¹ Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme¹ do Itálie,² předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi³ jménem Julius z pluku⁴ Jeho Veličenstva.⁵

1. 16,10p
2. 18,2
3. srv. 10,1
4. 10,1p
5. 25,21

² Nastoupili jsme na loď z Adramytteia,¹ která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos² z Tesaloniky.

1. [přístav v Mysii poblíž Troady (16,8)]
2. 19,29; 20,4

³ Druhý den jsme dorazili do Sidónu.¹ Julius se zachoval k Pavlovi laskavě² a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči.³

1. 12,20; Mt 11,21
2. v. 43
3. 24,23; 28,16

⁴ Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem,¹ protože větry vály² proti nám.³

1. 13,4
2. ř.: byly
3. Mt 14,24

⁵ Přepluli jsme moře¹ podél Kilikie² a Pamfylie³ a dorazili⁴ jsme do Myry⁵ v Lykii.

1. ř.: otevřené / hluboké moře (tak daleko od země, že již není chráněno pevninou); Mt 18,6†
2. 6,9
3. 13,13
4. [vzdálenost asi 700 km ze Sidónu do Myry trvala obvykle 10—15 dní]
5. [Nedaleko od Patary (21,1). Význam Myry stoupal s rozvojem navigace. Více a více lodí se odvažovalo namísto plavby kolem pobřeží k přímé plavbě z Alexandrie (v. 6!) do Myry. Byl zde také důležitý sklad obilí (v. 38).]

⁶ Tam setník našel alexandrijskou¹ loď, která plula do Itálie, a nalodil² nás na ni.

1. 6,9; 28,11
2. [Mohli zůstat na první lodi, pokračovat podél pobřeží do Makedonie a vydat se pozemní cestou přes Řecko. Ale setník se rozhodl pro přímou plavbu do Itálie.]

⁷ Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu.¹ Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny² chráněni Krétou.³

1. [Poloostrov a město na JZ pobřeží Malé Asie (asi 210 km od Myry)]
2. [mys na SV cípu Kréty (asi 160 km od Knidu)]
3. 2,11; Tt 1,5

⁸ S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia.¹

1. [na J pobřeží Kréty (dalších asi 96 km]

⁹ Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná,¹ neboť již minul i půst,² Pavel jim domlouval:

1. HL; [Dle žid. počítání bylo období pro plavbu od Letnic po Svátek stánků (tj. pět dní po půstu). Římané považovali plavbu po 15. 9. za riskantní a po 11. 10. za sebevražednou.]
2. židovský půst (Lv 23,27) v Den smíření připadající na počátek října

¹⁰ „Muži,¹ vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím² a s velkou ztrátou³ nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.⁴“

1. v. 21.25; 14,15
2. ř.: újmou
3. v. 21
4. ř.: duše

¹¹ Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.¹

1. Ex 9,20n; Př 27,12

¹² A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla¹ odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foiniku² a tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený³ k jihozápadu a severozápadu.

1. v. 43; ř.: učinila radu; Sd 19,30; Ef 1,11p
2. [asi 48 km dále na Z]
3. ř.: hledící

Bouře na moři

¹³ A když začal vát ⌈jižní vítr,⌉¹ mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty.

1. 28,13; L 12,55; (ř. notos; dle BDAG jz. vítr)

¹⁴ Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr,¹ který se nazývá Eurakylón.²

1. Ž 105,25; Mt 8,24
2. severovýchodní vítr (síly tajfunu); var.: Euroklydón — jihových. vítr

¹⁵ Loď jím byla stržena a nemohla mu¹ čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet.

1. ř.: tomu větru

¹⁶ Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda,¹ a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun.²

1. var.: Klauda; [existoval různý pravopis tohoto jména; o. byl asi 36 km od Kréty]
2. n.: prám; [Používalo se ho pro přistávání, manévrování a spouštění kotvy, případně i záchranu námořníků; za dobrého počasí býval vlečen za lodí, nyní se však mohl stát nebezpečným.]; v. 30.32

¹⁷ Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu,¹ spustili plachty² a takto ⌈se nechali unášet⌉.³

1. [Syrtis bylo jméno dvou zálivů na pobřeží S. Afriky (Z od Kyrény; dnešní záliv Sidra v Libyi). Byly velmi obávané pro nebezpečné mělčiny (měly pověst hřbitova námořníků). Relativně byly ještě daleko, ale v bouři snadno dosažitelné.]
2. n.: kotvu (ř.: nástroj)
3. ř.: byli unášeni

¹⁸ Protože s námi prudce zmítala bouře,¹ začali druhý den vyhazovat náklad

1. Jon 1,4.11

¹⁹ a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení.¹

1. tj. prav.: navijáky, kladky a ráhno

²⁰ Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.

²¹ Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí¹ a ztrátu.

1. v. 10

²² Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli,¹ neboť nikdo² z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď.

1. v. 25.36; 24,10; Jk 5,13
2. ř.: žádná duše

²³ Tuto noc přišel ke mně anděl¹ toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím,²

1. 5,19!
2. 24,14!

²⁴ a řekl: Neboj se,¹ Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.

1. 18,9

²⁵ Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.

²⁶ Musíme však narazit na nějaký ostrov.“

²⁷ Když jsme byli unášeni po Adrii¹ už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.

1. n.: Jaderském moři

²⁸ Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů.¹ Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.²

1. tj. 36 m
2. [tj. 27 m]

²⁹ Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a ⌈toužebně čekali, až nastane⌉¹ den.

1. n.: modlili se, aby už nastal

³⁰ Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,

³¹ řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou–li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“

³² Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.¹

1. ř.: vypadnout

³³ Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli.¹ Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.

1. ř.: přijmout pokrm

³⁴ Proto vás vybízím, abyste pojedli;¹ je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“²

1. ř.: přijmout pokrm
2. Mt 10,30

³⁵ ⌈Po těch slovech⌉¹ vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky,² rozlomil jej a začal jíst.

1. ř.: To pověděv
2. Mt 15,36; 1K 10,30

³⁶ Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.

³⁷ Všech¹ nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.

1. ř.: + duší

³⁸ Když se nasytili,¹ odlehčovali² loď ⌈tím, že vyhazovali⌉ obilí do moře.

1. ř.: + pokrmem
2. Jon 1,5

Ztroskotání

³⁹ Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude–li to možné.

⁴⁰ Odsekli kotvy¹ a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.

1. v. 29

⁴¹ Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.¹

1. 2K 11,25

⁴² Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl.¹

1. 12,19; 16,27

⁴³ Ale setník¹ chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu² zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem

1. v. 3
2. ř.: radě

⁴⁴ a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.¹

1. ř.: zem