¹ V Cesareji¹ žil nějaký muž jménem Kornélius, setník² pluku³ zvaného Italský,

1. 8,40
2. srv. L 7,2nn; 23,47
3. 21,31; 27,1; Mt 27,27; [asi 600 mužů, desetina legie]

² člověk zbožný,¹ který se bál Boha² s celým svým domem,³ ⌈dával mnoho almužen⌉⁴ lidu a stále⁵ se modlil k Bohu.

1. 2,5; 22,12
2. v. 22.35; 13,16!; srv. 9,31; Gn 22,12; Ž 102,16
3. [Tak jako v StS (např. Gn 7,1; 1S 1,21) je výraz dům používán též pro rodinu, resp. lidi, kteří v tom domě žijí a k němu patří (včetně služebníků). V NS se evangelium dotýká často celého „domu“]; Sk 11,14; 16,15.34; 18,8; Ř 16,10!; 1K 1,16
4. ř.: dělal mnoho skutků milosrdenství; 3,2!
5. Mt 18,10p; L 18,1v; He 13,15; 2Te 1,11v

³ Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉¹ spatřil jasně ve vidění² Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“

1. ř.: deváté hodiny dne; srv. 3,1
2. v. 17.30; 9,10

⁴ Pozorně na něho pohlédl, ulekl¹ se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily,² jako připomínka³ před Bohem.

1. ř.: stal se vystrašeným 24,25; 22,9; L 24,5.37
2. Zj 8,4
3. Ex 28,29; Nu 10,10; 31,54; [tj. a byly Bohem přijaty — srv. Ž 141,2]

⁵ Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr.¹

1. v. 18.32; Mt 10,2; Mk 3,16

⁶ Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

⁷ Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,

⁸ všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

⁹ Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu¹ domu, aby se kolem poledne² pomodlil.³

1. srv. Jr 32,29; Sf 1,5; Mt 24,17
2. ř.: šesté hodiny
3. //11,5—14

¹⁰ Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:

¹¹ vidí otevřené nebe,¹ z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi.

1. 7,56; Ez 1,1; Mt 3,16; J 1,51; Zj 4,1; 19,11

¹² V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci.

¹³ I zazněl¹ k němu hlas: „Vstaň,² Petře, zabíjej a jez!“

1. ř.: stal se
2. 8,26; Mt 2,13

¹⁴ Petr řekl: „Ne, Pane!¹ Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“²

1. Gn 19,18; Mt 16,22
2. Lv 11,20—25; Ez 4,14

¹⁵ A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“¹

1. Mt 15,11; Mk 7,19; Ř 14,14; 1K 10,25

¹⁶ To se stalo třikrát¹ a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.

1. Gn 41,32; J 21,17; 2K 13,1

¹⁷ Zatímco byl Petr na rozpacích,¹ co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,

1. L 9,7!

¹⁸ zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr.

¹⁹ Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch¹ mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.

1. 8,29

²⁰ Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“¹

1. 9,17; 13,4; Iz 48,16; Za 2,13

²¹ Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“

²² Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý,¹ který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví,² dostal pokyn³ od svatého⁴ anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“

1. Mk 6,20
2. 6,3p
3. Mt 2,12
4. Mk 8,38

²³ Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři¹ z Joppe šli s ním.

1. v. 45; 1,15p; 11,12!

²⁴ Nazítří vešli¹ do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné² a nejbližší přátele.

1. var.: vešel
2. L 2,44; 21,16

²⁵ Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil¹ se.

1. Gn 43,28; 1S 25,23; Da 2,46; Mt 8,2; Zj 19,10

²⁶ Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“¹

1. 14,15

²⁷ Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.

²⁸ I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa¹ nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal² za poskvrněného nebo nečistého.

1. 11,3; J 4,9
2. ř.: nenazýval poskvrněným …

²⁹ Proto jsem také bez ¹odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³⁰ A Kornélius odpověděl:¹ „Před čtyřmi dny [jsem se postil]² do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém³ rouchu

1. ř.: říkal
2. při vypuštění varianty je nutno vypustit všechny tři současně; 13,3
3. L 23,11p

³¹ a řekl: Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena¹ a tvé skutky milosrdenství² byly vzpomenuty před Bohem.

1. L 1,13
2. v. 2

³² Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].

³³ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem,¹ abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha² nařízeno.“

1. var.: tebou
2. var.: Pána

Petr mluví v Kornéliově domě

³⁴ Petr otevřel ústa¹ a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉,²

1. 8,35
2. ř.: není přijímač osob; Mt 22,16p

³⁵ ale v každém národě je mu milý¹ ten, kdo se ho bojí² a činí spravedlnost.³

1. n.: přijatelný / vítaný
2. v. 2
3. Ž 15,2; 1J 2,29

³⁶ To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj¹ skrze Ježíše Krista -- on je Pánem² všech.

1. L 2,14; Ř 5,1!; Ef 2,17
2. 2,36

³⁷ Vy sami víte o tom,¹ co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.²

1. ř.: slovu / věci; n.: o událostech, které se děly …
2. Mk 1,1—5

³⁸ Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval¹ všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla,² protože Bůh byl s ním.³

1. 4,23; Mt 8,8p
2. 13,10; Mt 4,1!
3. J 3,2

³⁹ My jsme svědky¹ všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.

1. 1,8

⁴⁰ Bůh jej však třetího dne probudil¹ z mrtvých a dal mu zjevit se;

1. 5,30

⁴¹ ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení¹ z mrtvých jedli² a pili.

1. ř.: vstání
2. L 24,43

⁴² A nařídil¹ nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili,² že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých.³

1. 1,4
2. 18,5; 20,24
3. 2Tm 4,1; 1Pt 4,5

⁴³ Jemu všichni proroci¹ vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů² každý, kdo v něho věří.“³

1. 3,18
2. 2,38
3. J 3,15

Pohané přijímají Ducha Svatého

⁴⁴ Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý¹ na všechny, kteří tu řeč² slyšeli.

1. 8,16n; 19,6
2. ř.: to slovo

⁴⁵ A ⌈věřící¹ ze Židů⌉,² kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany³ byl vylit⁴ dar Ducha Svatého,⁵

1. 2,44; 16,1
2. ř.: ti věrní z obřízky; v. 23
3. ř.: národy
4. 2,33
5. 2,38

⁴⁶ neboť je slyšeli mluvit jazyky¹ a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:

1. 2,4

⁴⁷ „Může někdo odepřít vodu,¹ aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“

1. 8,36

⁴⁸ A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉.¹² Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.

1. var.: Pána [Ježíše [Krista]]
2. var.: A nařídil jim ve jménu Ježíše Krista dát se pokřtít.