¹ Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel¹ chrámové stráže a saduceové²

1. 5,24; L 22,4
2. 5,17; 23,6; Mt 3,7

² a hněvali¹ se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení² z mrtvých.

1. 13,45; 19,23
2. ř.: vstání

³ Vztáhli na ně ruce¹ a vsadili je do vězení² do druhého dne, neboť už byl večer.³

1. 21,27
2. 5,18; 8,3; 12,5; 16,23; 24,27; L 21,12; 2K 11,23; Fm 1,13; Zj 2,10
3. [chrámová brána se zavírala po skončení večerní oběti (3,1p) cca v 16 hodin]

⁴ Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili,¹ a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.²

1. v. 32; 8,12; 9,42; 11,21; 13,48; 15,5; 17,12; 19,18; 28,24; J 7,31!
2. 2,41!

⁵ Druhý den¹ se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,²

1. ř.: I stalo se druhého …; L 1,8p
2. Mt 2,4p Mk 15,1p

⁶ velekněz Annáš,¹ Kaifáš, Jan² a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

1. L 3,2p
2. var: Jonathan; [může jít o Annášova syna Jonatana, ustanoveného r. 36, anebo o Jana ben Zakkaje, který se stal vůdcem Velké synagogy po pádu Jeruzaléma]

⁷ postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí¹ nebo v jakém jménu jste to učinili?“

1. v. 12

⁸ Tu jim Petr naplněn¹ Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele],

1. 2,4; 9,17; L 1,15

⁹ jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek¹ na nemocném člověku,² kým že byl uzdraven³,

1. J 10,32; Tt 3,14v
2. 3,7n
3. ř.: zachráněn; srv. v. 10v; 14,9; Mk 5,34a

¹⁰ ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,¹ kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých,² v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.³

1. ř.: Nazorejského
2. 3,15
3. Mk 3,5p

¹¹ To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.¹

1. //Ž 118,22

¹² A v nikom jiném není záchrana;¹ neboť není pod nebem² jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“³

1. 16,17; 28,28; Ř 1,16; 1Tm 2,5
2. 2,5
3. 10,43

¹³ Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost¹ a shledali, že jsou to lidé neučení² a prostí,³ žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.⁴

1. n.: otevřenost / výmluvnost
2. [tj. bez formálního rabínského vzdělání, tudíž nekvalifikovaní vykládat Zákon (::Mt 23,34p); srv. J 7,15.49]
3. 1K 14,23
4. 1,21; Mk 3,14

¹⁴ A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

¹⁵ Poručili jim, aby odešli ven z velerady,¹ a radili² se mezi sebou.

1. 5,34.41; 6,12; 23,20; Mt 5,22p
2. Mt 12,14!

¹⁶ Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi?¹ Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení,² a my to nemůžeme popřít.

1. 3,9
2. J 11,47

¹⁷ Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉¹ nemluví v² tomto jménu.“³

1. ř.: žádnému z lidí
2. n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)
3. 5,40

¹⁸ Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili¹ ani neučili v² Ježíšově jménu.

1. Am 7,13
2. n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)

¹⁹ Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.¹

1. 5,29; He 11,23

²⁰ Neboť my nemůžeme nemluvit¹ o tom, co jsme viděli a slyšeli.“²

1. Jr 20,9; Am 3,8; 1K 9,16
2. 1J 1,1

²¹ Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu,¹ neboť všichni oslavovali Boha² za to, co se stalo.

1. 5,26
2. 3,9; 11,18; 21,20; Mt 9,8

²² Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.¹

1. 3,2; 9,33; J 5,5

Modlitba za odvahu

²³ Když byli propuštěni, přišli mezi své¹ a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

1. 12,12; 16,40

²⁴ Když to uslyšeli, jednomyslně¹ pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku,² ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,³

1. 1,14p
2. L 2,29; Zj 6,10
3. 14,15; 17,24; Ex 20,11; Neh 9,6; Ž 146,6

²⁵ ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy¹ svého služebníka,² [našeho otce] Davida,³ řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

1. 1,16
2. L 1,69p
3. Ž 144,10

²⁶ Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.¹

1. //Ž 2,1n

²⁷ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát¹ spolu s národy i s lidem² Izraele proti tvému svatému služebníku³ Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

1. L 23,1.7.11
2. ř.: pl. (jako v Ž 2,1)
3. 3,13

²⁸ aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek¹ předem určily,² že se má stát.

1. 2,23
2. Ř 8,29n

²⁹ A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům¹ se vší smělostí² mluvit³ tvé slovo;

1. L 2,29
2. v. 13; 13,46; 28,31; Ef 6,19; 1Te 2,2
3. 9,27; Fp 1,14

³⁰ vztahuj¹ svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy² skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“

1. Dt 4,34
2. 2,43

³¹ Když se pomodlili, zatřáslo se místo,¹ kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni² Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.³

1. 16,26
2. 2,4
3. 13,5.46; Fp 1,14; He 13,7

Věřící měli všechno společné

³² Všichni,¹ kdo uvěřili, byli jednoho srdce² a jedné duše³ a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.⁴

1. ř.: Množství
2. n : mysli; Ř 15,5; 2K 13,11
3. Fp 2,2
4. 2,44

³³ A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví¹ o zmrtvých vstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost² byla na nich všech.

1. 1,8; 8,25; J 3,11; 1K 1,6; 2Te 1,10; Zj 12,11
2. 2,47p

³⁴ Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

³⁵ a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.¹

1. 6,1

³⁶ Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš,¹ což v překladu znamená syn² potěšení,³ Levita, rodem z Kypru,⁴

1. 9,27; 11,22; 12,25; 13,1; 15,2.39; 1K 9,6; Ga 2,1; Ko 4,10
2. srv. Mk 3,17
3. n.: povzbuzení; 13,15; Ř 12,8; 1K 14,3; srv. J 14,26p
4. 13,4; 21,16

³⁷ měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.