¹ Ježíš¹ vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.

1. Mk 13,1—37; L 21,5—36

² Ale on jim ⌈na to⌉¹ řekl:² „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni,³ který nebude stržen.“⁴

1. 4,4
2. [Pátá a poslední velká J. promluva v Mt (5,2p)]
3. L 19,44; Mi 3,12
4. [Doslovně se to naplnilo v r. 70, kdy Titus zcela zničil Jeruzalém a chrám]

³ Když seděl na Olivové hoře,¹ v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude² a jaké bude znamení tvého příchodu³ a skonání věku?“⁴

1. 21,1
2. 1Te 5,1
3. Výraz parúsia (přítomnost / příchod) — Mt 24,3.27.37.39 se v ostatních evangeliích nevyskytuje. V Pavlových listech však je 14× (1K 15,23 … 1Te 2,19; 3,13 …), dále v Jk 5,7n, 2P 1,16; 3,4.12; 1J 2,28.
4. 13,39; 28,20

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor,¹ aby vás někdo nesvedl.²

1. 16,6v; Mk 4,24
2. Jr 29,8; 2Te 2,3

⁵ Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉¹ a budou říkat: Já jsem Kristus² a svedou mnohé.³

1. n : na základě mého jména; ř. epi tó …
2. n.: Mesiáš; 2,4p
3. 1J 2,18

⁶ Budete slýchat o válkách¹ a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se.² To [všechno] musí nastat,³ ale to ještě není konec.

1. Zj 6,4
2. 2Te 2,2
3. 26,54; Sk 27,24

⁷ Povstane totiž národ proti národu¹ a království proti království,² budou hladomory³ a země třesení na různých místech.

1. 2Pa 15,6
2. Iz 19,2
3. Sk 11,28; Zj 6,5

⁸ Ale to všechno bude počátek porodních bolestí.¹

1. [tento pojem (ve smyslu: utrpení) rabíni používali v souvislosti s příchodem Mesiáše]; 1Te 5,3

⁹ Pak vás budou vydávat do soužení¹ a budou vás zabíjet;² a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.³

1. 13,21!
2. J 16,2
3. 10,22; J 15,18

¹⁰ A tehdy ⌈mnohým to bude kamenem úrazu,⌉¹ budou se navzájem zrazovat² a jeden druhého nenávidět.

1. ř.: mnozí budou pohoršeni; Da 11,41
2. ř.: vydávat; 10,17; 20,19

¹¹ Také povstanou mnozí lživí proroci¹ a mnohé svedou.

1. v. 24; 7,15!

¹² A protože vzroste bezzákonnost,^{1 2}ochladne láska³ mnohých.

1. n.: nepravost; 23,28
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Zj 2,4

¹³ Ten však, kdo vytrvá do konce,¹ bude zachráněn.²

1. He 6,11
2. //10,22!

¹⁴ Toto evangelium království¹ bude vyhlášeno po celém světě² na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“

1. 4,23
2. L 2,1; Sk 17,6!; Ř 10,18; He 1,6; Zj 3,10; 14,6; Ko 1,6v

Velké soužení

¹⁵ „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení,¹ o níž mluvil prorok Daniel,² jak stojí na svatém místě -- kdo čte,³ ať rozumí --

1. tzn. ohavnost způsobující zpustošení
2. Da 9,27; 11,31; 12,11; 1Mak 1,54; 6,7
3. n.: předčítá

¹⁶ tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají¹ do hor.²

1. Př 22,3
2. Gn 14,10; 19,17; Za 14,5

¹⁷ Kdo bude na střeše,¹ ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.

1. 10,27; 1S 9,25; Mk 2,4p; Sk 10,9

¹⁸ A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.

¹⁹ Běda¹ těhotným a kojícím v oněch dnech!

1. Jr 4,13p

²⁰ Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.

²¹ Neboť tehdy bude velké soužení,¹ jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.

1. Da 12,1; Sk 7,11

²² A kdyby nebyly ty dny zkráceny,¹ nebylo by zachráněno žádné tělo;² ale kvůli vyvoleným³ budou ony dny zkráceny.⁴

1. ř. kolobún (zkrátit); Mk 13,20†.
2. hebraismus kol — básár, tzn. žádný člověk (srv. Gn 6,13; Jr 45,5)
3. v. 24.31; Ž 105,6; L 18,7; Ř 8,33!
4. ř. kolobún (zkrátit); Mk 13,20†.

²³ Tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, nebo: Je zde!, nevěřte.

²⁴ Povstanou totiž falešní¹ kristové a falešní proroci a budou ukazovat² veliká znamení³ a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.

1. 2K 11,13
2. ř.: dávat
3. 2Te 2,9

²⁵ Hle, všechno jsem vám řekl předem.

²⁶ Řeknou–li vám tedy: Hle, je v pustině, nevycházejte; hle, v úkrytech¹, nevěřte!

1. ř. tameion zn. vnitřní místnost domu; 6,6

²⁷ Neboť jako když blesk¹ vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude [i] příchod Syna člověka.²

1. L 17,24
2. Za 9,14

²⁸ Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“¹

1. L 17,37

Příchod Syna člověka

²⁹ „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář,¹ hvězdy budou padat z² nebe a mocnosti nebes se zatřesou.³

1. Iz 13,10; 24,23; Ez 32,7; Jl 2,10.31; 4,15n
2. ř. apo — od / z
3. Iz 34,4; Ag 2,7.22

³⁰ Potom¹ se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny² země.³ A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.⁴

1. n.: Tehdy
2. n.: rody (/ národy); ř. fylé se v NS používá hlavně pro označení dvanácti kmenů Izraele
3. Za 12,10.14; Zj 1,7
4. Da 7,13n

³¹ A pošle své anděly¹ s mohutným [zvukem] polnice² a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů,³ od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“

1. 13,41; Zj 8,2
2. Iz 27,13; Za 9,14; 1K 15,52; 1Te 4,16
3. tzn. světových stran; Da 7,2; Za 2,3; Zj 7,1

Podobenství o fíkovníku

³² „Od fíkovníku¹ se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

1. 21,19

³³ Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte,¹ že je to blízko,² přede dveřmi.

1. 2Pt 3,3
2. He 10,37; Jk 5,9; 1Pt 4,7

³⁴ Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení,¹ dokud se toto všechno nestane.

1. 23,36

³⁵ Nebe a země¹ pominou, ale má slova jistě nepominou.“

1. 5,18

Bděte, protože neznáte den Jeho příchodu

³⁶ „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec.¹

1. Sk 1,7

³⁷ Neboť¹ jak tomu bylo za dnů Noe,² tak tomu bude [i] při příchodu³ Syna člověka.

1. //L 17,26n
2. Gn 6,5; 7,6—23; 2Pt 2,5
3. v. 3

³⁸ Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly,¹ až do dne, kdy Noe vešel do korábu,

1. 22,30

³⁹ a nic nepoznali, dokud ne přišla potopa a všechny ne smetla, takový bude i příchod Syna člověka.

⁴⁰ Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.

⁴¹ Dvě budou mlít na obilném mlýnku,¹ jedna bude vzata a druhá bude zanechána.

1. Ex 11,5

⁴² Bděte¹ tedy, protože nevíte, v který den² váš Pán přijde.

1. 25,13; 26,38.41; Sk 20,31; 1K 16,13; 1Te 5,6; 1Pt 5,8; Zj 3,2; 16,15
2. var.: kterou hodinu

⁴³ To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj,¹ zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.

1. 1Te 5,2; 2Pt 3,10

⁴⁴ Proto i vy buďte připraveni,¹ protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“

1. 25,10; //L 12,40; 1Pt 3,15

⁴⁵ „Kdo¹ je tedy věrný² a rozumný³ otrok, jehož pán ustanovil⁴ nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?

1. //L 12,42—46
2. 25,21; L 16,10
3. 7,24; 10,6; 25,2
4. 25,21; Sk 20,28; 1Tm 1,12

⁴⁶ Blahoslavený¹ ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

1. 11,6!

⁴⁷ Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

⁴⁸ Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: Můj pán ⌈dlouho nepřichází⌉¹

1. n.: prodlévá [přijít]

⁴⁹ a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci,¹

1. 2K 11,20; 1 Pt 5,3

⁵⁰ přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.

⁵¹ Oddělí¹ ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“²

1. n.: rozsekne; ř. dichotomein (rozseknout na dvě části); L 12,46†.
2. 8,12