¹ Vstal¹ odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý,² zase je učil.³

1. //Mt 19,1—9
2. srv. L 4,16; Sk 17,2
3. 1,21!

² A přišli farizeové, aby ho pokoušeli.¹ Ptali se ho, je–li muži dovoleno propustit svou ženu.

1. Mt 19,3

³ On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“

⁴ Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.¹“

1. //Dt 24,1.3

⁵ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce¹ vám napsal toto přikázání.

1. 16,14

⁶ Od počátku stvoření je [Bůh] učinil jako muže a ženu.¹

1. Mt 19,4; //Gn 1,27; 5,2

⁷ Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].

⁸ A budou ti dva jedno tělo,¹ takže již nejsou dva, ale jedno tělo.

1. //Gn 2,24

⁹ Co tedy Bůh spojil,¹ ať člověk neodděluje.“

1. Mt 19,6

¹⁰ V domě se ho na to učedníci opět ptali.

¹¹ Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.

¹² A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“

Ježíš a děti

¹³ A¹ přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je² však pokárali.

1. //Mt 19,13—15
2. var.: [ty přinášející]

¹⁴ Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se¹ a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.²

1. Mt 26,8
2. Mt 5,3

¹⁵ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“¹

1. Mt 18,3

¹⁶ A bral je do náručí,¹ vkládal na ně ruce a žehnal² [jim].

1. 9,36
2. HL; ř. kateulogeó

Bohatý mládenec

¹⁷ A¹ když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl² před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli,³ co mám učinit,⁴ abych získal⁵ věčný život?“

1. //Mt 19,16—30
2. 1,40
3. 4,38
4. Mt 19,16
5. Mt 19,29p

¹⁸ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh.

¹⁹ Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.¹“

1. Ex 20,12—16; Dt 5,16—20

²⁰ On mu řekl:¹ „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“

1. var.: [odpověděl]

²¹ Ježíš na něho pohlédl, ⌈zamiloval si⌉¹ ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

1. n.: miloval

²² On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.¹

1. Mt 6,21.24

²³ Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“

²⁴ Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to¹ řekl: „Děti,² jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království.

1. 9,5
2. J 13,33; Ga 4,19; 1J 2,1

²⁵ Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁶ Oni byli velice ohromeni a říkali ⌈si mezi sebou⌉:¹ „A kdo může být zachráněn?“

1. var.: mu

²⁷ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“

²⁸ Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.“

²⁹ Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,

³⁰ aby nyní v tomto období nedostal¹ stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku² život věčný.

1. n.: nevzal
2. Mt 12,32!

³¹ Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Ježíš opět předpovídá svou smrt

³² Byli¹ na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct² a začal jim říkat, co se mu má přihodit:

1. //Mt 20,17—19
2. 3,16

³³ „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.¹

1. ř.: národům

³⁴ Budou se mu posmívat, plivat¹ na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“

1. 14,65; 15,19

³⁵ Přistoupili¹ k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi,² a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.“

1. //Mt 20,20—28
2. 1,19

³⁶ On pak jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

³⁷ Oni mu řekli: „Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“

³⁸ Ježíš jim řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

³⁹ Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.

⁴⁰ Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.“

⁴¹ Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí.

⁴² Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů,¹ panují nad nimi a jejich velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.²

1. n.: národů (srv. Mt 20,25)
2. Mt 20,25p

⁴³ Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;

⁴⁴ a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.

⁴⁵ Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život¹ jako výkupné² za mnohé.“

1. ř.: duši; srv. Mt 20,28!
2. Mt 20,28p; Iz 53,11n

Slepý Bartimaios prohlédl

⁴⁶ Přišli¹ do Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý² žebrák.

1. //Mt 20,29—34
2. Mt 9,27

⁴⁷ A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“

⁴⁸ Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁹ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se,¹ vstaň, volá tě!“

1. n.: Buď dobré mysli; Mt 9,2p

⁵⁰ On odhodil¹ svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

1. srv. He 10,35

⁵¹ Ježíš mu odpověděl: „Co chceš,¹ abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni,² ať vidím!³“

1. Mt 15,28; J 5,6
2. J 20,16
3. ř.: abych prohlédnul / abych znova viděl

⁵² A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“¹ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

1. Mt 9,22