¹ Když¹ vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny² a jaké stavby!“

1. Mt 24,1nn
2. [dle Josepha Fl. (Starož. 15.11.3) byly bílé a některé z nich měřily 12×4×6 m]

² Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“

³ A když seděl na Olivové hoře¹ naproti chrámu, ptali se ho v soukromí² Petr, Jakub, Jan³ a Ondřej:

1. Mt 21,1
2. 4,34
3. Mt 17,1

⁴ „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“

⁵ Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor,¹ aby vás někdo nesvedl.

1. v. 9.23.33; Mt 16,6v; 2J 1,8

⁶ [Neboť] mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉¹ a budou říkat: Já jsem² a svedou mnohé.

1. Mt 24,5p
2. [tj. + Mesiáš]

⁷ Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě ne bude konec.

⁸ Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou země třesení, budou hladomory [a nepokoje]. To bude začátek porodních bolestí.

⁹ Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat ⌈soudům a do synagog, budete biti a⌉¹ kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.

1. n.: soudům (ř.: do synedrií), budete biti v synagogách, …

¹⁰ Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.

¹¹ A¹ když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.

1. //Mt 10,19—22

¹² A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.

¹³ A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“

Velké soužení

¹⁴ „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení¹ postavenou, kde nemá být -- kdo čte, ať rozumí -- tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor.

1. Mt 24,15p

¹⁵ Kdo bude na střeše,¹ ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.

1. 2,4p

¹⁶ A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.

¹⁷ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

¹⁸ Modlete se, aby [k vašemu útěku] nedošlo v zimě.

¹⁹ Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření,¹ které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.

1. 10,6

²⁰ A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo.¹ Ale kvůli vyvoleným,² které vyvolil, zkrátil ty dny.

1. Mt 24,22p
2. v. 22.27; Mt 24,22!

²¹ A tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, [nebo:] Hle, tam!, nevěřte.

²² Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit¹ znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.

1. ř.: dávat

²³ Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“

Příchod Syna člověka

²⁴ „Ale v oněch dnech,¹ po onom soužení se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář.

1. [častý výraz StS vztahující se ke konci časů; Jr 3,16; Za 8,23]

²⁵ Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.¹

1. Mt 24,29!

²⁶ A potom¹ uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou.²

1. n.: Tehdy
2. Da 7,13n

²⁷ A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů¹ od nejzazšího konce země² až po nejzazší konec nebe.“³

1. Mt 24,31p
2. Mt 12,42
3. Dt 30,4; Za 2,6

Podobenství o fíkovníku

²⁸ „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

²⁹ Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte,¹ že je to blízko, přede dveřmi.

1. n.: víte / budete vědět

³⁰ Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

³¹ Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“¹

1. Mt 5,18

Bděte, protože neznáte den Jeho příchodu

³² „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.¹

1. Sk 1,7

³³ Dávejte si pozor, bděte [a modlete se], neboť nevíte, kdy je ten určený čas.

³⁴ Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc,¹ každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl.

1. ř.: pravomoc

³⁵ Bděte¹ tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu² přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,

1. Mt 24,42!; Ef 6,18
2. He 3,6

³⁶ aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící.¹

1. Mt 25,5; Ř 13,11; Ef 5,14

³⁷ Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“