¹ Když¹ tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:

1. srv. 6,30—44; //Mt 15,32—39

² „Jsem hluboce pohnut¹ nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.

1. 9,22; Mt 9,36p

³ A propustím–li je hladové domů,¹ zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“

1. 5,19p

⁴ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině¹ získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“

1. 1,45

⁵ Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“

⁶ Nařídil zástupu posadit¹ se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.

1. ř.: uložit; 6,40p

⁷ Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.

⁸ Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.

⁹ [Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

¹⁰ A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.

Farizeové žádají znamení

¹¹ Vyšli¹ proti němu farizeové a začali se s ním přít.² Žádali od něho znamení³ z nebe, aby ho zkoušeli.⁴

1. //Mt 16,1—12
2. Ex 17,2; Nu 20,3
3. Mt 12,38
4. Mt 16,1

¹² Hluboce povzdechl¹ svým duchem² a řekl: „Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím³ vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.⁴“

1. 7,34
2. n.: ve svém duchu
3. 3,28p
4. ř.: (hebraismus, zn. rozhodný zápor:) jestli bude dáno tomuto pokolení znamení

¹³ A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.¹

1. [tj. východní břeh Galilejského j.]

Varování před farizeji a herodiány

¹⁴ Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.

¹⁵ A on jim nařizoval: „Dávejte si pozor,¹ varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.“

1. 4,24

¹⁶ I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.

¹⁷ Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?¹

1. 6,52

¹⁸ Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte?¹ Nepamatujete si,

1. 4,12; //Jr 5,21; Ez 12,2

¹⁹ když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“¹

1. 6,41—44

²⁰ „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“¹

1. v. 6—9

²¹ A říkal jim: „Ještě nechápete?“

Uzdravení slepého

²² Pak přišli¹ do Betsaidy.² Přivedli k němu slepého³ a žádali ho, aby se ho dotkl.

1. var.: přišel
2. 6,45
3. 10,46; Mt 9,27!

²³ Ježíš uchopil ruku toho slepého,¹ vyvedl ho z vesnice, a když plivl² do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: „Vidíš něco?“

1. 10,49
2. 7,33; J 9,6

²⁴ On vzhlédl¹ a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.“

1. n.: nabyl zrak

²⁵ Pak opět¹ vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.

1. [jediný případ Ježíšova uzdravení nadvakrát]

²⁶ A poslal ho domů¹ se slovy: „Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!“

1. 5,19p; ř.: do jeho domu

Petrovo vyznání

²⁷ Ježíš¹ se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy.² Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mne lidé pokládají?“

1. //Mt 16,13—15
2. Mt 16,13p

²⁸ Oni mu řekli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“¹

1. 6,15

²⁹ A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“

³⁰ Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.

Ježíš mluví o své smrti a o následování

³¹ A¹ začal je učit, že Syn člověka² musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona,³ být zabit a po třech dnech vstát⁴ z mrtvých.

1. //Mt 16,21—28
2. 2,10; Mt 8,20p
3. 15,1p
4. Mt 16,21

³² A mluvil o tom otevřeně.¹ Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.

1. J 10,24; 11,14

³³ Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral¹ Petra a řekl: „Jdi ode² mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“

1. v. 32; 4,39; stejný ř. výraz jako ve v. 30 (přísně domluvil); 1,25 a 9,25 (pohrozil)
2. Mt 16,23

³⁴ A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce–li kdo jít¹ za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.

1. var.: přijít

³⁵ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli [mně a] evangeliu, zachrání ji.

1. Mt 16,25p

³⁶ Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale své duši uškodí?

³⁷ Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?

³⁸ Kdo by se styděl¹ za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“²

1. ::Ř 1,16
2. 2Te 1,6—10