vládce démonů vyhání démony!“⁵

1. 7,1; Mt 15,1
2. sestupovat je tech. term. pro cestu z Jeruzaléma, analog. vystupovat do Jeruzaléma; Sk 8,15; L 4,31v
3. Mt 10,25
4. Mt 9,34
5. 1,34!

²³ Zavolal¹ je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích:² „Jak může Satan³ vyhánět Satana?

1. //Mt 12,25—29
2. 4,2
3. 1,13; Mt 4,10

²⁴ Je–li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát.

²⁵ Bude–li dům¹ proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.

1. n.: domácnost / rodina

²⁶ Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.

²⁷ Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek,¹ jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům.

1. ř.: nádoby / nářadí; srv. Mt 12,29; Sk 9,15; Ř 9,21; 2K 4,7; 2Tm 2,20nn.

²⁸ ⌈Amen, pravím⌉¹ vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, ²prohřešení i ³rouhání, jakkoliv by se rouhali.⁴

1. Mt 5,26p; [u Mk 12×]
2. pl., množné číslo (plurál)
3. pl., množné číslo (plurál)
4. ř. blasfémein (aorist) — rouhat se, utrhat, vědomě promluvit zle

²⁹ Kdo by však ⌈vědomě promluvil zle⌉¹ proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen² věčným prohřešením.³“

1. ř. blasfémein (aorist) — rouhat se, utrhat, vědomě promluvit zle
2. n.: držen
3. var.: soudem

³⁰ Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“

Ježíšova matka a bratři

³¹ Tu¹ přichází² jeho matka a jeho bratři a stojíce venku ⌈dali ho zavolat⌉.³

1. //Mt 12,46—50
2. var.: přicházejí
3. ř.: poslali k němu volajíce ho

³² Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři [a tvé sestry] tě venku hledají.“

³³ ⌈Odpověděl jim⌉:¹ „Kdo je má matka a moji bratři?“

1. ř.: A odpověděv jim říká; [var.: Řekl]

³⁴ A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

³⁵ Neboť kdo činí Boží vůli,¹ to je můj bratr, má sestra i matka.“

1. Ř 1,10!; Ef 6,6; 1J 2,7