¹ Když jsme¹ se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo² a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos³ a odtamtud do Patary.

1. 16,10p
2. 16,11†
3. [přední město stejnojmenného ostrova; jeden z dávných divů světa maják na Rhodu byl zničen dvě st. před Pavlovým příchodem]

² Našli jsme loď, která plula do Fénicie,¹ nalodili jsme se a vypluli.

1. 11,19

³ Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru,¹ nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru,² neboť tam měla loď vyložit náklad.

1. 13,4
2. 15,3; Mt 11,21!

⁴ Vyhledali jsme učedníky¹ a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.

1. 19,1

⁵ Když ty dny uplynuly,¹ vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena,² pomodlili se

1. ř.: + vyjdouce,
2. 20,36

⁶ a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů.¹

1. ř.: do svého vlastního; J 19,27p

Pavel odrazován od cesty do Jeruzaléma

⁷ Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy.¹ Tam jsme pozdravili² bratry³ a zůstali jsme u nich jeden den.

1. [48 km jižně od Týru; dnešní Acco]
2. 18,22
3. 15,1!

⁸ Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty¹ Filipa,² který byl jedním ze sedmi,³ a zůstali jsme u něho.

1. Ef 4,11; 2Tm 4,5
2. [asi zde působil téměř 25 let — 8,40]
3. Sk 6,5

⁹ Ten měl čtyři dcery, panny,¹ které prorokovaly.²

1. 1K 7,38
2. 2,17; Sd 4,4; 1K 11,4n

¹⁰ Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos.¹

1. 11,28

¹¹ Přišel k nám, vzal Pavlův opasek,¹ svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto praví² Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou³ pohanů.⁴“

1. srv. Jr 13,1—11; Mk 1,6; 6,8
2. 8,29!
3. 28,17; Jr 33,24; Mt 17,22
4. ř.: národů

¹² Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma.

¹³ Tu Pavel odpověděl: „Proč pláčete¹ a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít² v Jeruzalémě pro jméno³ Pána Ježíše.“

1. 20,37
2. 20,24; Fp 2,17
3. 5,41; 9,16

¹⁴ Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: „Děj se vůle Páně!“¹

1. Mt 6,10!; 26,42; Ef 5,17

¹⁵ Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma.

¹⁶ Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat.

Setkání v Jeruzalémě u Jakuba

¹⁷ Když jsme přišli do Jeruzaléma,¹ bratři nás radostně přijali.²

1. 20,16; [den či dva před Letnicemi]
2. 15,4

¹⁸ Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi¹ a přišli všichni starší.²

1. 12,17
2. 11,30

¹⁹ Pozdravil je a vyprávěl¹ jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu² učinil mezi pohany.³

1. 14,27
2. 1,17; 20,24
3. ř.: národy

²⁰ Když to uslyšeli, oslavovali¹ Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik ⌈tisíc Židů⌉² uvěřilo a všichni jsou horliteli³ pro Zákon.⁴

1. 4,21; 11,18
2. ř.: desetitisíců (L 12,1) mezi Židy
3. 22,3; Ř 10,2; Ga 1,14
4. 15,5.24

²¹ O tobě se doslechli, že učíš¹ všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, ⌈aby odpadli⌉² od Mojžíše,³ říkaje, aby neobřezávali své děti⁴ ani ⌈se neřídili⌉⁵ zvyky⁶ svých otců.

1. v. 28
2. ř.: odpadnutí
3. 6,14
4. [tj. chlapce; biblická obřízka se vždy týkala chlapců]; 1K 7,18n
5. ř.: nechodili
6. 15,1; 26,3; 28,17; L 2,9

²² Co teď? Nepochybně [se musí sejít shromáždění, neboť] uslyší, že jsi přišel.

²³ Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří ⌈na sebe vzali⌉¹ slib.

1. ř.: mají na sobě

²⁴ Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu.¹ A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon.

1. 18,18

²⁵ Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali¹ jim, [aby nic z toho nezachovávali kromě toho,] že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva.²“

1. var.: poslali jsme
2. 15,19n.28n

²⁶ Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, ⌈kdy skončí dny⌉¹ očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich.

1. ř.: vyplnění dnů; [tak, aby mohla být připravena oběť]

Pavel je zatčen

²⁷ Když se těch sedm dní¹ chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé² z Asie. Pobouřili³ celý zástup, vztáhli na Pavla⁴ ruce⁵

1. [během nichž probíhalo obřadné očištění (Nu 6,9)]
2. 20,19; 24,18
3. 17,13
4. ř.: něj
5. 4,3; 5,18

²⁸ a křičeli: „Muži Izraelci,¹ pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu² a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky³ a znesvětil⁴ toto svaté místo.“

1. 2,22
2. 6,13
3. [vysloveně zakázané; avšak není důkaz, že by to Pavel udělal]
4. 24,6; Mt 24,15

²⁹ Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima¹ z Efesu² a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.

1. 20,4
2. 18,19

³⁰ Celé město¹ se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli² ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.³

1. 19,29
2. 16,19
3. 4,3p

³¹ Zatímco ho chtěli zabít,¹ došlo² veliteli³ posádky⁴ hlášení, že se bouří celý Jeruzalém.

1. 26,21
2. ř.: vystoupilo (tzn. do věže)
3. J 18,12; ř. chiliarchos — „vůdce tisíce“ [tak byl překládán lat. tribunus militum, který byl velitelem kohorty — tj. asi 600 vojáků (tedy dnešní major či plukovník)]; [dle 23,26 + 24,7 se jmenoval Lysias]
4. ř.: kohorta (asi 600 mužů); 10,1p

³² Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl ⌈k nim dolů⌉.¹ Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít.

1. ř.: na ně

³³ Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy.¹ Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil.

1. 12,6; 28,20; Ef 6,20; 2Tm 1,16; Sk 20,23; 21,11

³⁴ V zástupu vykřikoval každý něco jiného.¹ Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren.

1. 19,32

³⁵ Když se Pavel ocitl na schodišti,¹ stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést,

1. v. 40†

³⁶ neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: „Pryč s ním!“¹

1. 22,22; J 19,15

Pavlova promluva k Židům

³⁷ Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Ty umíš řecky?

³⁸ Ty tedy nejsi ten Egypťan,¹ který nedávno² pobouřil a na poušť³ vyvedl čtyři tisíce sikariů?⁴“

1. srv. 5,36
2. ř.: před těmito dny
3. Mt 24,36
4. „mužů s dýkou“ — [židovská strana, která bojovala proti římské nadvládě se zbraní v ruce („sica“ = dýka)]

³⁹ Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu¹ v Kilikii,² občan³ ne bezvýznamného⁴ města.⁵ Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“

1. 9,11; 22,3
2. 6,9
3. 16,37; 22,25; 23,27
4. [Euripides použil tento výraz o Athénách]
5. [důležité obchodní středisko, křižovatka cest a univerzitní město]

⁴⁰ A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou¹ lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem:²

1. 12,17
2. [prav. míněna aramejština, kterou se tehdy v Izraeli mluvilo]; 22,2