¹ A¹ začal k nim mluvit v podobenstvích.² „Jeden člověk vysadil vinici,³ obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

1. //Mt 21,33—46
2. 3,23
3. Iz 5,1

² V stanovený čas poslal k vinařům otroka,¹ aby pře vzal od vinařů díl z úrody vinice.

1. Jr 35,15

³ Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.

⁴ Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.

⁵ Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.

⁶ Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉¹

1. Mt 21,37p

⁷ Ti vinaři si však řekli: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.

⁸ A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.

⁹ Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.

¹⁰ Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.

¹¹ Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?¹“

1. //Ž 118,22n

¹² Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu.¹ Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.²

1. 11,18
2. Mt 22,22

Daň císaři

¹³ Poslali¹ k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

1. //Mt 22,15—22

¹⁴ Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉,¹ ale v² pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“

1. Mt 22,16p
2. ř. epi +2p.; n.: na základě …; (srv. Mt 22,16 en)

¹⁵ On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte?¹ Přineste mi denár, abych se podíval.“

1. n.: pokoušíte

¹⁶ Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“

¹⁷ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním¹ divili.²

1. n.: nad tím
2. 5,20

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

¹⁸ Přišli¹ k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

1. //Mt 22,23—33

¹⁹ „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.¹

1. ř.: semeno — stejně ve vv. 20—22; Gn 38,8; Dt 25,5

²⁰ Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.

²¹ I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.

²² Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.

²³ [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

²⁴ Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

²⁵ Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.

²⁶ O mrtvých pak, že vstávají,¹ jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu u keře Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?²

1. Mt 16,21; 22,31
2. //Ex 3,6.15n

²⁷ Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

Největší přikázání

²⁸ Tu¹ přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

1. //Mt 22,34—40

²⁹ Ježíš odpověděl: „První je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest

³⁰ a budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.¹

1. //Dt 6,4n; Joz 22,5

³¹ Druhé je toto: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.¹ Není jiné přikázání větší než tato.“

1. //Lv 19,18

³² I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho¹

1. Dt 4,35; Iz 45,21

³³ a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění,¹ z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“²

1. L 2,47p
2. 1S 15,22; Oz 6,6

³⁴ Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

Čí syn je Kristus?

³⁵ A¹ když Ježíš odpověděl, začal vyučovat² v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?

1. //Mt 22,41—46
2. 10,1

³⁶ Sám David řekl v Duchu Svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉.¹²

1. srv. Iz 66,1; var.: pod tvé nohy
2. //Ž 110,1

³⁷ Sám David ho nazývá Pánem; jakpak¹ je tedy jeho synem?“ A velký zástup² mu rád naslouchal.

1. ř.: odkud
2. J 12,9

³⁸ Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉¹ na tržištích

1. ř.: (chtějí) pozdravy

³⁹ a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.¹

1. 6,21p

⁴⁰ Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

Dar chudé vdovy

⁴¹ [Ježíš]¹ se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince.² A mnozí bohatí vhazovali hodně.

1. //L 21,1—4
2. 6,8

⁴² A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans.¹

1. lepton i kvadrans (= 1/4 assu) — mince nepatrné hodnoty, nejmenší oběživo v Izraeli; L 12,59p

⁴³ Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala¹ víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.

1. ř.: vhodila /-i

⁴⁴ Všichni totiž dali¹ ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala² vše, co měla,³ celé svoje živobytí.“

1. ř.: vhodila /-i
2. ř.: vhodila /-i
3. L 8,43; 2K 8,3