¹ Přišel [také] do Derbe a do Lystry.¹ A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus,² syn věřící³ židovské⁴ ženy, jeho otec byl však Řek.

1. 14,6
2. 17,14n; 18,5; 19,22; 20,4; Ř 16,21; 1K 4,17!
3. 10,45
4. 2Tm 1,5; 3,15

² Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.¹

1. 6,3p; 1Tm 3,7

³ Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉;¹ vzal jej a obřezal² kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

1. ř.: aby … vyšel
2. ::Ga 2,3

⁴ Když procházeli¹ městy, předávali jim ustanovení,² na nichž se usnesli apoštolové³ a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.⁴

1. L 13,22
2. L 2,1
3. 8,14
4. 15,28n

⁵ A tak se sbory¹ upevňovaly ve víře a denně početně rostly.²

1. 14,23; 1K 4,17; 7,17; 16,19; 2K 8,1.18; 11,8; Ga 1,2; Zj 1,4; n.: církve
2. 2,41!

Vidění makedonského muže

⁶ Potom prošli Frygií¹ a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo²³ v Asii.⁴

1. 2,10; 18,23†
2. var.: + Boží
3. 14,25
4. 2,9p; 19,10

⁷ Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie,¹ ale [Ježíšův]² Duch jim to nedovolil.

1. [provincie v sev. Asii, SV od Mysie; 1Pt 1,1†]
2. Fp 1,19

⁸ Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.¹

1. 20,5; 2K 2,12; 2Tm 4,13; [přístavní město na SZ pobřeží Asie, blízko starověké Tróji]

⁹ V noci se ukázalo Pavlovi vidění:¹ stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie² a pomoz nám!“

1. 10,3
2. [od r. 148 př. Kr. římská provincie]; 18,5; 19,21n; 20,1; Ř 15,26; 2K 1,16!; Fp 4,15; 1Te 1,7; 1Tm 1,3

¹⁰ Jak uviděl to vidění, hned¹ jsme² se snažili³ vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh⁴ povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

1. 9,20; 17,10.14; Mt 4,20; Ž 119,60
2. [změna na 1. os. pl. zřejmě naznačuje, že autor Lukáš se v Troadě připojil ke skupině (vv. 10—17; 20,5—15; 21,1—18; 27,1—28,16)]
3. ř.: hledali; srv. L 19,47
4. var.: Pán

Obrácení Lydie

¹¹ Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo¹ na Samothráké,² druhého dne do Neapole,³

1. 21,1; [cca 208 km]
2. [ostrov v Egejském moři, příhodné místo ke kotvení v protikladu k riskantnímu nočnímu zakotvení na pevnině]
3. [dnešní Kavalla, přístav pro 16 km vzdálené město Filipis]

¹² odtamtud do Filip,¹ které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií.² V tomto městě jsme s trávili několik dní.

1. 20,6; Fp 1,1p; 1Te 2,2
2. [obyvatelé města byli považováni za římské obyvatele (v. 21), protože taková města byla původně kolonizována obyvateli Říma]

¹³ V sobotní den¹ jsme vyšli za bránu podél řeky,² kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě³; usedli⁴ jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

1. 13,14
2. [Gangites]
3. [ve městě bylo tak málo Židů, že zde nebyla synagoga; proto se scházeli venku — dle zvyklostí u proudící vody]
4. Mt 5,1p

¹⁴ A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru¹ z města Thyatir,² která uctívala Boha.³ Pán jí otevřel⁴ srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

1. L 16,19p; 17,4
2. Zj 2,18p
3. [Lydie byla pohanka, věřící v pravého Boha (srv. 10,2)]; 18,7; J 12,20
4. L 24,45; Ef 1,18

¹⁵ Když byla pokřtěna ona i její dům,¹ poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.

1. 10,2p

Žalář ve Filipech

¹⁶ Stalo se, když jsme se šli modlit,¹ že nás potkala nějaká otrokyně,² která měla věšteckého³ ducha a ⁴věštěním⁵ přinášela svým pánům značný zisk.⁶

1. ř.: k modlitbě; n.: na místo modlitby (srv. v. 13)
2. ř. zdrobnělina od výrazu pro děvče, avšak vždy z otrocké třídy (srv. Mt 26,69; Ga 4,22); srv. h. chlapec — služebník (Nu 22,22p)
3. ř.: ducha Pythona; [python byl mytický had uctívaný v Delfách a spojený s delfskou věštírnou; díky tomu potom zobecněně: věštecký]; Lv 19,31; 1S 28,8
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. srv. Sk 8,9; Ga 5,20
6. 19,24; 2Pt2,3

¹⁷ Ta chodila za Pavlem a za námi a ¹křičela² : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího,³ kteří vám⁴ zvěstují cestu⁵ záchrany.“

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. ř.: + a říkala
3. Gn 14,18p; Da 3,26!; Mk 5,7!
4. var.: nám
5. 18,26; He 10,20

¹⁸ A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo,¹ obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji² ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“³ A v tu chvíli od ní odešel.⁴

1. srv. 4,2; Mk 14,4†
2. Mk 16,17
3. ř.: vyšel; srv. Mk 1,25
4. ř.: vyšel; srv. Mk 1,25

¹⁹ Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase¹ a vlekli² je na náměstí k představeným města.

1. 15,22
2. 8,3; 17,6n; 21,30

²⁰ Předvedli je před velitele¹ a řekli: „Tito lidé pobuřují² naše město. Jsou to Židé³

1. pravd. nejvyšší úředníci města — bývali ve dvojici (lat. duumviri)
2. 15,24†
3. 19,34

²¹ a šíří zvyky,¹ které my nesmíme přijímat ani zachovávat,² protože jsme Římané.“

1. 25,16; [na rozdíl od židovství, křesťanství nemělo v římské říši právní uznání, bylo považováno za religio illicita (nedovolené náboženství)]
2. ř.: činit

²² Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.¹

1. 2K 11,25; 1Te 2,2

²³ Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení¹ a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně² hlídal.

1. 5,18; 2K 6,5
2. Mk 14,44

²⁴ Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

²⁵ Kolem půlnoci¹ se Pavel a Silas modlili² a zpěvem oslavovali Boha³ a ostatní vězňové je poslouchali.

1. Ž 119,55
2. Ž 50,15; 91,15; Jk 5,13
3. Ef 5,19; Ko 1,24

²⁶ Náhle nastalo veliké zemětřesení,¹ takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely² všechny dveře a všem se uvolnila pouta.³

1. 4,31
2. 12,10
3. 12,7

²⁷ Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít,¹ protože myslel, že vězňové uprchli.

1. 12,19

²⁸ Ale Pavel zvolal silným hlasem:¹ „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“

1. 14,10

²⁹ Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením¹ padl² před Pavla a Silase.

1. 7,32; L 8,47
2. Iz 60,14; Mk 5,22

³⁰ Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat,¹ abych byl zachráněn?“²

1. 2,37; 9,6
2. J 3,17!

³¹ Oni řekli: „Uvěř¹ v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“²

1. Mk 16,16; J 3,36; Ga 3,26
2. 10,2p; 11,14; 18,8

³² A promluvili Pánovo slovo¹ k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

1. 8,25p

³³ I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány¹ a hned se dal pokřtít² on i všichni jeho domácí.

1. L 10,30; 2K 11,23
2. 2,38

³⁴ Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval,¹ že uvěřil Bohu.

1. 8,39; L 15,32

³⁵ Když nastal den, poslali velitelé¹ ozbrojenou stráž² ⌈se vzkazem⌉:³ „Propusť ty lidi!“

1. v. 20p
2. n.: dva strážníky (lat. lictor); v. 38†
3. ř.: říkajíce

³⁶ Žalářník oznámil tento vzkaz¹ Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“²

1. ř.: tato slova
2. Mk 5,34; Jk 2,16

³⁷ Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany,¹ bez soudu veřejně² zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“

1. ř.: lidi; 22,25
2. 22,25n

³⁸ Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli,¹ když uslyšeli, že jsou Římané,

1. 22,29

³⁹ přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.¹

1. Mt 8,34

⁴⁰ Vyšli z vězení a vešli k Lydii,¹ uviděli bratry,² povzbudili³ je a odešli.

1. v. 14
2. 15,1!
3. 14,22; 2K 1,4