¹ Toho dne vyšel Ježíš z domu¹ a sedl² si u moře.

1. 9,28; 13,36
2. 5,1

² I shromáždily se k němu velké zástupy.¹ Proto vstoupil na loď² a posadil se.³ Celý ten zástup stál na břehu.

1. 4,25
2. L 5,3
3. 5,1p

³ A¹ pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, ⌈aby rozséval⌉.²

1. //Mk 4,2—12; L 8,4—10
2. var.: zasít

⁴ A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli¹ ptáci a sezobali² je.

1. ř.: přišli
2. ř.: pozřeli

⁵ Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.

⁶ Když vyšlo slunce,¹ spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

1. Iz 49,10; Jk 1,11n; Zj 7,16

⁷ Jiná padla do¹ trní;² a trní vzešlo a udusilo je.

1. ř.: na
2. Jr 4,3

⁸ Jiná padla do¹ dobré země a vydávala úrodu, některá sto násobnou,² jiná šedesát inásobnou, jiná třicet inásobnou.

1. ř.: na
2. Gn 26,12

⁹ Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!¹“

1. 11,15p

¹⁰ Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

¹¹ On jim odpověděl: „Vám¹ je dáno² poznat ³tajemství⁴ království Nebes, ale jim to dáno není.

1. n.: Protože vám
2. 19,11; J 6,65; Sk 16,14; 1K 2,10
3. pl., množné číslo (plurál)
4. Da 2,28; Ř 11,25; 1K 2,1!; Ef 1,9; Ko 1,26; Zj 10,7

¹² Neboť kdo má, tomu bude dáno¹ a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.

1. 25,29

¹³ Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí¹ a naslouchajíce neslyší ani nechápou.²

1. Jr 5,21
2. Dt 29,4

¹⁴ Naplňuje se¹ na nich Izaiášovo proroctví, které říká: Vskutku² budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně³ hledět, a určitě neuvidíte.⁴

1. ř. anaplérún „naplňovat (míru) / vyplnit (mezeru)“; 1K 14,16; 16,17; Fp 2,30; Ga 6,2; 1Te 2,16†; 1,22p
2. ř.: Slyšením
3. ř.: hledíce
4. //Sk 28,26

¹⁵ Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.¹

1. //Iz 6,9n LXX; J 12,40

¹⁶ Blahoslavené¹ jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.

1. 16,17; L 10,23; J 20,29

¹⁷ Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit,¹ co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

1. J 8,56; He 11,13; 1Pt 1,10—12

¹⁸ Vy tedy poslyšte ⌈podobenství o rozsévači⌉.¹

1. ř.: podobenství rozsévače

¹⁹ Ke každému, kdo slyší slovo o království¹ a nerozumí, přichází ten Zlý² a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.

1. 4,23
2. 5,37

²⁰ Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí¹ přijímá,²

1. L 19,6; J 5,35; Sk 2,41; 1Te 1,6
2. Sk 8,14!; 1K 15,1; 2K 11,4

²¹ nemá však v sobě kořen,¹ ale je nestálý.² Když pak nastane soužení³ nebo pronásledování⁴ pro Slovo, ihned odpadá.⁵

1. Př 12,3; Ef 3,17
2. ř.: dočasný
3. 24,9; J 16,33; Sk 14,22; 2K 1,4!; 1Te 1,6; 2Te 1,4; He 10,33; Zj 7,14
4. Mk 10,30; Sk 8,1; Ř 8,35; 2Tm 3,11
5. n.: se pohoršuje a odpadá (ř. skandalizetai); v. 57; 11,6; 26,31

²² Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost¹ [tohoto] věku² a svod bohatství³ Slovo dusí, a tak se stává neplodným.⁴

1. 6,25; L 10,41; 21,34; 1K 7,32; Fp 4,6; 1Pt 5,7
2. 12,32!
3. 19,23; 1Tm 6,9
4. ::2Pt 1,8

²³ Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu,¹ jeden sto násobnou, druhý šedesát inásobnou, jiný třicet inásobnou.“

1. ř.: + a činí

Plevel mezi pšenicí

²⁴ Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes ⌈je podobné⌉¹ člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.

1. ř.: bylo připodobněno

²⁵ Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel¹ mezi pšenici plevel² a odešel.

1. ř.: přisel
2. ř. zizanion — plevel podobný pšenici, pravděpod. jílek mámivý

²⁶ Když pak osení vyrostlo a ⌈nasadilo na klas⌉,¹ ukázal se i plevel.

1. ř.: učinilo plod

²⁷ Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud ⌈se tedy vzal⌉¹ plevel?

1. ř.: tedy má

²⁸ On jim odpověděl:¹ Nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli: Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?

1. ř.: říkal

²⁹ On však řekl: Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.

³⁰ Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte¹ do mé stodoly.“

1. 3,12

Hořčičné zrno

³¹ Předložil¹ jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice,² které člověk vzal a zasel na svém poli.

1. var.: [Řekl]; //Mk 4,30—32; L 13,18—21
2. 17,20; L 17,6

³² Je sice menší než všecka semena,¹ ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a ⌈je z něho⌉² strom, takže přilétají³ nebeští ptáci⁴ a hnízdí v jeho větvích.“

1. [není myšleno absolutně, ale bylo nejmenším semenem používaným zemědělci]
2. ř.: stává se
3. ř.: přicházejí
4. Ez 17,23; Da 4,18

O kvasu

³³ Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu,¹ který žena vzala a skryla do tří měřic² mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

1. Mk 8,15; 1K 5,6; Ga 5,9
2. měřice je asi 13 l; Gn 18,6; 1S 1,24

³⁴ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích¹ a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,

1. J 16,25

³⁵ aby se naplnilo,¹co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].²

1. 1,22p
2. 25,34!; //Ž 78,2; 1K 2,7

³⁶ Potom opustil [Ježíš] zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož¹ nám to podobenství o plevelu na poli.“

1. 15,15

³⁷ On [jim] odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka¹

1. 8,20

³⁸ a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království,¹ plevel jsou synové toho Zlého;²

1. 8,12
2. 5,37; J 8,44; 1J 3,10

³⁹ nepřítel,¹ který je zasel, je Ďábel.² Žeň³ je skonání věku⁴ a ženci jsou andělé.

1. L 10,19
2. 4,1!
3. Jl 4,13; Zj 14,15
4. 28,20; 1K 10,11

⁴⁰ Jako se tedy sbírá plevel a ⌈pálí se v ohni⌉,¹ tak bude při skonání [tohoto] věku.

1. ř.: spaluje se ([var.: pálí se]) ohněm

⁴¹ Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,¹

1. ř.: bezzákonnost

⁴² a hodí je do ohnivé pece;¹ tam bude pláč a skřípění zubů.²

1. srv. Da 3,6
2. 8,12

⁴³ Tehdy se spravedliví rozzáří¹ jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!²“

1. Da 12,3
2. 11,15p

O pokladu v poli. O perle. O vlečné síti

⁴⁴ „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává¹ všechno, co má, a kupuje² ono pole.

1. 19,21; Fp 3,7—9
2. Zj 3,18

⁴⁵ Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.

⁴⁶ Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.

⁴⁷ Dále je království Nebes podobné síti,¹ která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy² ryb.

1. Jedná se o vlečnou síť, která se rozprostírala mezi dva čluny nebo byla rozprostřena pomocí jednoho člunu a pak pomocí dlouhých provazů vytažena na břeh.
2. ř.: z každého druhu

⁴⁸ Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.

⁴⁹ Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých

⁵⁰ a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.¹“

1. 8,12

⁵¹ [Ježíš jim řekl:] „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“

⁵² On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona,¹ ⌈který se stal učedníkem⌉² království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“