¹ Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil¹ po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.

1. 11,2

² Velekněží a přední¹ Židé ⌈vznesli u něho žalobu⌉² proti Pavlovi. Naléhali na něho

1. 28,17; L 19,47
2. ř.: ho informovali

³ ⌈a žádali, aby jim prokázal laskavost⌉¹ a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí.²

1. ř.: žádajíce milost proti němu
2. 23,12

⁴ Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu.

⁵ „Ať tedy ti z vás,“ řekl, „⌈kteří mají moc⌉,¹ sestoupí se mnou, a je–li na tom muži něco špatného² , ať ho žalují.“

1. ř.: schopní
2. ř.: nemístného; 28,6; 2Te 3,2p

⁶ Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl ⌈k soudu⌉¹ a rozkázal přivést Pavla.

1. ř.: na soudní stolici; 25,10; Mt 27,19p

⁷ Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat.

⁸ Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu¹ Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“

1. 24,12; 28,17

⁹ Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit,¹ Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“

1. 24,27

¹⁰ Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš.

¹¹ Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není–li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“¹

1. v. 25; 26,32; 28,19; [provocatio ad Caesarem bylo jedno z nejstarších práv řím. občanů; v té době byl císařem Nero]

¹² Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

¹³ Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa¹ a Bereniké² a pozdravili Festa.

1. Herodes Agrippa II. vládl v letech 53—100. (Při povstání Židů, kdy padl Jeruzalém, byl na straně Římanů)
2. [nejstarší dcera Agrippy I. se ve 13 letech vdala za svého strýce Heroda Chalcise. Po jeho smrti žila se svým bratrem Agrippou II.]

¹⁴ Když tam ⌈už nějaký čas⌉¹ pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,

1. ř.: více dní

¹⁵ o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.

¹⁶ Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.

¹⁷ Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl ⌈k soudu⌉¹ a rozkázal předvést toho muže.

1. ř.: na soudní stolici

¹⁸ Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával,

¹⁹ nýbrž měli s ním nějaké spory¹ o své náboženství² a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.

1. 18,15
2. n.: pověře (dvojznač. sl. je užito asi záměrně); 17,22

²⁰ Byl jsem na rozpacích,¹ jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.

1. srv. 2K 2,9p

²¹ Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení¹ až do rozhodnutí ⌈Jeho Veličenstva⌉;² proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“

1. ř.: aby byl střežen
2. 27,1; ř. sebastos — přepis lat. augustus — posvátný / uctívaný, titul řím. imperátorů po Augustovi (viz L 2,1).

²² Agrippa [řekl] Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“¹ „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“

1. srv. L 9,39; 23,8

Pavel před králem Agrippou

²³ Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí¹ a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do ²jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.

1. HL; ř.: fantasia
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

²⁴ A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni¹ Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali² a křičeli, že nesmí více zůstat naživu.³

1. ř.: všechno to množství
2. v. 2
3. 22,22

²⁵ Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

²⁶ Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.

²⁷ Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“