¹ Byly¹ dva dny před ⌈Hodem beránka⌉² a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali,³ jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

1. //Mt 26,2—16
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. v. 11.55; 11,18; 12,12; srv. 1S 20,1

² Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“

Ježíš v Betanii pomazán k pohřbu

³ Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu,¹ vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého² nardového³ oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

1. Mt 9,10p
2. srv. 1Tm 2,9; 1Pt 3,4
3. Pís 1,12p

⁴ Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje?

⁵ Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů¹ a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni.

1. Mt 26,7p

⁶ Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na¹ mně dobrý skutek.

1. ř.: ve mně

⁷ Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.

⁸ Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.

⁹ Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě¹ bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

1. Mt 28,19n

Juda nabízí zradu

¹⁰ A Juda Iškariotský,¹ jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.²

1. J 6,71
2. Mt 26,16p

¹¹ Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

Příprava velikonoční večeře

¹² Prvního¹ dne nekvašených chlebů, když obětovali² ⌈velikonočního beránka⌉,³ mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?⁴“

1. //Mt 26,17—30
2. n.: zabíjeli
3. ř.: pascha (Mt 26,2p)
4. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹³ I poslal dva ze svých učedníků¹ a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody.² Jděte za ním

1. [Petra a Jana (L 22,8)]
2. [snadno rozpoznatelný, protože toto obvykle dělaly pouze ženy]

¹⁴ a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⌈velikonočního beránka⌉?¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹⁵ A on vám ukáže velkou horní místnost,¹ již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“

1. L 22,12†; Sk 1,13v; 20,8v

¹⁶ Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⌈velikonočního beránka⌉.¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹⁷ Když nastal večer, přišel s Dvanácti.

¹⁸ A když byli u stolu¹ a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí,² ten, který jí se mnou.“

1. Mt 9,10p
2. Mt 26,16p

¹⁹ Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“

²⁰ On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.

²¹ Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno,¹ běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⌈Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl⌉² nenarodil.“

1. Iz 53
2. Mt 26,24p

Ustanovení Památky

²² A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte,¹ toto je mé tělo.“

1. var.: [+ jezte,]

²³ Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.

²⁴ A řekl jim: „Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.¹

1. var.: [+ na odpuštění hříchů]

²⁵ Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“

²⁶ A zazpívali chvalozpěv¹ a vyšli na Olivovou horu.²

1. Mt 26,30p
2. 11,1

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

²⁷ A Ježíš jim řekl: „Všichni [ode mne této noci] odpadnete,¹ neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.²

1. 4,17
2. Za 13,7

²⁸ Ale po svém vzkříšení¹ vás předejdu do Galileje.“

1. Mt 16,21p

²⁹ Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli,¹ já však ne!“

1. 4,17

³⁰ A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá,¹ právě ty mne třikrát zapřeš.“

1. Mt 26,34p

³¹ On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

V Getsemane

³² I¹ přicházejí k místu jménem Getsemane.² Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“

1. //Mt 26,36—46; L 22,40—46
2. Mt 26,36p

³³ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.

³⁴ Říká jim: „Má duše je smutná¹ až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

1. //Ž 42,6

³⁵ Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je–li to možné, tato hodina minula.

³⁶ Říkal: „Abba,¹ Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“

1. Ř 8,15

³⁷ A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone,¹ spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?

1. 1,16

³⁸ Bděte¹ a modlete se, abyste nevešli² do pokušení.³ Duch je sice ochotný,⁴ ale tělo slabé.“

1. 13,35.37; 1Pt 5,8
2. var.: nepřišli
3. L 22,40
4. Ž 51,14p

³⁹ A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.¹

1. Mt 26,44p

⁴⁰ A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka¹ a nevěděli, co by mu odpověděli.

1. ř.: oči

⁴¹ A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

⁴² Vstávejte, pojďme! Hle, ⌈přiblížil se ten, který mne zrazuje.⌉¹“

1. n.: můj zrádce je nablízku. (Srv. Mt 26,16)

Zatčení

⁴³ A¹ hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.

1. //Mt 26,47—56

⁴⁴ Ten, který ho zrazoval, ⌈měl s nimi domluvené znamení⌉:¹ „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně² odveďte!“

1. ř.: jim byl dal zn. řka
2. tj. pod stráží; srv. Sk 16,23

⁴⁵ Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“¹ A vroucně ho políbil.

1. 9,5p

⁴⁶ Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

⁴⁷ Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

⁴⁸ Ježíš jim na to¹ řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.²

1. ř.: odpovídaje; viz Mt 3,15p
2. n.: ? (otázka)

⁴⁹ Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⌈musí se naplnit⌉¹ Písma.²“

1. ř.: aby se naplnila
2. n.: Nechť se naplní Písma!

⁵⁰ A všichni ho opustili a utekli.

⁵¹ Šel s ním nějaký¹ mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný² šat, i zmocnili se ho.

1. var.: [jeden / jistý]; Podle tradice byl oním mladíkem sám autor Markova evangelia.
2. [obv. vnější oděv byl vlněný; lněný naznačuje, že byl z bohaté rodiny]

⁵² On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

Ježíš před veleradou

⁵³ Ježíše¹ odvedli k veleknězi² a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.

1. //Mt 26,57—68
2. [tj. Kaifáši (Mt 26,3p)]

⁵⁴ Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.¹

1. ř.: u světla

⁵⁵ Velekněží a celá velerada¹ hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.

1. Mt 26,59 5,22p

⁵⁶ Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.

⁵⁷ Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:

⁵⁸ „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“¹