¹ Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky,¹ povzbudil² je, rozloučil³ se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.⁴

1. 11,26
2. 11,23; Ef 6,22; Ko 4,8; 1Te 2,11
3. ř.: pozdravil na odchodu; 21,6; srv. Ř 16,3
4. 16,9; 19,21

² Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do ¹Řecka,

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³ kde¹ strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku,² právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl³ se, že se vrátí přes Makedonii.

1. [snad opět v Korintě]
2. v. 19; 9,23
3. ř.: nastalo rozhodnutí

⁴ [Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros,¹ [Pyrrhův syn] z Beroje,² z Tesalonických pak Aristarchos³ a Sekundus, Gaius⁴ z Derbe a Timoteus,⁵ z Asie Tychikos⁶ a Trofimos.⁷

1. [snad totožný se Sosipatrem — Ř 16,21]
2. 17,10
3. 19,29!
4. [zřejmě z Galatie, jiný nežli z Makedonie (19,29)]
5. 16,1
6. Ef 6,21; Ko 4,7; 2Tm 4,12; Tt 3,12
7. 21,29; 2Tm 4,20

⁵ Ti ⌈šli napřed⌉¹ a čekali na nás² v Troadě.³

1. ptc. aoristu; var.: přišli
2. 16,10p
3. 16,8

⁶ My jsme po dnech nekvašených chlebů¹ vypluli z Filip² a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

1. 12,3; [to chtěl být asi již v Jeruzalémě (19,21), nyní doufal, že dorazí do Letnic ( 20,16)]
2. 16,12

Oživení mrtvého chlapce

⁷ První den v týdnu¹ jsme se sešli k lámání chleba.² Pavel s nimi rozmlouval,³ protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč⁴ až do půlnoci.

1. 1K 16,2; [tj. v neděli]
2. 2,42
3. 17,2p
4. ř.: slovo

⁸ V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.

⁹ Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně.¹ Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého.

1. 2K 11,33†

¹⁰ Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“¹

1. 1Kr 17,21; Mk 5,39

¹¹ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl,¹ a dlouho do rána s nimi rozmlouval;² a tak odešel.³

1. ř.: ochutnal / okusil (Ž 34,9; Mt 27,34)
2. 24,26; L 24,14p
3. ř.: vyšel

¹² Chlapce přivedli živého a byli velice¹ povzbuzeni.

1. ř.: ne mírně; HL

Rozloučení se staršími z Efesu

¹³ My jsme ⌈šli napřed⌉¹ na loď a vypluli jsme k Assu,² kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil,³ a sám se chystal ⌈cestovat po souši⌉.⁴

1. var.: přišli
2. [na druhé straně poloostrova, asi 64 km podél pobřeží, kdežto po pevnině cca 32 km od Troady; u dnešního Behram Koy]
3. 1Tm 1,3
4. n.: jít pěšky

¹⁴ Když se s námi setkal¹ v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli² jsme do Mitylény.³

1. var.: setkával
2. ř.: přišli
3. [nejdůležitější přístav na ostrově Lesbos, asi 70 km od Assu]

¹⁵ A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne ⌈do blízkosti⌉¹ Chiu.² Další den jsme připluli k Samu³ a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli⁴ do Milétu.⁵

1. ř.: naproti
2. [větší ostrov v Egejském moři]
3. [další ostrov]
4. ř.: přišli
5. 2Tm 4,20; [přístav na Z pobřeží Asie (2,9p), asi 70 km J od Efesu, asi 200 km z Mitylény]

¹⁶ Pavel se totiž rozhodl minout Efes,¹ aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic² do Jeruzaléma, bude–li to jen trochu možné.

1. 18,19
2. 2,1; 1K 16,8; [z padesáti dní po Velikonocích již šestnáct uplynulo]

¹⁷ Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší¹ církve.

1. 11,30

¹⁸ Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil¹ do Asie, byl s vámi po celý čas

1. n.: položil nohu (srv. Dt 1,36)

¹⁹ a sloužil¹ jako otrok² Pánu se vší pokorou,³ v slzách⁴ i zkouškách,⁵ které mě potkaly pro úklady⁶ Židů;

1. 24,14v; Ř 12,11
2. Ga 1,10
3. 2K 10,1v; Ef 4,2; Fp 2,3; 1Pt 3,16
4. v. 31; 2K 2,4; Fp 3,18
5. n.: pokušeních
6. v. 13

²⁰ jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil,¹ když jsem vás učil² veřejně³ i po domech.⁴

1. v. 27
2. Dt 4,5
3. 18,28
4. 2,46; 5,42

²¹ Naléhavě jsem Židům i Řekům¹ svědčil² o pokání³ k Bohu a o víře⁴ v⁵ našeho Pána Ježíše [Krista].

1. 14,1!
2. 8,25
3. 2,38; 11,18; 2Tm 2,25; 2Pt 3,9
4. 13,8; 26,18; Ef 1,15; Fm 1,5
5. ř. eis — do; 24,24; 26,18; Ko 2,5; 1Pt 1,21

²² A nyní, hle, jsa spoután Duchem,¹ jdu do Jeruzaléma² a nevím,³ co mne tam⁴ potká,

1. n.: duchem
2. L 9,51
3. ::J 13,1; 18,4; Jk 4,14
4. ř.: v něm

²³ kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta¹ a soužení.²

1. 2Tm 2,9
2. 14,22; 9,16; 21,33

²⁴ Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh¹ a službu,² kterou jsem přijal³ od Pána Ježíše: dosvědčovat⁴ evangelium o Boží milosti.“⁵

1. 13,25; 2Tm 4,7
2. 1,17; 2K 4,1
3. Ga 1,1; Tt 1,3
4. 18,5!
5. v. 32

²⁵ „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království,¹ již nespatříte mou tvář.²

1. 28,31
2. Ko 2,1

²⁶ Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý¹ od krve všech lidí,

1. 18,6

²⁷ neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli¹ Boží.

1. n.: plán / úradek; 13,36; Ž 73,24; Ef 1,11; 1Pt 4,3

²⁸ Dávejte pozor¹ na sebe a na celé stádo,² v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce,³ abyste pásli⁴ Boží⁵ církev,⁶ kterou si získal⁷ ⌈vlastní krví⌉.⁸⁹

1. Mt 6,1; 16,6; L 21,34
2. Iz 40,11; L 12,32; J 21,15—17; 1Pt 5,2
3. 1Tm 3,2p
4. Mi 5,4
5. var.: Pánovu
6. 1K 10,32
7. 1K 6,20
8. var.: krví vlastního (Syna)
9. Ef 1,7!; 1Pt 1,19; Zj 5,9

²⁹ Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci,¹ kteří nebudou šetřit stádo.

1. Ez 22,27; Mt 7,15

³⁰ I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci,¹ aby strhli učedníky za sebou.

1. 1K 11,19; 2Tm 4,3n; 2Pt 2,1.18

³¹ Proto buďte bdělí¹ a mějte na paměti, že jsem po tři roky² dnem i nocí³ nepřestal se slzami⁴ napomínat⁵ jednoho každého z vás.

1. Mt 24,42; 26,41; 1K 16,13; 1Te 5,6; He 13,17
2. 19,10p
3. v. 7; Mk 5,5; L 18,7; 1Te 2,9; 3,10!
4. 2K 2,4
5. ř.: radit ohledně vyhnutí se či opuštění nepatřičného způsobu chování; Ř 15,14; 1K 4,14; Ko 1,28; 1Te 2,11; 5,12.14; 2Tm 4,2; srv. nomen Ef 6,4

³² A nyní vás svěřuji¹ Bohu a slovu jeho milosti,² které³ má moc⁴ vás zbudovat⁵ a dát vám dědictví⁶ mezi všemi posvěcenými.⁷

1. 14,23; 1Tm 1,18; 1Pt 4,19
2. 14,3
3. n.: který
4. Ř 16,25!
5. 9,31; 1K 8,1; Ef 4,12
6. Ef 1,14; 5,5; 1Pt 1,4
7. 26,18; J 17,19; 1K 1,2; He 10,14

³³ Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás.¹

1. 1K 9,12; 2K 11,9; 1Pt 5,2

³⁴ Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou,¹ sloužily tyto ruce.²

1. 19,22
2. 18,3

³⁵ Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat,¹ ujímat se slabých² a pamatovat na slova³ Pána Ježíše, neboť on řekl: Blaženější je dávat než brát.“⁴

1. Ef 4,28; 1Te 4,11
2. Ř 15,1; 1Te 5,14
3. [tato vazba byla v prvotní církvi užívána při citování Ježíšových slov (1 Klement 46,7)]
4. [vzácný případ Ježíšova výroku, který není uveden v evangeliích]

³⁶ ⌈Po těch slovech⌉¹ poklekl² a s nimi všemi se pomodlil.³

1. ř.: To pověděv
2. 9,40; 21,5; Mt 14,23; Ef 3,14
3. L 9,28

³⁷ Všichni se dali do velikého pláče, ⌈objímali Pavla⌉¹ a líbali² ho.

1. ř.: padli na Pavlovo hrdlo
2. Gn 50,1; L 7,38

³⁸ Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář.¹ A doprovázeli² ho k lodi.

1. v. 25
2. 15,3