¹ Když sestoupil z hory,¹ vydaly se za ním velké zástupy.²

1. 5,1
2. 4,25!

² A¹ hle, přišel malomocný,² klaněl³ se mu a říkal: „Pane, chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

1. //Mk 1,40—44; L 5,12—14
2. 10,8; 11,5; Ex 4,6; L 17,12
3. 2,11!; 9,18; 15,25; 20,20; J 9,38

³ On vztáhl ruku, dotkl¹ se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned² byl očištěn od svého malomocenství.

1. v. 15; 9,29; 17,7; 20,34; Mk 5,30; 10,13; L 7,14
2. 20,34; L 5,13; J 5,9; Sk 9,34; ř. eutheós; srv. L 4,39p

⁴ Ježíš mu řekl: „Hleď, abys o tom nikomu neřekl.¹ Ale jdi, ukaž se knězi² a obětuj dar, který Mojžíš přikázal, jim na svědectví.“

1. 9,30; 12,16; Mk 5,43; L 9,21
2. Lv 13,49; L 17,14

Setníkova víra

⁵ Když¹ vešel do Kafarnaum,² přistoupil k němu jeden setník³ ⌈a prosil ho⌉:⁴

1. //L 7,1—10
2. 4,13
3. Důstojník římské posádky, který velel skupině 100 vojáků. Byl to pohan, ale nemusel to být nutně Říman. srv. 27,54; Sk 10,1
4. ř.: žádaje ho a říkaje

⁶ „Pane, můj sluha¹ leží doma ochrnutý² a hrozně trpí.“³

1. n.: chlapec; ř. pais — mladý člověk / syn, přenes.: sluha. V LXX tímto slovem (kromě ř. doulos) bývá překl. h. ‘ebed = otrok.
2. 4,24
3. 17,15

⁷ [Ježíš] mu řekl: „Já ⌈přijdu a uzdravím ho.⌉¹“

1. n.: mám přijít a uzdravit ho?

⁸ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden,¹ abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha² bude uzdraven.

1. J 1,27
2. n.: chlapec; ř. pais — mladý člověk / syn, přenes.: sluha. V LXX tímto slovem (kromě ř. doulos) bývá překl. h. ‘ebed = otrok.

⁹ Vždyť i já jsem člověk ⌈postavený pod pravomocí⌉¹ a mám pod sebou vojáky; a řeknu–li tomuto: Jdi, on jde; řeknu–li jinému: Přijď, přijde; a řeknu–li svému otroku: Udělej toto, pak to udělá.“

1. var.: podřízený autoritě (srv. L 7,8)

¹⁰ Když to Ježíš uslyšel, podivil¹ se a řekl těm, kteří ho následovali: „Amen, pravím vám, takovou víru² jsem v Izraeli nenašel u nikoho.

1. Mk 6,6
2. 9,2!

¹¹ Pravím vám, že mnozí přijdou¹ od východu i západu a budou stolovat² s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes;³

1. Iz 49,12; 59,19; Mal 1,11
2. //L 13,29
3. 3,2

¹² avšak synové království ⌈budou vyvrženi⌉¹ do nejzazší² temnoty; tam bude ⌈pláč a skřípění zubů.⌉³“

1. var.: odejdou
2. n.: vnější
3. Mt 13,42.50; 22,13; 24,51; 25,30; L 13,28

¹³ I řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, [a] staň¹ se ti, jak jsi uvěřil.“ A v tu hodinu² byl [jeho] sluha uzdraven.³

1. 9,29; 15,28
2. 9,22
3. var.: [+ A když se setník vrátil v tu hodinu do svého domu, nalezl svého sluhu zdravého.]

Petrova tchyně

¹⁴ Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl, že jeho tchyně¹ leží a má horečku.²

1. srv. 1K 9,5
2. //Mk 1,29—34; L 4,38—41; Sk 28,8

¹⁵ Dotkl¹ se její ruky a horečka² ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.³

1. v. 3
2. J 4,52; Sk 28,8
3. var.: je

¹⁶ Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné¹ uzdravil,

1. 4,24

¹⁷ aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.²

1. 1,22p
2. Zde Mt cituje Iz 53,4 podle h. znění. Zatímco ř. bastazein může zn. jak nést, tak také odnést, h. sábal tento druhý význam nemá.

Nezpůsobilí učedníci

¹⁸ Když Ježíš kolem sebe uviděl zástup,¹ rozkázal ⌈přeplavit se⌉² na druhou stranu.³

1. var.: veliké zástupy
2. ř.: odejít
3. v. 28; 14,22; 16,5; Mk 4,35!; L 8,22

¹⁹ Tu¹ přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Učiteli,² budu tě následovat,³ kamkoli půjdeš.“

1. //L 9,57—60
2. [oslovení Ježíše, které zaznamenávají všichni evangelisté (9,11!; 12,38; 19,16; 22,16.24.36; Mk 10×; L 11×)]
3. v. 10; 19,28; J 13,36nn; L 14,33

²⁰ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští¹ ptáci hnízda, ale Syn člověka² nemá, kde by hlavu složil.“

1. 13,32; Gn 1,30; L 13,19; Sk 10,12; [tj. volně žijící, v protikladu k domácím]
2. 12,8; Výraz Syn člověka (hyios tú anthrópú) je bezpochyby h. (@Nu 23,19; Ez 2,1p) nebo aram. (Da 7,13) původu; ve světské řečtině vůbec není doložen. V evangeliích se vyskytuje 80× (Mt 29×). Srv. Mt 16,13nn; Mk 2,10; L 5,24; J 1,51; Sk 7,56; He 2,6; Zj 1,13.

²¹ Jiný z [jeho] učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“

²² Ježíš mu však řekl: „Následuj mě¹ a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé.“

1. Mt 4,19

Utišení bouře na moři

²³ Pak¹ vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali.

1. //Mk 4,36—41; L 8,22—25

²⁴ A hle, na moři se strhla veliká bouře,¹ takže vlny zakrývaly loď; on však spal.²

1. ř.: v moři nastalo … třesení
2. Jon 1,5; Sk 12,6

²⁵ I přišli [jeho učedníci], vzbudili ho a řekli: „Pane, zachraň¹ [nás], hyneme!“

1. 14,30

²⁶ Řekl jim: „Proč jste ustrašení,¹ vy malověrní?²“ Pak vstal, pohrozil³ větrům i moři;⁴ a nastal úplný klid.⁵

1. Zj 21,8
2. 6,30p
3. 12,16; 17,18
4. Ž 65,8; 89,10; 107,29; Na 1,4
5. ř. galéné zn. tichou, lesknoucí se vodní hladinu.

²⁷ Lidé užasli¹ a říkali: „Kdo to asi je,² že ho i větry a moře poslouchají?“

1. 9,33; 15,31; L 11,14; J 5,20
2. 21,10

Démoni vyhnáni do vepřů

²⁸ A¹ když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských,² setkali se s ním dva démonizovaní,³ kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční,⁴ takže tou cestou nemohl nikdo projít.

1. //Mk 5,1—17; L 8,26—37
2. var.: Gergesenů / Gerasenů (Území města Gadara při JV břehu jezera u výtoku Jordánu)
3. 4,24!
4. ř.: těžcí / působící těžkosti / těžké s nimi jednat; 2Tm 3,1†

²⁹ A hle, zakřičeli: „⌈Co je ti po nás⌉,¹ [Ježíši,] Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“

1. Mk 1,24p

³⁰ Daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů.¹

1. Dt 14,8; L 15,15

³¹ Démoni ho prosili: „Jestliže nás vyháníš, ⌈pošli nás⌉¹ do toho stáda vepřů!“

1. var.: dovol nám odejít

³² Řekl jim: „Jděte!“ Oni vyšli a odešli do vepřů; a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po svahu do moře a zahynulo ve vodách.

³³ Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli všechno, i to o těch démonizovaných.

³⁴ A hle, celé město¹ vyšlo naproti Ježíšovi; a když ho spatřili, poprosili ho, aby odešel² z jejich území.

1. 21,10; 1S 4,13; 1Kr 1,45; Mk 1,33
2. Sk 16,39