¹ V Antiochii¹ byli v² místní církvi proroci³ a učitelé, [jako] Barnabáš,⁴ Šimon zvaný Černý, Lucius⁵ Kyrénský,⁶ Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem,⁷ a Saul.⁸

1. 11,29
2. ř.: po (distribut.)
3. 11,27!
4. 4,36!
5. Ř 16,21
6. 11,20
7. Mt 14,1p
8. v. 9p; 9,1

² Když konali službu¹ Pánu a postili² se, řekl Duch Svatý:³ „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu,⁴ k němuž jsem je povolal.“⁵

1. Ř 15,16; He 10,11; srv. Ex 29,30
2. 10,30; Mt 9,15; L 2,37; 2K 6,5
3. 8,29; 21,11
4. 14,26
5. Ga 2,9

³ Potom, po postu a modlitbách,¹ na ně vložili ruce² a propustili je.

1. 14,23
2. 6,6

Apoštolové kážou na Kypru

⁴ Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie¹ a odtamtud odpluli na Kypr.²

1. přístavní město v Antiochii
2. 4,36

⁵ Když dorazili do Salaminy,¹ zvěstovali² Boží slovo³ v židovských synagogách.⁴ Měli s sebou i Jana⁵ jako pomocníka.

1. velké město na JV pobřeží Kypru, středisko Židů; poblíž dnešní Famagusty
2. v. 38; 15,36; 17,13
3. 18,11
4. v. 14; 9,20
5. 12,12; 15,39

⁶ Když prošli celým ostrovem až do Páfu,¹ nalezli jakéhosi muže, kouzelníka,² falešného proroka,³ Žida jménem Barjezus,

1. město na JZ pobřeží. asi 160 km od Salaminy
2. 8,9; 19,18
3. Mt 7,15!

⁷ který byl u místodržitele¹ Sergia Paula, muže rozumného.² Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl³ ⌈slyšet Boží slovo.⌉⁴

1. v. 8.12; srv. 18,12; 19,38†
2. 17,12
3. 25,22; L 19,3; 23,8
4. L 5,1

⁸ Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se¹ odvrátit místodržitele od víry.²

1. ř.: hledal; 16,10; 17,5
2. 6,7; 16,5; 18,8; 20,21

⁹ Saul, jehož nazývali také Pavel¹ , byl naplněn Duchem Svatým,² upřeně na něho pohlédl³

1. [Tak je dále soustavně nazýván. Bylo běžné, že Židé měli též latinské jméno. Jeho výběr může souviset s obrácením místodržitele Paula]
2. 4,8; 9,17
3. 3,4

¹⁰ a řekl: „Ó, ty plný vší lsti¹ a každé ničemnosti,² synu Ďáblův,³ nepříteli⁴ každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet⁵ přímé⁶ Pánovy cesty?

1. Mk 7,22; Ř 1,29; 1Te 2,3
2. n.: podlosti / vypočítavosti; HL
3. Mt 13,38; J 8,44
4. Ř 5,10; Ko 1,21; Fp 3,18
5. ř.: křivit; 20,30; Př 10,9; Mt 17,17
6. Oz 14,10; 2Pt 2,15

¹¹ A nyní, hle, Pánova ruka¹ je proti tobě, budeš slepý² a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

1. 1S 5,6p; He 10,31
2. 9,8; Gn 19,11; 2Kr 6,18

¹² Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil,¹ pln zděšení² nad Pánovým učením.³

1. Mt 27,54
2. L 4,32; 9,43
3. 2,42; J 7,16; 2J 1,9

V Pisidské Antiochii

¹³ ⌈Pavel a jeho společníci⌉¹ vypluli z Páfu a přišli do Pergy² v Pamfylii.³ Ale Jan se od nich oddělil⁴ a vrátil se do Jeruzaléma.

1. ř.: ti okolo Pavla
2. [hl. město Pamfylie, 20 km vých. od důležitého přístavu Attalie (14,25)
3. 2,10
4. 15,38

¹⁴ Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie.¹ V sobotní den² vešli do synagogy a posadili se.

1. [město asi 160 km sev. od Perge, sídlo římské vojenské i občanské správy
2. v. 42; 16,13; 17,2; 18,4; L 4,16

¹⁵ Po čtení ze Zákona¹ a Proroků² jim představení synagogy³ vzkázali:⁴ „Muži bratři,⁵ máte–li nějaké slovo povzbuzení⁶ pro lid, mluvte.“

1. 15,21; Mt 7,12; 2K 3,14n
2. v. 27; L 24,44
3. 18,8.17; Mt 9,18p
4. ř.: poslali řka
5. 1,16
6. n.: napomenutí; 20,2; 1K 14,3; He 13,22

¹⁶ Pavel vstal, pokynul¹ rukou a řekl: „Muži Izraelci² a vy, kdo se bojíte Boha,³ poslyšte!

1. 12,17
2. 2,22
3. v. 26; 10,2; Ko 3,22; Zj 19,5

¹⁷ Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil¹ naše otce, vyvýšil² tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl³ je z ní vztaženou paží;⁴

1. Dt 7,6
2. tj. učinil velkým v počtu i síle; Ex 1,7
3. Ex 12,51
4. Dt 5,15

¹⁸ po dobu asi čtyřiceti let¹ snášel² jejich chování na poušti,

1. 7,36; Nu 14,34
2. var.: se o ně staral

¹⁹ a když vyhladil sedm národů¹ v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;²

1. Dt 7,1
2. Joz 14,1

²⁰ ⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉¹ soudce² až do proroka Samuele.³

1. var.: a potom, (trvalo to) asi čtyři sta padesát let, (jim) dával
2. Sd 2,16
3. 3,24; 1S 3,19n

²¹ Pak žádali o krále,¹ a Bůh jim dal Saula,² syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

1. 1S 8,5
2. 1S 10,1

²² A když ho odstranil,¹ vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida,² syna Jišajova, muže podle mého srdce,³ který bude činit všechnu mou vůli.⁴

1. 1S 15,23
2. Ž 89,20
3. 1S 13,14
4. Iz 44,28

²³ Z jeho semene přivedl¹ Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce,² Ježíše.

1. var.: vzbudil
2. 5,31; L 2,11!

²⁴ ⌈Před jeho příchodem⌉¹ Jan předem hlásal křest pokání² všemu lidu Izraele.

1. ř.: Před tváří jeho vstupu
2. Mk 1,4

²⁵ A když Jan dokončoval svůj běh,¹ říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte;² ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat ³sandály na nohou.“⁴

1. 20,24
2. Mt 16,13n
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Mk 1,7

²⁶ „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám¹ bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.²

1. var.: vám
2. n.: o této z. …; 4,12; 28,28

²⁷ Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali,¹ odsoudili ho, a tak naplnili slova² Proroků, která se čtou³ každou sobotu.

1. 3,17
2. ř.: hlasy
3. v. 15

²⁸ A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta,¹ aby byl popraven.

1. Mt 27,2!.20—25

²⁹ Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

³⁰ Ale Bůh ho probudil¹ z mrtvých

1. 3,15

³¹ a on se po mnoho dní¹ zjevoval² těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky³ před lidem.

1. 1,3
2. 1K 15,5—7
3. 1,8

³² A my vám hlásáme radostnou zvěst,¹ že to zaslíbení,² které ⌈dostali naši otcové⌉,³

1. 8,4.12
2. v. 23; 26,6; Ř 4,16; 9,4; Ga 3,29; He 9,15
3. ř.: se stalo k otcům

³³ splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil¹ z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu:² Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.³

1. 2,24!
2. n.: Chvalozpěvu
3. Ž 2,7

³⁴ A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.¹

1. Iz 55,3 (LXX)

³⁵ Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.¹

1. Ž 16,10 (LXX)

³⁶ David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí,¹ usnul⌉,² byl připojen ke svým otcům³ a uviděl⁴ zkázu.⁵

1. v. 22
2. n.: podle Boží vůle usnul; 2,29
3. 1Kr 2,10
4. 2,27; n : zakusil / zažil; srv. Ex 10,6; Jr 5,12p
5. Ž 49,10

³⁷ Ten však, kterého Bůh vzkřísil¹ z mrtvých, neuviděl zkázu.

1. Mt 16,21

³⁸ Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů.¹ Od všeho, od čeho jste nemohli² být ospravedlněni³ v zákoně Mojžíšově,

1. 2,38; 24,47
2. He 9,9; 10,4
3. Ř 3,21n

³⁹ je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.¹

1. 10,43; J 3,15; Ř 3,28

⁴⁰ Střezte¹ se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

1. He 2,3; 3,12

⁴¹ Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech u činím skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.¹“

1. Abk 1,5 (LXX)

⁴² Když vycházeli [ze synagogy], prosili je,¹ aby jim o tom² pověděli i příští sobotu.³

1. var.: + pohané
2. ř.: ty výroky
3. v. 14

⁴³ Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných¹ proselytů² se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali³ je, aby zůstávali v Boží milosti.⁴

1. ř.: Boha ctících; v. 50; 16,14; 17,4; 18,7.13
2. Mt 23,15
3. 18,4!
4. 11,23

Pavel a Barnabáš se obracejí k pohanům

⁴⁴ Příští sobotu se shromáždilo téměř¹ celé město,² aby vyslechlo Pánovo³ slovo.⁴

1. 19,26
2. 19,29; Mt 8,34
3. var.: Boží
4. 8,25p

⁴⁵ Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí¹ a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat² a rouhat se.³

1. 5,17; 17,5
2. 19,9; 1Te 2,16
3. 18,6; Ju 1,10

⁴⁶ Pavel a Barnabáš směle¹ řekli: „Vám mělo být hlásáno² Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.³

1. 9,27
2. ř.: promluveno
3. ř.: národům; 22,21; 28,28

⁴⁷ Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil¹ jsem tě za světlo pohanům,² abys byl k záchraně až na konec země.³“

1. 1Tm 1,12!
2. ř.: národům; 22,21; 28,28
3. Iz 49,6

⁴⁸ Když to pohané¹ slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili² všichni, kteří byli určeni³ k věčnému životu.⁴

1. v. 46
2. 4,4!
3. n.: zařazeni do …; Ef 1,4
4. Mt 19,16!; Ju 1,21

⁴⁹ A Pánovo slovo se šířilo¹ po celé krajině.

1. 6,7

⁵⁰ Židé však poštvali vážené¹ zbožné² ženy a přední muže města, podnítili pronásledování³ proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali⁴ je od svých hranic.

1. Mk 15,43
2. v. 45
3. 8,1; Mt 10,23; 2Tm 3,11
4. 16,39; Am 7,12; Mk 5,17

⁵¹ Oni proti nim vytřásli prach¹ z nohou a přišli do Ikonia.

1. Mt 10,14

⁵² A učedníci byli stále naplňováni radostí¹ a Duchem Svatým.²

1. 15,3; Ř 15,13; Fp 2,2; 2Tm 1,4; Jk 1,2
2. 4,31; Ef 5,18