¹ Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím¹ před Bohem.“

1. 24,16; Ř 9,1; 1Tm 1,5; 2Tm 1,3

² Velekněz Ananiáš¹ však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.²

1. 22,4p; 24,1; [Ananiáš byl veleknězem v letech 47—59. Byl zabit r. 66.]
2. J 18,22

³ Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená¹ stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu² poroučíš, abych byl bit?“

1. Mt 23,27
2. Dt 25,1n; J 7,51

⁴ Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“

⁵ Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.¹“

1. Ex 22,27[28]

⁶ Protože Pavel věděl,¹ že ve veleradě je jedna část ze saduceů² a druhá z farizeů,³ začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus,⁴ syn farizeů. Jsem souzen pro ⌈naději⁵ a vzkříšení⁶ mrtvých⌉.⁷“

1. n.: Když si P. uvědomil,
2. 4,1
3. 5,34
4. 26,5; Fp 3,5
5. 24,15.21; 26,6; 28,20; Ř 5,2!
6. ř.: vstání; Mt 22,23
7. n.: pro naději ve vzkříšení mrtvých

⁷ Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění¹ se rozdělilo.

1. ř.: to množství

⁸ Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení,¹ ani ²andělé ani ³duchové, kdežto farizeové to všechno⁴ vyznávají.

1. ř.: vstání; Mt 22,23
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. ř.: obojí

⁹ Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona¹ ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého.² Co když k němu promluvil duch nebo anděl?³“

1. L 5,30
2. 23,29
3. J 12,29; var.: + Nebojujme proti Bohu.

¹⁰ Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.

¹¹ Následující noci¹ se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný!² Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“³

1. 18,9; 27,23
2. var.: + Pavle
3. 19,21

Plán na zabití Pavla

¹² Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.¹

1. 9,23

¹³ Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

¹⁴ Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.

¹⁵ Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“

¹⁶ O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉¹ do kasáren a oznámil to Pavlovi.

1. n.: sestry, který (tam) přišel. Vešel …

¹⁷ Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“

¹⁸ On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň¹ Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“

1. 28,17; Ef 3,1

¹⁹ Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“

²⁰ On řekl: „Židé se domluvili,¹ že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli² něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.

1. J 9,22
2. var.: chtěla

²¹ Ale ty jim nevěř,¹ neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.²“

1. ř.: Nedej se jimi přesvědčit
2. ř.: příslib

²² Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.¹“

1. v. 15; Est 2,22

Pavel přemístěn do Cesareje

²³ Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer¹ dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje,² také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.³

1. ř.: na třetí hodinu noci
2. 8,40
3. [HL; vojenský termín nejistého významu]

²⁴ Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli¹ Félixovi.²“

1. [tj. prokurátor či prefekt v Judsku, jako předtím Pilát (Mt 27,2) a Festus (24,27p)]
2. [Císař Claudius ho ustanovil v r. 52. Nežli se stal vysokým vládním úředníkem, byl osvobozeným otrokem. Tacitus o něm napsal: „Liboval si v krutostech a požitcích. Vykonával moc tyrana se schopnostmi otroka.“ Oženil se postupně se třemi královnami; z nichž jedna byla Drusilla (24,24)]; 24,27p

²⁵ A napsal dopis tohoto znění:

²⁶ „Klaudios Lysias zdraví¹ vznešeného² místodržitele Félixe.

1. 15,23; Jk 1,1
2. 24,3; 26,25; srv. L 1,3†

²⁷ Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan.¹

1. ř.: Říman; 22,26

²⁸ Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady.

²⁹ Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám¹ jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉² žádná vina, za niž by zasluhoval smrt³ nebo vězení.

1. 18,15; 25,19; 26,3
2. ř.: nemaje …
3. 25,5; 26,31; 28,18

³⁰ Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“¹

1. 15,29

³¹ Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy.¹

1. [Město asi 55 km SZ od Jeruzaléma (napůl cesty do Cesaree); přestavěl ho Herodes Veliký a pojmenoval podle svého otce]

³² Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren.

³³ Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla.

³⁴ Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie,¹

1. 21,39

³⁵ řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.¹

1. [Postaven Herodem jako královské sídlo, nyní byl užíván jako římské pretórium — místo úředních jednání císaře a sídlo osob přímo zodpovědných císaři; (srv. J 18,28; Fp 1,13)]