¹ A¹ když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

1. //Mt 21,1—9

² a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil.¹ Odvažte je a přiveďte.²

1. srv. Nu 19,2; 1S 6,7
2. ř.: veďte

³ A jestliže vám někdo řekne: Co to děláte? řekněte: ⌈Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.⌉¹“

1. n.: Pán je potřebuje, a pak je sem hned pošle (ř.: posílá).

⁴ Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je.

⁵ A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“

⁶ Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.

⁷ A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.

⁸ A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.

⁹ Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana!¹ Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!²

1. Mt 21,9p
2. //Ž 118,25n

¹⁰ Požehnané přicházející království našeho otce Davida!¹ Hosana na výsostech!²“

1. 2S 7,11; L 1,32
2. ř.: na nejvyšších (místech); L 2,14

¹¹ A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě,¹ vyšel s Dvanácti² do Betanie.

1. ř.: byla večerní hodina
2. 3,16

¹² Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad.

¹³ A z dálky uviděl fíkovník,¹ který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období² fíků.

1. Mt 21,19p
2. [to začíná v Jeruzalémě v červnu]

¹⁴ I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli.

Vyčištění chrámu

¹⁵ A¹ přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.

1. //Mt 21,12—16

¹⁶ A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží.¹

1. ř.: nádobu

¹⁷ Učil¹ a říkal jim: „Což není napsáno: Můj dům bude nazván² domem modlitby pro všechny národy?³ Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“⁴

1. 1,21!
2. hebraismus, zn.: bude určen za dům …
3. //Iz 56,7
4. Jr 7,11

¹⁸ Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli;¹ celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.²

1. 12,12
2. Mt 7,28

¹⁹ Když nastal večer, vycházeli¹ ven z města.

1. var.: vycházel

Uschlý fíkovník

²⁰ A¹ když šli ráno² kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.

1. //Mt 21,19—22
2. [úterý velikonočního týdne]

²¹ Petr se rozpomenul¹ a řekl mu: „Rabbi,² hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“

1. 14,72
2. 9,5p

²² Ježíš jim na to¹ řekl: „Mějte víru² Boží.

1. 9,5
2. 4,40; L 5,20; 7,9; 17,5n; 18,8; Sk 14,9; Ř 14,22; 1K 13,2; Fm 1,5; Jk 2,14; Zj 14,12

²³ Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: Zvedni se a vrhni se do moře a nezapochyboval¹ by ve svém srdci, ale věřil by, že² co říká, se děje, bude to mít.

1. ř. sloveso souvisí s rozhodováním; n.: nezaváhal
2. n.: takže

²⁴ Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte,¹ přijali,² a budete to mít.

1. Mt 7,7
2. var.: přijímáte (/ dostáváte); var.: přijmete

²⁵ A kdykoliv stojíte¹ a modlíte se, odpouštějte,² máte–li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.³“

1. 1Kr 8,22; Mt 6,5
2. Ef 4,32
3. Mt 6,14; var.: + v. 26: Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.

Zpochybňování autority

²⁷ A¹ přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší

1. //Mt 21,23—27

²⁸ a říkali mu: „V jaké pravomoci¹ to činíš? A² kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“

1. Mt 21,23p
2. ř.: Ale

²⁹ Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.

³⁰ Křest Janův byl z nebe,¹ nebo z lidí? Odpovězte mi.“

1. n : od Boha; [výraz „nebe“ byl častý h. opis pro Boží jméno, resp. Boha samotného; srv. Mt 3,2p]

³¹ Dohadovali se mezi sebou :„Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?

³² Máme říci z lidí?“ Báli se zástupu,¹ neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.

1. var.: [lidu]

³³ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“