¹ Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage¹ na Olivové hoře,² poslal Ježíš dva učedníky

1. Mk 11,1; L 19,29†
2. 24,3; 26,30; 2S 15,30; Za 14,4; L 22,39; J 8,1; Sk 1,12

² a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

³ A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈Pán je potřebuje a hned je pošle.⌉¹“

1. n.: Pán ()je potřebuje, a on ()je hned pošle.

⁴ Toto¹ [všechno] se stalo, aby se naplnilo,² co bylo řečeno skrze proroka:

1. //J 12,12—15
2. 1,22p

⁵ Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.¹

1. //Iz 62,11; Za 9,9

⁶ Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.¹

1. 1,24; 10,5; 26,19; Mk 5,43; 6,39; L 8,55; Sk 1,4; 1K 9,14

⁷ Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

⁸ Mohutný zástup rozprostřel¹ své pláště² na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.

1. n.: nastlal
2. 2Kr 9,13

⁹ Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana¹ synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!² Hosana na výsostech!“³

1. [aram. pův. zn.: Zachraň, prosím (srv. 2S 14,4p); v Ježíšově době se však výraz stal liturgickým projevem chvály Bohu, resp. králi]
2. 23,39; //Ž 118,25n
3. L 2,14

¹⁰ Když vjel¹ do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo² a říkalo: „Kdo to je?“³

1. ř.: vstoupil
2. n.: roztřáslo (ve smyslu: rozrušilo; 28,4); srv. dosl. význam — 27,51; Zj 6,13; srv. Mt 2,3v
3. 8,27; L 5,21; Sk 9,5

¹¹ Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok¹ Ježíš, ten⌉² z Nazareta³ v Galileji.“

1. 16,14
2. var.: [Ježíš, ten prorok]
3. 2,23

Vyčištění chrámu

¹² Ježíš¹ vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů²

1. //Mk 11,15—18; L 19,45—17; J 2,13—16
2. Lv 1,14; L 2,24

¹³ a řekl jim: „Je napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby,¹ ale vy z něj děláte² jeskyni lupičů.³“

1. //Iz 56,7
2. var.: [jste udělali]
3. Jr 7,11

¹⁴ A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉,¹ a uzdravil² je.

1. var.: [chromí a slepí]; srv. Lv 21,18n a 2S 5,8.
2. 4,23

¹⁵ Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉,¹ které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni²

1. ř. ta thaumasia; HL
2. n.: rozmrzelí / rozhořčeni; 20,24; 26,8; Mk 10,14

¹⁶ a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:¹Z úst nemluvňat² a kojenců³ sis připravil chválu?⁴“

1. 12,3!
2. 11,25
3. ř.: kojených
4. Ž 8,3: Heb. založil jsi sílu překládá LXX sis připravil (/ obnovil) chválu.

¹⁷ I nechal je a vyšel ven z města do Betanie,¹ kde přenocoval.²

1. [vesnice na vých. svahu Olivové hory; 26,6; L 24,50; J 11,1]
2. L 21,37†

Uschlý fíkovník

¹⁸ Když¹ se časně ráno vracel do města, dostal hlad.²

1. //Mk 11,12—14
2. 4,2

¹⁹ Spatřil u cesty fíkovník¹ a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy² ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.

1. L 13,6—9; Fíkovník je symbol pro Izrael (Oz 9,10; Jr 8,13). (Jeroným vykládá ovoce fíkovníku jako symbol Ducha svatého.)
2. ř.: navěky

²⁰ Když to učedníci uviděli, užasli¹ se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“

1. 8,4

²¹ Ježíš jim ⌈na to⌉¹ řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru² a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: Zvedni se a vrhni se do moře, stane se to.³

1. 4,4
2. 9,2!
3. 17,20

²² A všechno, oč byste v modlitbě požádali,¹ ⌈budete–li věřit⌉,² dostanete.“

1. 7,7
2. ř.: věříce

Zpochybňování autority

²³ Když¹ přišel do chrámu a vyučoval,² přistoupili k němu velekněží³ a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉⁴ činíš tyto věci?⁵ Kdo ti dal tuto pravomoc?⁶“

1. //Mk 11,27—33; L 20,1—8
2. 26,55
3. v. 15.45; 16,21!; Sk 4,23
4. n.: Jakou mocí
5. Sk 4,7
6. n.: moc

²⁴ Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.

²⁵ Odkud byl křest Janův?¹ Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?

1. Mk 1,4; L 7,29; J 1,25; Sk 19,3

²⁶ Řekneme–li však z lidí, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“¹

1. 11,7

²⁷ Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

Podobenství o dvou synech

²⁸ „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny.¹ Přistoupil k prvnímu a řekl: Synu,² jdi dnes pracovat na [mou] vinici.³

1. ř.: děti
2. ř.: Dítě
3. 20,1

²⁹ On odpověděl: Nechci. Ale potom toho litoval¹ a šel.

1. v. 32

³⁰ Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: Ano, pane, ale nešel.

³¹ Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“¹ Řekli: „Ten první.²“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám,³ že celníci⁴ a nevěstky⁵ vás předcházejí do Božího království.⁶

1. 7,21
2. var.: některé rkp. mají obrácené pořadí odpovědí a … druhý
3. 5,18
4. 5,46p
5. L 7,37—50
6. 3,2p; J 3,5; Sk 14,22

³² Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

³³ „Poslyšte¹ jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici,² obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.³

1. //Mk 12,1—12; L 20,9—19
2. Iz 5,1
3. 25,14

³⁴ Když se přiblížil čas úrody,¹ poslal své otroky² k vinařům, aby pře vzali jeho úrodu.³

1. ř.: plodů
2. 22,3; Jr 25,4
3. ř.: plody

³⁵ Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.¹

1. 5,12; 23,31; Sk 7,52

³⁶ Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.

³⁷ Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉¹

1. n.: Vezmou ohled na mého syna.

³⁸ Když však vinaři uviděli syna, řekli si: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se¹ jeho dědictví!

1. ř.: mějme; [var.: uchopme]

³⁹ I chytili¹ ho, vyhodili ven² z vinice a zabili.

1. 26,50
2. He 13,12

⁴⁰ Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“

⁴¹ Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu¹ odevzdávat v určených časech.“

1. ř.: plody

⁴² Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli¹ v Písmech: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?²

1. 12,3!
2. //Ž 118,22n

⁴³ Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.¹

1. ř.: plody

⁴⁴ Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.¹“

1. n.: rozpráší jako plevy; L 20,18

⁴⁵ Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.

⁴⁶ Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.¹

1. 16,14