¹ V¹ ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy² a jíst.

1. //Mk 2,23—28; L 6,1—5
2. Dt 23,26

² Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu¹ dělat nesmí.“

1. v. 10; L 13,14; J 5,10; 7,23; 9,16

³ On jim však řekl: „Nečetli¹ jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

1. 19,4; 21,16.42; 22,31; Mk 12,26; L 10,26

⁴ Jak vešel do Božího domu a jak snědli¹ ⌈chleby předložení⌉,² které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží?

1. var.: snědl; 1S 21,6
2. ř. artoi tés protheseós, h. lechem happáním, dosl. chléb tváře. Tyto chleby byly každou sobotu předkládány před B. tvář za 12 pokolení Izraele; viz Ex 25,30; Lv 24,5—9; He 9,2.

⁵ Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují¹ sobotu,² a přece jsou bez viny?³

1. ř.: znesvěcují; Iz 56,2; Ez 20,13
2. Nu 28,9; J 7,22n
3. v. 7†

⁶ Pravím vám, že zde je někdo větší¹ než chrám.²

1. v. 41
2. 2Pa 6,18

⁷ Kdybyste věděli, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť,¹ neodsoudili byste nevinné.

1. 9,13; //Oz 6,6

⁸ Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“

⁹ A¹ když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy.

1. //Mk 3,1—6; L 6,6—11

¹⁰ A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou¹ ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno² v sobotu uzdravovat?³“ To proto, aby jej obžalovali.⁴

1. ř.: uschlou
2. v. 2
3. var.: uzdravit
4. 27,12; L 11,54; J 8,6

¹¹ On jim řekl: „⌈Kdyby měl někdo z vás ovci⌉¹ a ta by mu v sobotu spadla² do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?³

1. ř.: Kdo bude z vás člověk, který bude mít jednu / jedinou ovci …
2. Dt 22,4
3. L 14,5; ř. egeirein — probouzet / vstávat / křísit / pozvedat

¹² Oč je člověk cennější¹ než ovce! Proto je dovoleno v sobotu² činit dobře.“

1. 10,31
2. L 13,14

¹³ Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku¹ a zdravá jako ta druhá.

1. Mk 8,25

¹⁴ Farizeové však vyšli a radili se¹ proti němu, jak by ho zahubili.

1. ř.: přijali radu; 22,15; 26,4; 27,1.7; 28,12; Sk 4,15

¹⁵ Ježíš to věděl¹ a odešel odtamtud. A následovaly jej ⌈velké zástupy⌉² a on je všechny uzdravil;³

1. n.: se to dověděl / to poznal
2. var.: mnozí
3. 4,23

¹⁶ a přísně¹ jim domluvil, aby ⌈nerozšiřovali pověst o něm⌉.²

1. Mk 1,23
2. ř.: aby ho neučinili známým

¹⁷ To proto, aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

1. 1,22p

¹⁸ Hle, můj služebník,¹ kterého jsem si vyvolil,² můj milovaný,³ kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha⁴ a ohlásí soud národům.

1. Fp 2,6n
2. 1Pt 2,4
3. 3,17
4. L 4,18

¹⁹ Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

²⁰ Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí,¹ dokud nepřivede právo² k vítězství.³

1. J 4,4—42
2. n.: soud / vládu (Boží); ř. krisis, h. mišpát
3. LXX i h.: k pravdě

²¹ A v jeho jméno budou národy skládat naději.¹

1. //Iz 42,1-4; Ř 15,12

Napomenutí farizeů

²² Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý.¹ Uzdravil ho, takže ten němý² [a slepý]³ mluvil a viděl.

1. 9,32
2. 9,32
3. 9,27

²³ A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly:¹ „Snad to není ten Syn Davidův?“

1. n.: začaly říkat

²⁴ Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen ⌈v moci⌉¹ Belzebula, vládce démonů.“²

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. //9,34

²⁵ [Ježíš] však znal jejich myšlenky¹ a řekl jim: „Každé² království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí.

1. 9,4
2. //Mk 3,23—30; L 11,17—22

²⁶ A vyhání–li Satan¹ Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?

1. 4,10

²⁷ A vyháním–li já démony ⌈v moci⌉¹ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové?² Proto oni budou vašimi soudci.

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. Sk 19,13

²⁸ Jestliže však já vyháním démony ⌈v moci⌉¹ Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.²

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. 3,2p; 1J 3,8

²⁹ Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek,¹ jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům.

1. ř.: nádoby / nářadí; srv. Sk 9,15; Ř 9,21; 2K 4,7; 2Tm 2,20nn.

³⁰ Kdo není se mnou, je proti mně,¹ a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

1. Mk 9,40; //L 11,23

³¹ Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání¹ bude² lidem odpuštěno, ale rouhání³ proti Duchu⁴ odpuštěno nebude.⁵

1. n.: zlé mluvení / urážky
2. var.: [+ vám]
3. n.: zlé mluvení / urážky
4. var.: [+ lidem]
5. 1J 5,16

³² A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku,¹ ani v budoucím.“²

1. 13,22; Mk 10,30; L 20,34; Ř 12,2; 1K 1,20; Ga 1,4; Ef 1,21; 1Tm 6,17; Tt 2,12
2. He 6,5

Slova prozrazují charakter

³³ „Vypěstujte¹ krásný strom, a jeho ovoce² bude krásné, nebo vypěstujte³ špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce.⁴

1. ř.: Učiňte
2. 3,8
3. ř.: Učiňte
4. Mt 7,15—20; L 6,43—45

³⁴ Plemeno zmijí,¹ jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa² mluví z přebytku srdce.³

1. 3,7; 23,33
2. Př 13,3
3. //L 6,45; Ko 4,6

³⁵ Dobrý člověk z dobrého pokladu¹ vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

1. 13,52

³⁶ Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví,¹ vydají počet² v den soudu.³

1. Ju 1,15
2. ř.: slovo; L 16,2; Sk 19,40p; Ř 14,12; He 13,17; 1Pt 4,5
3. 10,15!

³⁷ Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

Znamení proroka Jonáše

³⁸ Tehdy mu někteří z učitelů Zákona¹ a farizeů řekli:² „Učiteli,³ chceme od tebe uvidět znamení.“⁴

1. 9,3
2. ř.: odpověděli řka
3. 8,19p
4. L 11,16; J 2,18; 6,30; 1K 1,22

³⁹ On¹ jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné² vyhledává³ znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.

1. //L 11,29—32
2. 16,4
3. 6,32p

⁴⁰ Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci,¹ tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

1. Jon 1,17

⁴¹ Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání¹ na Jonášovo kázání²-- a hle, zde je někdo větší³ než Jonáš.

1. 11,21
2. n.: vyhlášení / zvěst (Ř 16,25); Jon 3,5
3. v. 6

⁴² Královna jihu po vstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost¹ -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“

1. 1Kr 10,1—3; 2Pa 9,1—2

Nečistý duch se vrací

⁴³ „Když¹ pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá.

1. //L 11,24—26

⁴⁴ Tehdy si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený.¹

1. n.: uklizený

⁴⁵ Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“¹

1. 2Pt 2,20

Ježíšova matka a bratři

⁴⁶ Když¹ ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka² a bratři³ a chtěli s ním mluvit.

1. //Mk 3,31—35; L 8,19—21
2. 13,55; Mk 6,3; L 1,43; Sk 1,14
3. Ga 1,19

⁴⁷ [Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“]

⁴⁸ On však tomu, kdo mu to říkal,¹ odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“

1. var.: řekl

⁴⁹ ⌈Ukázal rukou⌉¹ na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

1. ř.: Natáhl ruku

⁵⁰ Neboť každý, kdo činí vůli¹ mého Otce v nebesích, to je můj bratr,² má sestra i matka.“

1. 7,21
2. 28,10!