¹ ⌈Petr a Jan⌉¹ vystupovali o ⌈třetí hodině odpoledne⌉² -- hodině modlitby³ -- do chrámu.⁴

1. 4,13; 8,14; Mt 17,1; L 22,8; J 21,21
2. ř.: deváté hodině
3. 10,30; [je spojena s tzv. večerní obětí; Da 9,21; L 1,10p]
4. 5,25; L 24,53

² Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý¹ již od lůna své matky;² každý den ho kladli ke dveřím³ chrámu, kterým se říkalo Krásné,⁴ aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil⁵ o almužnu.⁶

1. 8,7; Mt 15,30; J 5,3—9
2. 14,8!; Sd 16,17; Iz 49,1; Mt 19,12; L 1,15; Ga 1,15
3. L 16,20
4. [jedná se asi o Nikanorskou bránu ve východní zdi, která vedla z nádvoří pohanů do nádvoří žen]
5. L 18,35; J 9,8
6. 9,36; 10,2; 24,17; Tób 1,3; Sír 7,10; Mt 6,3

³ Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o¹ almužnu.

1. ř.: dostat

⁴ Petr s Janem se na něj upřeně zadíval¹ a řekl: „Pohleď na nás!“

1. v. 12; 13,9; 14,9

⁵ Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane.

⁶ Petr však řekl: „Stříbro a zlato¹ nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu² Ježíše Krista Nazaretského³ [vstaň a] choď!“⁴

1. Mt 10,9; 2K 6,10
2. v. 16; 4,10; 16,18; Mk 16,17; J 16,23; Jk 5,14
3. ř.: Nazorejského
4. L 5,23

⁷ Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej.¹ Ihned se zpevnily jeho nohy a ²klouby.

1. 9,41; Mk 1,31
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁸ Postavil se, vyskakoval¹ a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha.²

1. Iz 35,6
2. 2,47; L 13,13; 17,15; 18,43

⁹ A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha.

¹⁰ Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u Krásné brány chrámu, a byli naplněni úžasem¹ a ohromením² nad tím, co se mu přihodilo.

1. L 4,36
2. 2,7

Petrův proslov k přihlížejícím

¹¹ Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo,¹ a byli vyděšení.

1. 5,12; J 10,23

¹² Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští,¹ proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí² nebo zbožností³ způsobili, že on chodí?

1. 2,22
2. 2K 3,5; Sk 10,23n; 14,11—15
3. 1Tm 2,2!

¹³ Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův, Bůh našich otců¹ oslavil svého služebníka² Ježíše, kterého vy jste vydali³ a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit.⁴

1. Ex 3,6; Dt 26,7!; Mt 22,32; Sk 5,30; 22,14
2. v. 26; 4,27; ř.: syna
3. 2,23; Mt 20,19
4. L 23,4

¹⁴ Svatého¹ a Spravedlivého² jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah.³

1. Mk 1,24; Zj 3,7
2. 7,52; 22,14; Jk 5,6; 1J 2,1
3. Mt 27,20

¹⁵ Zabili jste Původce¹ života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých;² my jsme toho svědky.³

1. n.: vůdce; 5,31; He 2,10; 12,2
2. n.: probudil …; 4,10; 5,30; 10,40; 13,30; Ř 4,24!; 1K 15,15; 1Te 1,10; 1Pt 1,21
3. 1,8

¹⁶ A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, ⌈na základě víry⌉¹ ⌈v Ježíšovo jméno⌉² toto³ jméno upevnilo a víra,⁴ která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.

1. var.: vírou
2. ř.: jeho jména; tzn.: víra v jeho jméno; n.: víra z jeho jména
3. ř.: jeho
4. 14,9; Mt 9,2!; He 11,1p

¹⁷ A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti,¹ stejně jako vaši vůdcové.²

1. L 23,34; Sk 13,27; 26,9; Ef 4,18; 1Tm 1,13
2. L 23,13

¹⁸ Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků,¹že jeho Mesiáš bude trpět.²

1. L 24,26n.44; 1Pt 1,10
2. 17,3; 26,23

¹⁹ Učiňte tedy pokání¹ a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,

1. 2,38

²⁰ a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše,¹ Ježíše.

1. ř.: Krista

²¹ Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy¹ všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy [všech] svých svatých proroků.²

1. ř. apokatastasis („uvedení do předchozího stavu / obnova“) HL; srv. slso v 1,6†
2. 10,43; L 1,70; 2Pt 3,2

²² Mojžíš řekl: Proroka vám vzbudí Pán, váš¹ Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl.²

1. var.: náš
2. 7,37; //Dt 18,15n

²³ A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu.¹

1. Dt 18,19

²⁴ Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela¹ dále, zvěstovali i tyto dny.

1. 13,20; 1S 3,20

²⁵ Vy jste synové proroků a smlouvy,¹ kterou Bůh uzavřel s vašimi² otci, když řekl Abrahamovi: A v tvém semeni³ budou požehnány všechny rodiny⁴ země.⁵

1. Ř 9,4
2. var.: našimi
3. tzn.: potomkovi
4. n : národy
5. //Gn 22,18; 26,4; Ga 3,8

²⁶ Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka¹ a poslal ho, ⌈aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí⌉² od vašich špatností.“³

1. v. 13
2. n.: aby vám žehnal, když by se každý odvrátil; ř.: žehnajícího vám v odvrácení každého
3. L 11,39