¹ Velekněz¹ řekl: „Je tomu [skutečně] tak?“

1. 4,6p

² A on začal mluvit: „Muži bratři¹ a otcové,² poslyšte: Bůh slávy³ se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu,⁴

1. 1,16p; 23,1; 28,17
2. 22,1
3. Ž 29,3; 1K 2,8
4. Gn 11,31—12,1

³ a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.¹

1. //Gn 12,1

⁴ Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.

⁵ A nedal mu v ní za dědictví ani píď¹ země,² ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu,³ ačkoliv ještě neměl dítě.⁴

1. ř.: krok nohy (pravděpod. místo, na kterém by stál)
2. Dt 2,5
3. ř.: semeni; srv. Gn 12,7; 13,15; 15,5.18; 17,8; 24,7; 48,4
4. Gn 16,1

⁶ Bůh promluvil takto:¹ Jeho potomci² budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.

1. var.: k němu
2. ř.: semeno

⁷ Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a potom vyjdou a budou ⌈mi sloužit⌉¹ na tomto místě.²

1. n.: mne uctívat
2. //Gn 15,13n

⁸ I dal mu smlouvu obřízky.¹ A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal;² podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.³

1. Gn 17,10
2. //Gn 21,2—4
3. Gn 35,23—26

⁹ Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta;¹ ale Bůh byl s ním,²

1. Gn 37,11.28
2. Gn 39,2.21

¹⁰ vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem.¹

1. Gn 41,37—44

¹¹ Potom přišel na ⌈celý Egypt⌉¹ i Kanaán hlad² a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.³

1. var.: celou egyptskou zemi
2. Gn 41,54n
3. ř.: ()pokrmy; Gn 42,5

¹² Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé.¹

1. Gn 42,2

¹³ Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat¹ a Josefův rod² se stal faraonovi známým.³

1. HL; Gn 45,1—4
2. n : rodina
3. ř.: zjevným; Gn 45,16

¹⁴ Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.¹

1. Gn 46,27

¹⁵ A sestoupil Jákob do Egypta¹ a zemřel on² i naši otcové.³

1. Gn 46,1—7
2. Gn 49,33
3. Ex 1,6

¹⁶ Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro¹ od synů ⌈Emorových v Sichemu⌉.²

1. ř.: cenu stříbra; Gn 23,16
2. var.: Emora (otce / syna) Sichemova; Gn 33,19; 50,13

¹⁷ Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil¹ Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,

1. var.: zaslíbil

¹⁸ dokud [v¹ Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal.²

1. ř.: nad Egyptem
2. Ex 1,7n

¹⁹ Ten s naším rodem jednal lstivě¹ a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.²

1. Ex 1,10
2. Ex 1,22

²⁰ V té době se narodil Mojžíš a byl ⌈krásný před Bohem⌉.¹ Tři měsíce² byl chován v domě svého otce.

1. prav. zn. velice krásný; srv. Ex 2,2.
2. He 11,23

²¹ A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.

²² Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti¹ a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.

1. [to není v StS výslovně uvedeno, ale zmiňují to historikové Filó i Josephus]; 1Kr 5,10

²³ A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele.¹

1. Ex 2,11n

²⁴ A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.¹

1. ř.: udeřil / srazil

²⁵ Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili.

²⁶ Druhého dne se u nich objevil, když se hádali;¹ snažil se je přivést k pokoji slovy: Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?

1. n.: prali

²⁷ Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem?

²⁸ Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?

²⁹ ⌈Kvůli těm slovům⌉¹ Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.²

1. n.: Při těch slovech; ř.: V tom slovu
2. Ex 18,3

³⁰ A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl¹ v plameni hořícího keře.²

1. Mt 1,20
2. //Ex 3,2nn

³¹ Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl¹ Pánův hlas:

1. ř.: stal se

³² Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův. Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

³³ Pán mu řekl: Zuj¹ si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.

1. ř.: Rozvaž

³⁴ Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.

³⁵ Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím¹ anděla, který se mu ukázal v tom keři.

1. ř.: s rukou

³⁶ Ten je vyvedl¹ a činil divy a znamení² v egyptské zemi, při Rudém moři³ i v pustině po čtyřicet let.⁴

1. Ex 33,1
2. Dt 6,22; Neh 9,10
3. Ex 14,21; 15,4; Ž 106,7; He 11,29
4. 13,18; Dt 8,4; Ž 95,9n

³⁷ To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]¹

1. //Dt 18,15

³⁸ To je ten, který byl ve shromáždění¹ v pustině ⌈prostředníkem mezi⌉² andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova,³ aby nám⁴ je dal.

1. ř. ekklésia [obecné užití slova, které se se stalo výrazem pro církev]
2. ř.: s
3. ř.: výroky
4. var.: vám

³⁹ Jemu se naši otcové nechtěli poddat,¹ ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta²

1. ř.: stát se poslušnými; Neh 9,16
2. Ex 14,11n; Nu 11,5; Neh 9,17

⁴⁰ a řekli Áronovi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z egyptské země.¹

1. //Ex 32,1.23

⁴¹ I udělali v těch dnech tele,¹ přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků² svých rukou.³

1. Ex 32,2—8
2. Zj 9,20
3. Iz 2,8n

⁴² Bůh se od nich odvrátil¹ a vydal² je, aby sloužili nebeskému vojsku,³ jak je napsáno v knize Proroků:⁴ Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský?

1. Joz 24,20
2. Sd 2,14p; Ř 1,24
3. Dt 4,19; Jr 8,2; 19,13; L 2,13†
4. J 6,45

⁴³ Nosili jste stánek Molocha¹ a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy,² které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.³

1. Lv 18,21; 1Kr 11,7
2. n.: sochy
3. //Am 5,25—27

⁴⁴ Naši otcové měli v pustině stánek svědectví,¹ jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru,² který uviděl.

1. Ex 38,21; Nu 9,15
2. Ex 25,40; He 8,5

⁴⁵ Ten také naši otcové převzali a vnesli¹ s Jozuem do země² pohanů,³ které Bůh zahnal⁴ před našimi⁵ otci. Tak to bylo až do dnů Davidových,

1. Joz 18,1
2. ř.: vlastnictví
3. ř.: národů
4. Ex 34,24
5. ř.: od tváře našich …

⁴⁶ který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha¹ Jákobova.²

1. var.: dům Jákobův
2. 2S 7,8nn; Ž 132,1—5

⁴⁷ Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům.¹

1. 1Kr 6,1—38; 8,20

⁴⁸ Ale Nejvyšší¹ nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama,² jak praví prorok:

1. 16,17; Gn 14,18p; L 1,32
2. 17,25; 1Kr 8,27

⁴⁹ Nebe je mým trůnem, země podnoží¹ mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí?

1. Mt 5,35

⁵⁰ Což to všechno neučinila má ruka?¹

1. //Iz 66,1n

⁵¹ Vy tvrdošíjní,¹ vy lidé neobřezaného srdce² i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému³ ; jak vaši otcové, tak i vy!