¹ A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.¹

1. ř.: v domě

² A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.¹

1. Sk 11,19; 14,25

³ Tu¹ přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.

1. //Mt 9,2—8

⁴ A ⌈protože ho k němu pro zástup nemohli přinést⌉,¹ odkryli střechu² tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.

1. var.: protože se … nemohli přiblížit
2. [typický dům měl rovnou střechu přístupnou po vnějším schodišti]; 13,15

⁵ Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu,¹ ⌈tvé hříchy jsou odpuštěny⌉.²“

1. ř.: Dítě
2. var.: odpouštějí se ti hříchy

⁶ Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích:¹

1. srv. Př 23,7

⁷ „Proč takhle mluví? Rouhá¹ se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne–li jediný: Bůh.²“

1. Mt 26,65
2. Iz 43,25

⁸ Ježíš hned svým duchem poznal, že¹ takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích?²

1. ř. + v nitru (n.: mezi sebou)
2. 8,17; L 9,47

⁹ Co je snadnější? Říci ochrnutému: ⌈Tvé hříchy jsou odpuštěny⌉¹, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď?

1. v. 5

¹⁰ Abyste však věděli, že Syn člověka¹ má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:

1. u Mk 14×; Mt 8,20p

¹¹ „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“

¹² On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni,¹ oslavovali Boha a říkali: „Něco takového² jsme ještě nikdy neviděli.“

1. 1,22v; 6,51
2. Mt 9, 33

Povolání Leviho (Matouše)

¹³ Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel¹ a on je vyučoval.²

1. 1,45
2. 4,1; 9,31; 14,49

¹⁴ Cestou¹ uviděl Léviho,² syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval³ ho.

1. //Mt 9,9—13
2. 3,18
3. n.: a začal ho následovat.

¹⁵ A když Ježíš stoloval¹ v jeho domě, mnozí celníci² a hříšníci³ stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.

1. [výraz přátelství]
2. L 5,27p
3. [dnes bychom řekli: sekularizovaní Židé; srv. Ž 104,35; Iz 33,14; Am 9,10; L 6,32nn]

¹⁶ Když učitelé Zákona ⌈z farizeů⌉¹ viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“

1. var.: a farizeové; [většina, ale ne všichni učitelé Zákona byli farizeové; Mt 3,7p; Sk 23,9]

¹⁷ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.¹ Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“²

1. Mt 4,24p
2. Mt 18,11; 1Tm 1,15

Proč se učedníci nepostili

¹⁸ Janovi¹ učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí,² ale tvoji učedníci se nepostí?“

1. //Mt 9,14—17
2. Mt 6,16

¹⁹ Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané¹ postit, když je ženich² s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.

1. Mt 9,15
2. Mt 25,1

²⁰ Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán,¹ a tehdy v onen den se budou postit.“²

1. Sk 1,9
2. Sk 13,2

²¹ „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.

²² A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí.¹ Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“

1. ř.: zahynou

Pán soboty

²³ I¹ stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.²

1. //Mt 12,1—8
2. Dt 23,25

²⁴ Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?¹“

1. Ex 20,10

²⁵ Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli,¹ co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?

1. 12,26

²⁶ Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení,¹ které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“

1. 1S 21,1—6

²⁷ A řekl¹ jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

1. ř.: říkal

²⁸ Takže Syn člověka je také pánem soboty.“