¹ Vyšel¹ odtamtud a přišel do své vlasti;² jeho učedníci ho doprovázeli.

1. //Mt 13,54—58
2. n.: domovské obce /-i

² Když nastala sobota, začal učit v synagoze.¹ A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni² a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy³ se dějí skrze jeho ruce!⁴

1. 1,21!
2. 1,22!
3. Mt 11,20n
4. v. 5; 5,23; Sk 19,11

³ Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.

⁴ Ježíš jim říkal: „Prorok¹ není beze cti, leda ve své vlasti,² mezi svými příbuznými a ve svém domě.“

1. J 4,44
2. n.: domovské obce /-i

⁵ A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých¹ vložil ruce a uzdravil je.

1. ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30†; srv. Mal 1,8 (LXX)

⁶ A divil¹ se pro jejich nevěru.² A procházel okolní vesnice a učil.³

1. 5,20!; L 7,9p
2. 16,14
3. 1,21!

Vysílání Dvanácti po dvojicích

⁷ Zavolal¹ si Dvanáct² a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.³

1. //Mt 10,1.9—14
2. 3,13.16
3. 1,23

⁸ Přikázal jim:¹ „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky² do opasku,

1. //Mt 10,8nn
2. ř.: měď; 12,41

⁹ ale mějte uvázané¹ sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“

1. Ef 6,15

¹⁰ A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.

¹¹ A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉¹ a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“

1. var.: někteří nepřijali

¹² Vyšli a vyhlásili,¹ aby lidé činili pokání.²

1. var.: hlásali
2. 1,15; L 15,7; 16,30; Sk 2,38

¹³ Vyháněli¹ mnoho démonů, mazali olejem² mnohé neduživé³ a uzdravovali.

1. 1,34
2. Jk 5,14
3. v. 5p

Herodes a Jan Křtitel

¹⁴ Uslyšel¹ to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým.² Říkalo se:³ „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí ty to moci.“⁴

1. //Mt 14,1—12
2. Mt 12,16p; srv. Sk 7,13; Fp1,13
3. var.: Říkal
4. n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2

¹⁵ Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“¹

1. 8,28; Mt 21,11

¹⁶ Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal¹ [z mrtvých].“

1. Mt 16,21p

¹⁷ Neboť sám Herodes dal¹ Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.

1. ř.: poslav (… zajal a spoutal)

¹⁸ Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš¹ mít ženu svého bratra!“

1. Mt 14,4

¹⁹ A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.

²⁰ Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý¹ a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉² rád mu naslouchal.

1. Mt 1,19; Sk 10,22
2. var.: to činil a

²¹ Vhodný den¹ nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu² pro své velmože,³ vojevůdce a přední muže⁴ z Galileje.

1. ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16†; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX)
2. Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17)
3. Zj 6,15; 18,23†
4. Sk 13,50

²² Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉,¹ zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej² mě, oč chceš, a dám ti to.“

1. var.: jeho dcera Herodiada
2. srv. Ž 2,8; J 15,7

²³ A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“¹

1. Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství]

²⁴ I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“

²⁵ A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“

²⁶ Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům¹ ji nechtěl odmítnout.

1. Mt 22,10p

²⁷ Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu¹ hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,

1. ř.: jeho

²⁸ přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.

²⁹ Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců

³⁰ Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili¹ i co učili.

1. L 9,10

³¹ Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou¹ na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“² Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.

1. srv. 4,34 (soukromí)
2. Ř 15,32

³² Odjeli¹ tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.

1. //Mt 14,13—21

³³ Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.¹

1. var.: [a shromáždili se k němu]

³⁴ Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře.¹ A začal je učit² mnohým věcem.

1. Mt 9,36
2. 4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí

³⁵ Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě.

³⁶ Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“

³⁷ On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů¹ chleby, dáme jim najíst?“

1. Mt 18,28p

³⁸ On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“

³⁹ Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.

⁴⁰ Uložili¹ se do řad po stu a² do řad po padesáti.

1. sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37
2. lze rozumět také: sto řad po padesáti

⁴¹ Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi,¹ požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.

1. 7,34

⁴² Všichni jedli a nasytili se.

⁴³ A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.

⁴⁴ Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

Ježíš kráčí po moři

⁴⁵ A¹ hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě,² než on propustí zástup.

1. //Mt 14,22—32
2. 8,22; Mt 11,21p

⁴⁶ Rozloučil¹ se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.²

1. Sk 18,18; 2K 2,13
2. 1,35; L 6,12

⁴⁷ A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.

⁴⁸ Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál¹ proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky² přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉.³

1. ř.: byl
2. Mt 14,25p
3. n.: jít podél nich

⁴⁹ Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli.

⁵⁰ Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se,¹ to jsem já, nebojte se!“

1. Mt 14,27p

⁵¹ A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].¹

1. 5,20

⁵² Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech,¹ ale jejich srdce bylo ztvrdlé.²

1. 8,17—21
2. 3,5; 16,14

Mnozí nemocní uzdraveni

⁵³ Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu¹ [a tam zakotvili].

1. Mt 14,34p

⁵⁴ Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.

⁵⁵ Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné¹ tam, kde slyšeli, že je.