¹ Když nastal¹ den Letnic,² byli všichni spolu na jednom místě.

1. ř.: se naplňoval (To se může vztahovat k dovršování sedmi předcházejících týdnů.); srv. L 9,51
2. ř. pentékostés; 20,16; L 23,15nn; 1K 16,8

² Náhle¹ se ozval² zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr,³ a naplnil celý dům, kde seděli.

1. 16,26
2. n.: se stal
3. n.: dech; srv. J 3,8

³ A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.

⁴ Všichni byli naplněni Duchem Svatým¹ a začali mluvit jinými jazyky,² jak jim Duch dával promlouvat.

1. 4,8.31; 9,17; 11,15
2. 10,46; 19,6; Mk 16,17; 1K 12,10n; 14,21

⁵ V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní¹ muži ze všech národů, které jsou pod nebem.²

1. 8,2; 10,2.7; 13,43; 22,12; L 2,25; 2Pt 2,9
2. 4,12; Dt 2,25; Ko 1,23

⁶ A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho¹ lidí a byli zmateni,² protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.

1. ř.: množství
2. 9,22

⁷ [Všichni] byli ohromeni¹ a udiveně² říkali:³ „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?⁴

1. 8,9!; 10,45; L 24,22
2. 4,13; L 1,21
3. var.: + jeden druhému:
4. 1,11

⁸ Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?

⁹ Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie,¹ Pontu² a Asie,³

1. 1Pt 1,1
2. 18,2
3. Asie označuje v NS záp. pobřeží provincie Malá Asie; 6,9; 16,6; 19,10; 20,4.18; 21,27; 24,19; 27,2; Ř 16,5; 1Pt 1,1

¹⁰ Frygie¹ a Pamfylie,² Egypta a oblastí Libye u Kyrény³ a návštěvníci z Říma,

1. 16,6; 18,23; Zj 3,14p
2. 13,13; 14,24; 15,38; 27,5
3. [oblast dnešního Tripolisu; 11,20; Mt 27,32]

¹¹ Židé i proselyté,¹ Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci² Boží.“

1. tj. pohané, kteří se obřízkou připojili k Izraeli; 6,5; 13,43; Est 8,17; Mt 23,15
2. L 1,49

¹² Všichni z toho byli ohromeni¹ a zmateni² a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“³

1. v. 7; 8,9.13; 9,21; 10,45; 12,16; Mk 6,51; L 24,22
2. 5,24
3. 10,17; 2S 12,21; Neh 2,19; Mk 1,27

¹³ Ale jiní se posmívali¹ a říkali: „Jsou opilí.“²

1. 17,32†; Mt 9,24v
2. ř.: Jsou plni nového vína (Gn 27,28); 1S 1,14; 1K 14,23

Petrovo letniční kázání

¹⁴ Petr se postavil spolu s jedenácti,¹ pozvedl² svůj hlas³ a přímo⁴ k nim promluvil: „Muži⁵ judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.

1. 1,26
2. Gn 21,16; srv. Dt 3,27p
3. 4,24; Dt 3,27p; Iz 40,9
4. ř. apofthengesthai, v NS 3×: Sk 2,4.14; 26,25†. vyslovovat (jasně) / vyhlašovat (důrazně) — slovo zde zn.: promlouvat prorocky / z Ducha (také ve v. 4)
5. v. 22

¹⁵ Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je ⌈devět hodin ráno⌉.¹

1. ř.: třetí hodina dne; srv. 1Te 5,7

¹⁶ Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:

¹⁷ I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji¹ ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění² a vaši starci budou mívat³ sny.

1. v. 33
2. ř. horasis, srv. častější výraz: horama (10,3!); Zj 9,17
3. ř.: snít

¹⁸ I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].

¹⁹ A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy¹ dýmu].

1. ř.: pára (h.: sloupy)

²⁰ Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den,¹ veliký a skvělý.²

1. 2Pt 3,10
2. n.: zjevný

²¹ I ⌈stane se,⌉¹ že každý, kdo bude vzývat² Pánovo jméno, bude zachráněn.³“

1. 3,23
2. 9,14; 22,16; Ř 10,12
3. //Jl 3,1-5

²² „Muži izraelští,¹ slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského,² muže dosvědčeného vám od Boha³ mocnými činy,⁴ divy a znameními,⁵ které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte,⁶

1. 3,12; 5,35; 13,16; 21,28
2. ř.: Nazorejského
3. J 9,33
4. Mt 11,20; 13,54; Sk 19,11; 2K 12,12; He 2,4
5. v. 43; J 4,48; 6,14; 7,31; 11,47; 15,24
6. 26,26; L 24,18; J 3,2

²³ tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku¹ a předzvědění² Božího, jste skrze ruce bezbožníků³ přibili na kříž a odstranili.⁴

1. 4,28; L 22,22; srv. 7,30
2. 1Pt 1,2
3. ř.: bezzákonných
4. L 24,20

²⁴ Ale Bůh ho vzkřísil,¹ zprostiv ho bolestí² smrti,³ protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

1. 3,15v; 13,33; 17,31; Mk 16,6
2. obvykle spojováno s porodními bolestmi (Mk 13,8; srv. Jr 4,31)
3. var.: podsvětí (Hádu); Mt 11,23p

²⁵ Neboť David o něm říká: Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;

²⁶ proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,

²⁷ neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,¹ aniž dáš svému Svatému² uvidět zkázu.³

1. ř.: Hádu
2. n.: Zbožnému
3. 13,37

²⁸ Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před¹ svou tváří.²“

1. ř.: se
2. //Ž 16,8—11

²⁹ „Muži bratři, o patriarchovi¹ Davidovi vám mohu směle říci,² že zemřel³ a byl pohřben⁴ a jeho hrob⁵ je mezi námi až do dnešního dne.⁶

1. He 7,4
2. 4,31; 28,31
3. ř.: skonal
4. 13,36; 1Kr 2,10
5. Neh 3,16
6. ř.: do těchto dnů

³⁰ Byl to prorok¹ a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí ⌈potomka z jeho beder⌉;²

1. Mt 22,43
2. ř.: z plodu jeho beder; srv. Ž 132,11; 2S 7,12n.

³¹ viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí¹ a jeho tělo nevidělo zkázu.²

1. ř.: Hádu; Mt 11,23
2. Ž 16,10

³² Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.¹

1. 1,8

³³ Když byl tedy vyvýšen pravicí¹ Boží a přijal od Otce ⌈zaslíbeného Ducha Svatého⌉,² vylil³ to, co vy nyní vidíte i slyšíte.

1. n.: na pravici; 5,31; Mk 16,19
2. ř.: zaslíbení Ducha Svatého (tzn. předmět nebo obsah toho zaslíbení); 1,4; Ga 3,14
3. v. 17; 10,45; Tt 3,6

³⁴ Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

³⁵ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.¹

1. //Ž 110,1

³⁶ Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví,¹ že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.²“

1. n.: poznává
2. ř.: Kristem

³⁷ Když to uslyšeli, byli ⌈hluboce zasaženi⌉¹ v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat,² muži bratři?“

1. ř.: probodeni; Př 12,18; [jsou dvě možnosti, jak bodat jazykem (= mečem) — ke smrti, anebo k životu, a to dokonce věčnému …]
2. 16,30; L 3,10; J 6,28

³⁸ Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání¹ a každý z vás ať se dá pokřtít² na základě jména Ježíše Mesiáše³ na⁴ odpuštění svých hříchů, a přijmete⁵ dar Ducha Svatého.⁶

1. 3,19; 17,30; 26,20; Mt 3,2p; Zj 2,5
2. 8,12.36nn; 10,48; 16,15.33; 19,5; 22,16; Mt 3,6p; 28,19; 1Pt 3,21
3. Mt 2,4
4. n.: k (ř. eis)
5. n.: dostanete
6. 1,8; 8,15; 10,45; 19,2

³⁹ Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko¹ a které si povolá² Pán, náš Bůh.“

1. Ef 2,13
2. Ř 8,30; 9,24; 2Tm 1,9; 2Pt 1,3

⁴⁰ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného¹ pokolení!“

1. n.: pokřiveného (Př 21,8; L 3,5); Gn 32,5; Mt 17,17v; Fp 2,15; 1Pt 2,18

⁴¹ Ti, kteří [radostně]¹ přijali² jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.³

1. 16,34
2. 8,14!; Mt 13,20; Ga 4,14; 1Te 1,6
3. 4,4; 5,14; 6,1.7; 9,31; 11,21.24; 14,1.21; 16,5; 17,12

⁴² Vytrvale zůstávali v učení¹ apoštolů a ve společenství,² v lámání³ chleba a modlitbách.⁴

1. 5,28; 13,12; Ř 6,17; 2Te 2,15v; 1Tm 4,16; 2Tm 3,10; 4,2; Tt 1,9
2. 11,26
3. v. 46; 20,7; L 24,35; 1K 10,16
4. 6,4; 12,5

Společenství věřících

⁴³ Každé duše se zmocňoval strach;¹ skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení²[a na všech byl veliký strach].

1. 5,11; L 7,16
2. 5,12; 6,8; 8,6; 9,34.40; 14,3; 15,12; Mk 16,17; J 14,12

⁴⁴ Všichni věřící¹ byli pospolu a měli všechno společné.

1. 5,14; 10,45; 16,1; 1K 14,22

⁴⁵ Prodávali¹ svá zboží² a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.

1. 4,34; 5,1
2. n.: pozemky

⁴⁶ Denně¹ zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.

1. 5,42; 17,11; 19,9

⁴⁷ Chválili Boha¹ a ⌈byli oblíbeni⌉² u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával³ ty, kteří byli zachraňováni.

1. 3,8n; L 2,20
2. ř.: majíce přízeň; 5,13; L 2,52; srv. Př 3,4
3. v. 41