¹ V¹ tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“²

1. //Mk 9,33—37; L 9,46—48
2. 20,26; L 22,24

² [Ježíš] přivolal dítě, postavil je doprostřed nich

³ a řekl: „Amen, pravím vám:¹ Neobrátíte–li se a nebudete–li² jako děti,³ jistě nevejdete⁴ do království Nebes.

1. 5,18p
2. ř.: nestanete–li se
3. 19,14; 23,12; 1K 14,20; 1Pt 2,2
4. 5,20

⁴ Kdo se tedy pokoří¹ jako toto dítě, ten bude² největší v království Nebes.

1. n.: poníží; L 14,11; 2K 11,7; Fp 2,8; Jk 4,10
2. ř.: je

⁵ A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“¹

1. Mt 10,40—42; Ga 4,14

⁶ „Kdo¹ by však ⌈svedl k hříchu⌉² jednoho z těchto maličkých,³ kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký⁴ mlýnský kámen⁵ a potopili ho do mořské hlubiny.⁶

1. //Mk 9,42; L 17,2
2. n.: pohoršil
3. v. 10.14; 10,42; 11,25v
4. ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí)
5. Zj 18,21
6. ř. pelagos; Sk 27,5†.

⁷ Běda světu pro svody!¹ Svody sice musí přijít,² avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!

1. n.: pohoršení (3× ve v.)
2. 1K 11,9

⁸ Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha ⌈svádí k hříchu⌉,¹ utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.

1. n.: pohoršuje

⁹ A jestliže tě svádí¹ tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“²

1. n.: pohoršuje
2. 5,22p

¹⁰ „Dávejte si pozor,¹ abyste nepohrdli² ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé³ v nebesích stále⁴ hledí na tvář⁵ mého Otce, který je v nebesích.

1. ř.: Hleďte; 16,6
2. 6,24; 1K 11,22; 1Tm 4,12
3. Ž 34,8; L 1,19
4. ř.: skrze všechen čas [v protikladu k omezení — celou noc (L 5,5)]; srv. Mk 5,5; L 24,53; Sk 10,2; 24,16; He 13,15
5. srv. 2S 14,28; Est 1,14

¹¹ [Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.]¹

1. L 19,10

¹² Co myslíte?¹ Kdyby² nějaký člověk měl sto ovcí³ a jedna z nich by zabloudila,⁴ nenechá těch devadesát devět na horách⁵ a nevydá se hledat tu, která bloudí?

1. 21,28
2. //L 15,4—7
3. 12,11
4. Ž 119,176; Iz 53,6
5. Ez 34,6

¹³ A stane–li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje¹ víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

1. L 15,23n

¹⁴ Právě tak není vůle¹ ⌈vašeho Otce⌉,² který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ …

1. 1Tm 2,3n
2. ř.: před vaším (var.: mým) Otcem

Zhřeší-li proti tobě bratr

¹⁵ „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší,¹ jdi a pokárej² ho ⌈mezi čtyřma očima⌉.³ Poslechne–li tě, získal jsi svého bratra.⁴

1. L 17,3
2. Lv 19,17; 2Tm 4,2; 2Te 3,15; Tt 2,15; Ga 6,1
3. ř.: jen mezi ním a tebou
4. Jk 5,19

¹⁶ Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok.¹

1. //Dt 19,15; J 8,17; 2K 13,1; 1Tm 5,19; He 10,28

¹⁷ Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění,¹ a jestliže by neposlechl ani shromáždění,² ať je ti jako pohan a celník.“³

1. n.: církvi … církev; 16,18p
2. n.: církvi … církev; 16,18p
3. 5,46p; 2Te 3,6; [tj. nestýkej se s ním]

Odpouštějte, protože vám bylo odpuštěno

¹⁸ „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.¹

1. //16,19

¹⁹ [Amen,] opět vám pravím: Shodnou–li¹ se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají,² stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.

1. Sk 1,14
2. 7,7; 21,22; J 16,23; 1J 3,22

²⁰ Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni¹ ⌈v mé jméno⌉,² tam jsem já uprostřed nich.³“

1. J 20,19; 1K 5,4
2. 1K 1,15; n.: k mému jménu; n : v mém jménu
3. srv. talmudský traktát Pirkej ‘Abót 3,2: „Jestliže jsou dva pospolu a chybí mezi nimi slovo Tóry, pak je to shromáždění bezbožných, neboť je řečeno (Ž 1,1): a ve shromáždění bezbožných nesedá. Avšak když mezi dvěma, kteří jsou pospolu, jsou slova Tóry, pak je s nimi šchina, …“ [Překlad B. Nosek]

²¹ Tehdy přistoupil ⌈Petr a řekl mu⌉:¹ „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“

1. var.: k němu Petr a řekl

²² Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedm krát.¹“

1. tzn. 490×; n.: sedmdesátkrát a sedmkrát (tj. 77×); srv. Gn 4,24.

²³ „Proto je království Nebes podobné¹ králi,² který chtěl provést vyúčtování³ se svými otroky.

1. 13,24p
2. ř.: člověku, králi; (také v Mt 22,2)
3. 25,19

²⁴ Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů.¹

1. talent, jednotka váhy, v různých zemích různá, většinou asi 36 kg. Potom peněžní jednotka v hodnotě jednoho talentu stříbra (=6000 drachem). Dluh měl tedy hodnotu mzdy za práci více než 3 333 dlouhých lidských životů (t. č. cca 30—60 miliard Kč); 25,15p; srv. 1Pa 29,7; Ž 130,3; Ko 2,14

²⁵ Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho [jeho] pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.¹

1. Ex 21,2; 2Kr 4,7; Neh 5,5

²⁶ [Onen] otrok padl na zem, klaněl¹ se mu a říkal: Měj se mnou trpělivost,² [pane,] a všechno ti vrátím!

1. 8,2; Gn 24,26; 1S 25,23; 2S 14,4
2. Neh 9,30; Jr 15,15; 1Te 5,14; 1Pt 3,20

²⁷ I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.

²⁸ Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků,¹ který mu byl dlužen sto denárů;² popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: Zaplať, co [mi] dlužíš!

1. 24,49; Ko 1,7; 4,7; Zj 19,10
2. denár, obvyklá denní mzda dělníka (20,2!) — dluh byl tedy mzda za cca čtyři měsíce; srv. Mk 6,37; L 7,41

²⁹ Jeho spoluotrok padl [k jeho nohám] a prosil ho: Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.¹

1. 6,12

³⁰ On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

³¹ Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili;¹ šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.

1. Mk 3,5

³² Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.

³³ Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?¹

1. Ef 4,32

³⁴ A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům,¹ dokud [mu] nezaplatí celý dluh.²

1. HL; srv. L 16,23; Zj 14,10n; 20,10
2. 5,25n; 2Te 1,8n

³⁵ Tak i můj nebeský Otec¹ učiní vám,² jestliže ze srdce³ neodpustíte každý svému bratru [jeho přestoupení].⁴“

1. 16,17!
2. Jk 2,13
3. ř.: ze svých srdcí; L 16,15; Zj 2,23
4. 6,14n