¹ Přišli¹ na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.²

1. //Mt 8,28—34
2. var.: Gadarenů

² A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉,¹

1. 1,23

³ který měl v hrobech¹ obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,

1. Iz 65,4

⁴ neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.¹

1. Jk 3,7n

⁵ A stále dnem i nocí¹ mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.²

1. srv. L 18,7
2. 1Kr 18,28

⁶ Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil¹ se mu

1. Mt 14,33; J 9,38; Zj 15,4; 19,10

⁷ a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího?¹ Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“

1. L 1,32; Sk 16,17; He 7,1

⁸ Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi¹ z toho člověka!“

1. 1,25

⁹ A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie,¹ protože je nás mnoho.“

1. Mt 26,53; L 8,30†; [v té době měla vojenská legie asi 6000 vojáků; zde naznačuje velké množství]

¹⁰ A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

¹¹ Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.

¹² [Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“

¹³ On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.

¹⁴ Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.

¹⁵ Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.

¹⁶ A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.

¹⁷ Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.¹

1. Sk 16,39

¹⁸ Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.¹

1. 3,14

¹⁹ Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů¹ ke svým a oznam jim, jak veliké věci² ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

1. ř.: do svého domu; 8,3.26; L 8,43; způsob vyjádření častý v StS (Gn 39,16; Ex 7,23; Dt 20,5; aj.)
2. Ž 106,21

²⁰ On odešel a začal v Dekapoli¹ hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.²

1. 7,31; Mt 4,25p
2. 6,6.51; 12,17; 15,5; L 1,21; 24,41; J 4,27

Jairova dcera a žena s krvotokem

²¹ Když¹ se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup;² a byl u moře.

1. //Mt 9,18—26
2. 4,1; 8,1; 9,14; 12,37; Mt 14,14!

²² A [hle], přišel jeden z představených synagogy,¹ jménem Jairos. Když Ježíše² spatřil, padl³ k jeho nohám

1. Mt 9,18p
2. ř.: ho
3. v. 33; 7,25; L 5,8; Sk 16,29

²³ a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož¹ na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

1. 6,5; 7,32; 8,32; 16,18; L 4,10; Sk 9,12

²⁴ Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili¹ se na něho.

1. L 5,1

²⁵ A byla tam žena, která měla dvanáct¹ let krvotok.²

1. Mt 9,20
2. Lv 15,25—27

²⁶ Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

²⁷ Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla¹ se jeho šatu.

1. 3,10

²⁸ Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

²⁹ A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.¹

1. 3,10

³⁰ Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc,¹ která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“

1. L 5,17

³¹ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“

³² Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.

³³ Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.

³⁴ A on jí řekl: „Dcero,¹ tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji² a buď uzdravená ze svého trápení.“

1. Mt 9,22p
2. 1S 1,17!; L 7,50; Sk 16,36

³⁵ Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“¹

1. Mt 8,19p

³⁶ Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉,¹ a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“²

1. ř.: to mluvené slovo
2. v. 34; 1,15; 9,23n; 2Pa 20,20; J 14,1; 20,27

³⁷ A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.¹

1. Mt 17,1

³⁸ Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.¹

1. Jr 25,34

³⁹ Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“

⁴⁰ I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.

⁴¹ Uchopil ruku¹ dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: Děvče, říkám² ti, vstaň!³

1. 1,31
2. Ž 33,9
3. n.: vstávej! Sk 9,40

⁴² A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.¹

1. 1,27; Sk 3,10

⁴³ Ježíš jim důrazně nařídil,¹ aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.

1. 6,39; 7,36; 9,9v; Mt 21,6