¹ A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

Na hoře proměnění

² A¹ po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A² byl před nimi proměněn.

1. //Mt 17,1—13
2. var.: [+ když se modlil,]

³ Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely,¹ tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

1. Mt 28,3

⁴ A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

⁵ Petr ⌈na to⌉¹ Ježíšovi řekl: „Rabbi,² je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

1. ř.: odpověděv
2. V Mk se oslovení rabbi vyskytuje 3× (9,5; 11,21; 14,45) a rabbúni 1× (10,51). V Mt 17,4 je místo rabbi užito kyrie (Pane). Jak dosvědčují kumránské texty či aram. targúmy, lze výraz rabbi vztáhnout nejen na člověka, ale i na Boha samotného. Mt 23,7; J 1,38p

⁶ Nevěděl totiž, co by na to řekl,¹ neboť se velmi vyděsili.²

1. v. 5
2. He 12,21†

⁷ A objevil se¹ oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval² hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný,³ poslouchejte ho.“

1. ř.: stal se
2. ř.: stal se
3. 1,11

⁸ A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.

⁹ A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

¹⁰ Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená vstát z mrtvých.

¹¹ A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“

¹² On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde¹ Eliáš a všechno obnoví.² Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?

1. n.: přišel; (ř. aor. ptc. — Jedná se prav. o konstatování skutečnosti bez časového umístění.)
2. ř.: obnovuje

¹³ Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“

Uzdravení démonizovaného chlapce

¹⁴ A¹ když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou.

1. //Mt 17,14—19

¹⁵ A hned ⌈všichni v zástupu⌉,¹ jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.

1. ř.: celý zástup

¹⁶ I zeptal se jich:¹ „O čem se s nimi přete?“

1. var.: učitelů Zákona

¹⁷ A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli,¹ přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

1. v. 38; 4,38

¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby¹ a strne.² Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho³ vyhnali, ale nemohli.“

1. Sk 7,54
2. ř.: schne
3. tj. toho ducha

¹⁹ On jim na to¹ říká: „Ach, pokolení nevěřící,² jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet?³ Při veďte ho ke mně.“

1. ř.: odpověděv
2. Mt 17,17
3. Ř 15,1

²⁰ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval,¹ chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst.

1. v. 26v; L 9,42†

²¹ Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství.

²² Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš–li něco udělat, slituj se nad námi¹ a pomoz nám.“

1. ř.: buď pohnut soucitem; 1,41; Mt 18,27; 20,34; L 7,13

²³ Ježíš mu řekl: „Můžeš–li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“¹

1. 2Pa 20,20; J 11,40; Sk 14,9

²⁴ Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím,¹ pomáhej mé nevíře!“

1. J 9,38

²⁵ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu:¹ „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“

1. 1,26

²⁶ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval¹ a vyšel. Chlapec zůstal² jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

1. 1,26; L 9,39†
2. ř.: stal se

²⁷ Ježíš uchopil jeho ruku, probudil¹ ho a on vstal.

1. n.: pozvedl

²⁸ Když Ježíš vešel do domu,¹ jeho učedníci se ho v soukromí² ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

1. 7,17
2. 4,34

²⁹ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].“

³⁰ A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal.

³¹ Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn¹ člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, ⌈po třech dnech⌉² vstane.“

1. //L 9,44—45
2. var.: třetí den

³² Oni však tomu výroku nerozuměli,¹ ale báli se ho zeptat.

1. L 2,50; 18,34

Kdo je největší?

³³ A¹ přišli² do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“

1. //Mt 18,1—5
2. var.: přišel

³⁴ Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

³⁵ Posadil se, zavolal Dvanáct¹ a řekl jim: „Chce–li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník² všech.“

1. 3,16
2. 10,43

³⁶ A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí¹ a řekl jim:

1. 10,16

³⁷ „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“¹

1. //Mt 10,40; J 13,20

Kdo není proti nám, je pro nás

³⁸ Jan mu říkal: „Učiteli,¹ viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“

1. v. 17; //L 9,49

³⁹ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle.

⁴⁰ Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.

⁴¹ Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto,¹ že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“²

1. Mt 10,41; 5.: ve jménu toho,
2. Mt 5,12!; 1K 3,8; Zj 11,18

Varujte se pohoršení a svodů

⁴² „Ale¹ pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký² mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře.

1. //Mt 18,6
2. ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí)

⁴³ Svádí–li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny¹ do neuhasitelného ohně,

1. Mt 5,22p

⁴⁴ [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁵ A svádí–li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny,

⁴⁶ [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁷ A svádí–li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,

⁴⁸ kde jejich červ neumírá a oheň¹ nehasne.²

1. Mt 3,12; 25,41
2. //Iz 66,24

⁴⁹ Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

⁵⁰ Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl¹ v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“²

1. Mt 5,13; Ko 4,6
2. Ř 12,18; 2K 13,11; 1Te 5,13; Jk 3,18