¹ „Muži bratři¹ a otcové,² poslyšte nyní mou obhajobu³ před vámi.“

1. 1,16
2. 7,2
3. ř. apologia; [první z několika, které bude Pavel pronášet (24,10; 25,8; 26,1; 1K 9,3p; 2Tm 4,16)]

² Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl:

³ „Já jsem Žid¹ narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových² jsem byl přesně³ vyučen otcovskému zákonu ⌈a horlil jsem⌉⁴ pro Boha jako dnes vy všichni.

1. 21,39
2. 5,34
3. 18,25
4. ř.: jsa horlitelem; 21,20

⁴ A pronásledoval¹ jsem tu Cestu² až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení,³

1. 26,11
2. 9,2
3. 8,3

⁵ jak mi může dosvědčit i velekněz¹ a ⌈všichni starší⌉.² Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.³

1. [Kaifáš, který býval veleknězem před více než dvaceti lety, byl již mrtev; nyní byl Ananiáš (23,2). Avšak mohly to dosvědčit záznamy]
2. ř.: celé staršovstvo
3. 26,11†

Pavel vypráví o svém obrácení

⁶ Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne¹ mě náhle ozářilo² velmi jasné světlo³ z nebe.

1. [v 9,3 to není uvedeno]
2. L 2,9
3. Zj 1,16

⁷ Padl jsem¹ na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?

1. Ez 1,28; Da 8,17; Zj 1,17

⁸ Já jsem odpověděl: Kdo jsi, Pane? Řekl mi: Já jsem Ježíš Nazaretský,¹ kterého ty pronásleduješ.

1. ř.: Nazorejský

⁹ Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo [a ulekli se],¹ ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.

1. 10,4; 24,25

¹⁰ Řekl jsem: Co mám učinit,¹ Pane? Pán mi řekl: Vstaň² a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit.

1. 16,30
2. Mk 10,49

¹¹ Protože jsem od jasu¹ toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku² a tak jsem přišel do Damašku.

1. ř.: slávy; L 9,32
2. 13,11

¹² Nějaký Ananiáš, zbožný muž¹ podle Zákona,² mající dobré svědectví³ od všech ⌈tam bydlících Židů⌉,⁴

1. 10,2; L 2,25; 1,6
2. L 2,39; Ř 9,22
3. 10,22
4. var.: Židů bydlících v Damašku

¹³ přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: Bratře Saule, prohlédni. A já jsem v tu chvíli ⌈na něho pohlédl⌉.¹

1. var.: nabyl zraku.

¹⁴ On řekl: Bůh našich otců¹ si tě vyvolil,² abys poznal jeho vůli,³ uviděl⁴ jeho Spravedlivého⁵ a uslyšel hlas z jeho úst,

1. 3,13; 24,14
2. 1,24; 15,7; J 13,18
3. J 7,17; Ř 12,2; Ef 5,17
4. 1K 9,1
5. 3,14

¹⁵ neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem¹ toho, co jsi viděl a slyšel.²

1. 1,8; 23,11; 26,16
2. 4,20

¹⁶ A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít¹ a smyj² své hříchy vzývaje jeho jméno.“³

1. 8,12; 18,8
2. 1K 6,11
3. 2,21; Ř 10,12; 1K 1,2

Pavel prohlásil, že byl poslán k pohanům

¹⁷ „Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma¹ a modlil² se v chrámě,³ že jsem se ocitl ve vytržení.⁴

1. 9,26
2. 3,1; Mt 21,13
3. 2,46
4. 10,10; 2K 12,3

¹⁸ Spatřil jsem Ježíše,¹ jak mi říká: Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.

1. ř.: ho

¹⁹ A já jsem řekl: Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří.¹

1. srv. Ř 3,22; 1K 1,21; n.: na tebe spoléhají

²⁰ Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil¹ jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli.

1. 8,1

²¹ I řekl mi: Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům.¹“

1. ř.: národům; 9,15

Pavel poukazuje na své římské občanství

²² Až potud¹ ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň² ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“³

1. ř.: po toto slovo
2. 21,36
3. 25,24

²³ Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach,¹

1. srv. 13,51; n : hlínu; 2S 26,13

²⁴ velitel¹ rozkázal, aby Pavla² zavedli do kasáren; a nařídil³ při jeho výslechu použít důtky,⁴ aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli.

1. 21,31p
2. ř.: ho
3. ř.: řekl
4. He 11,36

²⁵ Když ho ⌈přivázali řemeny⌉,¹ řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana,² a to bez soudu?“³

1. ř.: natáhli (pro) řemeny; n.: natáhli, aby byl bičován
2. ř.: člověka
3. 16,37

²⁶ Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“¹

1. ř.: Říman

²⁷ Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“

²⁸ Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“¹

1. [tj. zdědil po rodičích; srv. Jr 2,14p]

²⁹ Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.

Pavel před veleradou

³⁰ Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada.¹ Pak vyvedl² Pavla a postavil ho před ně.

1. Mt 26,59
2. ř.: odvedl dolů