¹ Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi¹

1. 4,6; 26,10

² a vyžádal si od něho dopisy¹ pro synagogy² v Damašku,³ aby mohl stoupence té Cesty,⁴ muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané⁵ do Jeruzaléma.

1. 22,5
2. Mt 10,17
3. Gn 14,15; 2K 11,32
4. 18,25; 19,9.23; 22,4; 24,14.22; srv. 28,22
5. v. 14

³ I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe.

⁴ Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule,¹ proč mne² pronásleduješ?“³

1. 1S 3,10p
2. 1K 12,27
3. //22,7; 26,14

⁵ Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On [odpověděl]: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.¹

1. 5,39

⁶ [Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“

⁷ Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.

⁸ Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.

⁹ Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.¹

1. Est 4,16

¹⁰ V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš.¹ Pán mu ve vidění² řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem,³ Pane.“

1. 22,12
2. 10,3; 16,9; 18,9; 2K 12,1
3. Gn 22,11; 1S 3,4

¹¹ A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi¹ do ulice, která se nazývá Přímá,² a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí

1. 8,26; L 17,19
2. [ve vědomém protikladu ke křivolakým uličkám, prav. totožná s dnešní přímou ulicí procházející městem od východu k západu]

¹² a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil¹ na něho ruce, aby opět viděl.“

1. 6,6; 28,8; Mk 5,23!

¹³ Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým¹ v Jeruzalémě.

1. [v NS časté (59×) označení pro věřící v Ježíše — „oddělené pro Boha“]; 9,32.41; 26,10; Ř 1,7!; 1K 1,2!; Zj 5,8!; srv. Ž 34,10

¹⁴ Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají¹ tvé jméno.“

1. v. 21; 2,21; 7,59; 1K 1,2

¹⁵ Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou,¹ aby přinesl mé jméno před národy² i krále³ a syny Izraele.

1. n.: nástrojem; 2K 4,7; 2Tm 2,20n; Ř 1,1
2. n.: pohany; 22,21; Ř 11,13; Ga 1,16; Ef 3,1; 1Tm 2,7; 2Tm 4,17
3. 26,1; 25,11n; Mt 10,18

¹⁶ Ukáži mu, co všechno musí vytrpět¹ pro mé jméno.“

1. 2K 11,23nn

¹⁷ Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce¹ a řekl: „Bratře Saule,² Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“³

1. 8,17
2. 22,13; 2Pt 3,15
3. 2,4

¹⁸ A hned¹ jako by mu s očí spadly šupiny,² zase viděl, vstal a byl pokřtěn.³

1. 9,34
2. 2K 3,14
3. 2,38

¹⁹ Pak přijal pokrm a posilnil se.¹ Několik dní byl s učedníky v Damašku

1. 27,33—36; 1S 30,12

Saul káže v Damašku

²⁰ a hned v synagogách¹ hlásal² Ježíše, že on je Syn Boží.³

1. 13,5; 14,1; 17,1.10.17; 18,4.19; 19,8; srv. Mt 4,23p; 9,35
2. 8,5
3. 8,37; Mt 4,3!

²¹ Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni¹ a říkali: „Není to ten, který ničil² v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“

1. 2,12
2. Ga 1,13.23

²² Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy,¹ že tento Ježíš je Mesiáš,² pobuřoval³ Židy, kteří bydleli v Damašku.

1. ř.: dokazuje
2. 2,36; 5,42; 17,3
3. n.: uváděl do zmatku; srv. 2,6; 19,29

Saul uniká před úklady Židů

²³ Když ⌈to trvalo už dost dlouho⌉,¹ rozhodli² se Židé, že ho zabijí.³

1. ř.: se naplňovalo mnoho dnů
2. J 11,53; 1Te 2,15
3. 13,50; 14,2.19

²⁴ Saul se však o jejich úkladech¹ dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány,² aby ho mohli zabít.

1. 20,3.19; 23,16v.30; 25,3
2. Sd 16,2

²⁵ Učedníci¹ ho však v noci vzali, vysadili ho ⌈otvorem ve zdi⌉² a spustili v koši³ dolů.⁴

1. var.: Jeho učedníci
2. n.: po hradbách (ř.: skrze …)
3. Joz 2,15; srv. Mt 15,37
4. //2K 11,32

Saul v Jeruzalémě

²⁶ Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel¹ se připojit² k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem.

1. 16,7
2. 5,13

²⁷ Barnabáš¹ se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně² mluvil v Ježíšově jménu.

1. 4,36!
2. n.: neohroženě; 4,13v; 14,3; 18,26; 19,8; 1Te 2,2

²⁸ A byl s nimi,¹ ⌈volně chodil⌉² po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu.

1. 1,21
2. ř.: vcházeje a vycházeje

²⁹ Mluvil také s Helénisty¹ a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít.

1. 6,1

³⁰ Když se to bratři¹ dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje² a vyslali do Tarsu.³

1. 1,15p
2. 8,40
3. 11,25; 21,39

³¹ A shromáždění¹ v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj² a budovala³ se; chodila⁴ v Pánově bázni⁵ a ⌈v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet⌉.⁶⁷

1. n.: církve (pl.); var.: církev … (sg.)
2. Joz 21,44; Sd 3,30; Př 16,7
3. Ř 14,19; 1K 14,12.26; 2K 10,8; 12,19; Ju 1,20
4. n : žila
5. 10,2; Dt 10,12; Neh 5,9; Př 23,17; 2K 5,11; Ef 5,21; 1Pt 1,17
6. n.: rostla povzbuzováním Ducha Svatého
7. 4,41; 16,5

Uzdravení Eneáše

³² I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým,¹ kteří bydleli v Lyddě.²

1. v. 13
2. v. 38; [h. Lód (Neh 7,37p), na cestě z Jeruzaléma do Joppe, asi 20 km od Joppe]

³³ Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko.

³⁴ Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje!¹ Vstaň a ustel si!“ A on hned² vstal.

1. 3,6; 10,38; 28,8; Mt 8,8p
2. v. 18; Mt 8,3!

³⁵ Viděli¹ ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu² a obrátili³ se k Pánu.

1. v. 42
2. 1Pa 27,29
3. 11,21; 15,3.19; 26,18—20; 1Te 1,9—10

Tabita navrácena k životu

³⁶ V Joppe¹ byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas.² Ta oplývala³ dobrými skutky⁴ a dáváním almužen.⁵

1. Jon 1,3
2. ř: gazela
3. ř.: byla plná dobrých …
4. Mt 26,10; 2K 9,8!; Ef 2,10; 1Tm 5,10; Tt 2,14
5. 3,2; 10,4

³⁷ Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje.

³⁸ Protože Lydda je blízko¹ Joppe, učedníci² uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: „Rychle přijď k nám!³“

1. [cca 17 km JV]
2. 11,26
3. ř: ()Neotálej projít k nám!

³⁹ Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy¹ a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

1. 6,1

⁴⁰ Petr poslal¹ všechny ven,² klekl³ si a pomodlil se.⁴ Potom se obrátil k mrtvé⁵ a řekl: „Tabito, vstaň!“⁶ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

1. ř.: vyhnal
2. Mt 9,25
3. 7,60; 20,36; 21,5; L 22,41
4. 1Kr 17,19—23; 2Kr 4,32—36
5. ř.: k tělu
6. Mk 5,41; J 11,43

⁴¹ Podal jí ruku¹ a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté² a vdovy a ukázal³ jim ji živou.

1. 3,7; Mk 1,31
2. v. 13
3. ř.: představil

⁴² To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili¹ v Pána.

1. 4,4!

⁴³ A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha.¹

1. [Povolání bývalo často užíváno s osobním jménem pro identifikaci (16,14; 18,3; 19,24; 2Tm 4,14). Zde ovšem navíc poukazuje na to, že jako koželuh přicházel do kontaktu s kůží mrtvých zvířat, a tak byl obřadně nečistý a nejspíš pohrdán.]