¹ Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané¹ přijali² slovo Boží.

1. ř.: národy
2. 8,14

² Když Petr vystoupil¹ do Jeruzaléma, věřící ze Židů² mu vytýkali:

1. 18,22; 24,11; 25,1; Mt 20,17n; Ga 1,18
2. ř.: ti z obřízky; Tt 1,10

³ „Vešel jsi k mužům neobřezaným a jedl jsi s nimi!“¹

1. Mt 9,11; Ga 2,12; srv. 1K 5,11

⁴ Petr jim to začal po pořádku¹ vysvětlovat:

1. L 1,3

⁵ „Byl¹ jsem v městě Joppe a modlil jsem se. A tu jsem ve vytržení spatřil vidění: jakousi nádobu, která sestupovala jako veliká plachta, spouštěná za čtyři rohy z nebe, a přišla až ke mně.

1. //10,9nn

⁶ Když jsem se do ní pozorně zahleděl a pozoroval ji, uviděl jsem zemské čtvernožce i dravou zvěř, plazy a nebeské ptáky.

⁷ Uslyšel jsem také hlas, který mi říkal: Vstaň, Petře, zabíjej a jez!

⁸ Řekl jsem: Ne, Pane, neboť do mých úst nikdy nevešlo nic poskvrněného nebo nečistého.

⁹ Ale hlas z nebe mi odpověděl podruhé: Co Bůh očistil, ty neměj za poskvrněné.

¹⁰ To se stalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe.

¹¹ A hle, v tu chvíli dorazili k domu, ve kterém jsem byl,¹ tři muži poslaní ke mně z Cesareje.

1. var.: jsme byli

¹² Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže.

¹³ Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který stanul před ním a řekl [mu]: Pošli do Joppe a pozvi Šimona, který se nazývá Petr;

¹⁴ ten ti poví ⌈slova, jimiž⌉¹ budeš zachráněn² ty i celý tvůj dům.³

1. ř.: výroky, v nichž
2. J 3,17
3. 10,2p; 16,31

¹⁵ Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch Svatý, jako i na nás na počátku.¹

1. 2,4

¹⁶ Vzpomněl¹ jsem si na Pánův výrok,² jak říkal: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.³

1. L 22,61
2. 8,25p
3. //1,5

¹⁷ Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili¹ v Pána -- Ježíše Krista, kdo jsem já, abych směl překážet Bohu?“²

1. n.: když jsme uvěřili
2. 5,39

¹⁸ Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu;¹ řekli: „Tedy i pohanům² dal Bůh pokání³ k životu!“

1. 21,20; Mt 9,8; Ř 15,6
2. ř.: národům
3. 5,31

Církev v Antiochii

¹⁹ Ti, kteří se rozprchli¹ před soužením,² které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie,³ na Kypr⁴ a do Antiochie;⁵ nikomu nehlásali⁶ slovo⁷ Boží, jen Židům.

1. 8,1p
2. 14,22
3. 15,3; 21,2
4. 4,36
5. [zvaná též přímořská (na rozdíl od Pisidské), třetí město římské říše (po Římu a Alexandrii); zde byl první sbor převážně z pohanokřesťanů]; v. 27; 6,5; 13,1; 14,26; 15,22; 18,22
6. ř.: nemluvili
7. 8,4; 14,25

²⁰ Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény;¹ ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům² a zvěstovali³ jim Pána Ježíše.

1. 2,10
2. var.: Řekům
3. 5,42

²¹ A Pánova ruka¹ byla s nimi; veliký počet lidí uvěřil² a obrátil³ se k Pánu.

1. L 1,66
2. 4,4!
3. 9,35!

²² Zpráva o nich se donesla k sluchu církve¹ v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše,² [aby prošel] až do Antiochie.

1. ř.: Z. byla slyšet do uší církve; srv. h. idiom: mluvit / volat do uší (Gn 20,8; Jr 2,2p); Sk 11,1
2. 4,36!

²³ Když tam přišel a uviděl tu Boží milost,¹ zaradoval² se a povzbuzoval³ všechny, aby ⌈s rozhodným srdcem⌉⁴ zůstávali u Pána;⁵

1. 13,43; 14,26; 15,40; 20,24; L 2,40; Ko 1,6
2. 2K 7,7; Fp 4,10; 2J 1,4; 3J 1,3
3. 14,22; 15,32; 18,27; 20,1; 1Te 3,2
4. n.: podle předsevzetí srdce; ř.: předsevzetím srdce
5. Dt 10,20

²⁴ neboť to byl dobrý muž,¹ plný Ducha Svatého² a víry. A značný zástup se přidal k Pánu.³

1. 2S 18,27; Př 14,14; L 23,50; J 7,12
2. 6,5
3. 4,41

²⁵ Pak odešel do Tarsu¹ vyhledat Saula,

1. 9,30

²⁶ a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství¹ církve a vyučili značný zástup;² a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.³

1. n.: byli hosty v církvi
2. 19,26
3. nebo lépe: kristovci; 26,28; 1Pt 4,16†

²⁷ V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci.¹

1. 13,1; 15,32; 19,6; 21,9; 1K 12,28; 14,32; Ef 4,11

²⁸ Jeden z nich, jménem Agabos,¹ povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě;² ten skutečně nastal za Klaudia.³

1. 21,10
2. ř.: obydleném světě; 17,6p
3. Římský císař v letech 41—54 (18,2). Onen hlad nastal v letech 44—48 po Kr.

²⁹ Proto si všichni učedníci určili, každý podle svých možností, co pošlou ku pomoci bratřím bydlícím v Judsku.

³⁰ Také to učinili a sbírku poslali starším¹ prostřednictvím² Barnabáše a Saula.

1. [první zmínka NS o starších církve; 14,23; 15,2; 16,4; 20,17; 1Tm 5,17; Jk 5,14; 1Pt 5,1]
2. ř.: skrze ruku; 15,23; Nu 4,37p