¹ V¹ těch dnech přichází Jan² Křtitel³ hlásající v judské pustině:⁴

1. //Mk 1,3—8; L 3,2—17; J 1,19—28
2. L1,13p
3. 11,11—14; 16,14; L 1,5—80; J 1,6
4. 11,7; Sd 1,16; Ž 63,1

² „⌈Čiňte pokání,⌉¹ neboť se přiblížilo království² Nebes.³“

1. 4,17; L 13,3; Sk 2,38; v pozadí je h. šúb (= obrátit se / změnit orientaci; Iz 31,6; Ez 14,6p; Za 1,3). Ř. metanoein pův. zn. „změnit myšlení / názor“. V helénské ř. se používá také ve významu „litovat něčeho“.
2. Ř. basileia znamená buď „královskou vládu / kralování“, nebo „královskou říši“. Zde je spíše užito v prvním smyslu.
3. Je použito velké písmeno, protože se jedná o opis Božího jména; v celé NS je slovo nebesa překladem ř. pl. podst. jména nebe. Klíčové spojení „kr. Nebes“ se vyskytuje pouze u Mt (33×), zatímco Mk a L užívají „kr. Boží“ (u Mt pouze 12,28; 19,24; 21,31.43); srv. Mk 11,30p

³ To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!¹

1. //Iz 40,3 (LXX)

⁴ Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás¹ a jeho potravou byly kobylky² a med³ divokých včel.

1. 2Kr 1,8
2. Lv 11,22
3. 1S 14,25

⁵ Tehdy vycházel k němu Jeruzalém¹ a celé Judsko² i celé okolí Jordánu

1. 2,3; srv. Jr 2,2p; Mk 1,5
2. L 3,3

⁶ a dávali se od něho pokřtít¹ v [řece] Jordánu, vyznávajíce² své hříchy.

1. Baptizein zn. „ponořit / potopit (o lodi) / zničit (např. o městu / duši)“, jen výjimečně se ho v mimokř. literatuře užívá o náb. lázni, ponoření. Toto sloveso se v LXX vyskytuje pouze 4×: 2Kr 5,14; Jdt 12,7; Sir 34,25; Iz 21,4. Janův křest (L 3,7; J 3,23; Sk 10,37; 18,25; 19,3) se odlišuje od žid. očistných rituálních koupelí: nekoná jej člověk sám, neopakuje se a je spojen s pokáním a odpuštěním hříchů.
2. Lv 26,40!; Ž 32,5; Př 28,13; Sk 19,18; Jk 5,16; 1J 1,9

⁷ Když však uviděl, jak mnozí farizeové¹ a saduceové² přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „⌈Plemeno zmijí⌉!³ Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?⁴

1. [Zákonická a separatistická skupina Židů, kteří přísně, avšak často pokrytecky, dodržovali Mojžíšův zákon, ale také „tradici starších“ (15,2). Na počátku 2. st. př. Kr. se jim říkalo chasidím (věrní, Ž 4,4p). Během makabejského povstání (166—142 př. Kr.) se spojili k boji o svobodu. Označení farizeové se poprvé vyskytuje za vlády Jana Hyrkána (135—105 př. Kr.). Za Heroda jich bylo asi šest tisíc (dle Jos., Ant.); 5,20; 16,1; 23,13; Mk 2,16; L 5,17p; Sk 15,5
2. 22,23; Mk 12,18; L 20,27; Sk 4,1
3. n.: Vy zmije (ř.: Zplozenci zmijí), 12,34; 23,33; L 3,7
4. Ř 1,18!; 1Te 1,10

⁸ Vydávejte tedy ovoce ⌈svědčící o⌉¹ pokání.²

1. ř.: hodné
2. Sk 26,20

⁹ A nedomnívejte se, že si můžete říkat: Náš otec je Abraham.¹ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.²

1. L 16,24; J 8,33.39; Sk 13,26; Ř 4,1.12; 9,7; Jk 2,21
2. L 19,40

¹⁰ Sekera je už přiložena ke kořeni stromů;¹ každý strom, který nenese² dobré ovoce, bude vyťat³ a hozen do ohně.

1. Iz 10,33; Da 4,11n
2. 7,19; J 15,2
3. v ř. textu je čas přítomný, který naznačuje nevyhnutelnost a jistotu této věci

¹¹ Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít ⌈v Duchu Svatém¹ a ohni⌉.²

1. J 1,33; Sk 1,5; 11,16
2. n.: Duchem svatým a ohněm

¹² V jeho ruce je lopata;¹ i pročistí² svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy³ však bude pálit⁴ ohněm neuhasitelným.“⁵

1. Iz 30,24
2. Iz 41,16; Jr 15,7
3. Ž 1,4
4. Mt 13,30
5. Iz 66,24; Jr 7,20; Mk 9,43

Ježíšův křest

¹³ Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn.

¹⁴ Ale Jan se mu v tom ⌈snažil zabránit⌉¹ a říkal: „Já bych měl² být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“

1. ř.: diakólyein; HL; J 13,6.
2. n.: potřeboval; 6,8p

¹⁵ Ježíš mu odpověděl:¹ „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“² On ho tedy nechal.

1. ř.: odpověděv řekl; tento ř. (resp. pův. h. — srv. @Gn 18,27 aj.) způsob je použit na mnoha (cca 100×) místech v synopticích a Skutcích (11,4.25; 12,39.48; atd.); 4,4p
2. J 4,34

¹⁶ Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se [mu] nebesa¹ a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

1. Ez 1,1; Sk 7,56

¹⁷ A hle, ozval se hlas z nebes,¹ který říkal: „Toto je ⌈můj Syn, Milovaný⌉² , v němž ⌈jsem nalezl zalíbení⌉.³“

1. J 12,28; Zj 14,2
2. n.: můj milovaný Syn (srv. Mk 1,11; Ž 2,7 a Iz 42,1).
3. n.: mám zalíbení