¹ Tehdy¹ přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona² a řekli:

1. //Mk 7,1—23
2. 2,4p

² „Proč tvoji učedníci přestupují tradici¹ starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.“

1. Ga 1,14; Ko 2,8; [Po babylonském zajetí začali rabíni vytvářet různé předpisy ohledně každodenního života. V Ježíšově době byly ještě tyto výklady Mojžíšova zákona v ústní formě. Kolem r. 200 po Kr. byly sepsány v Mišně.]

³ On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?

⁴ Vždyť Bůh řekl:¹ Cti otce a matku² a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.³⁴

1. var.: přikázal
2. //Ex 20,12; Dt 5,16
3. ř.: ať smrtí skoná
4. Ex 21,17; Lv 20,9

⁵ Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar¹ určený Bohu,

1. 5,23p

⁶ ten již není povinen uctít¹ svého otce [nebo svou matku]. Zrušili² jste Boží slovo³ pro svou tradici.

1. tzn. tím darem podpořit
2. 5,17
3. var.: zákon / přikázání

⁷ Pokrytci!¹ Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:

1. 7,5; 23,23

⁸ ⌈Tento lid mne ctí rty⌉,¹ ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

1. var.: [Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne (svými) rty]

⁹ Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.¹“

1. //Iz 29,13 (LXX); Ko 2,22

¹⁰ Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.¹

1. Mk 8,21; Ef 5,17

¹¹ Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje¹ to, co z úst vychází.“

1. ř. koinún („znečišťovat / znesvěcovat“) se zde vyskytuje v NS poprvé. Další výskyty: Mt 15,18.20; Mk 7,15.18.20.23; Sk 10,15; 11,9; 21,28; Ř 14,14; He 9,13; Zj 21,27

¹² Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili,¹ když to slovo uslyšeli?“

1. 11,6; 17,27

¹³ On odpověděl: „Každá rostlina,¹ kterou nezasadil můj nebeský Otec,² bude vykořeněna.

1. ř. fyteia — sázení / to, co je zasazeno, přeneseně může zn. také učení; Iz 60,21; 61,3
2. 11,25; 16,17!

¹⁴ Nechte je! Slepí¹ jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“²

1. 23,16
2. L 6,39

¹⁵ Petr mu ⌈na to⌉¹ řekl: „Vylož² nám [toto] podobenství!“

1. 4,4p
2. 13,36

¹⁶ [Ježíš] řekl: „I vy jste ještě nechápaví?

¹⁷ Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha¹ a vypouští se do záchodu?²

1. 1K 6,13
2. 2Kr 10,27

¹⁸ Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.¹

1. 12,34; Jk 3,6

¹⁹ Neboť ze srdce¹ vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva,² krádeže, lživá svědectví, urážky.³

1. Gn 6,5; 8,21; Př 6,14; 22,15; Jr 17,9
2. 5,32; 1K 5,1
3. Ga 5,19

²⁰ To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“

Víra Syrofeničanky

²¹ Ježíš¹ odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.²

1. //Mk 7,24—30
2. 11,21

²² A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se¹ nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle ⌈trápí démon⌉.²“

1. 9,27!
2. ř.: (Má dcera je …) démonizována; 4,24

²³ Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „⌈Pošli ji pryč⌉,¹ vždyť za námi křičí!“²

1. n.: (Vyhov jí,) ať jde; ř.: Propusť ji; 14,15
2. Mk 10,47n

²⁴ On řekl: „⌈Byl jsem poslán jen⌉¹ ke ztraceným ovcím² z domu Izraele.“

1. ř.: Nejsem poslán, leč …
2. 10,6; Ez 34,16

²⁵ Ona však přišla, ⌈klaněla se mu⌉¹ a říkala: „Pane, pomoz mi!“

1. n.: začala se mu klanět; [var.: poklonila se mu]; 8,2

²⁶ On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem¹ a hodit jej psům.²“

1. ř.: chléb dětí
2. ř. kynarion označuje podle některých vykladačů domácího psa na rozdíl od psů zdivočelých kyón, kteří se volně potulovali po ulicích; 7,6

²⁷ Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi¹ jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“

1. ř. kynarion označuje podle některých vykladačů domácího psa na rozdíl od psů zdivočelých kyón, kteří se volně potulovali po ulicích; 7,6

²⁸ Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká.¹ Staň se ti, jak chceš.“² A od té hodiny³ byla její dcera uzdravena.⁴

1. 8,10; L 17,5; 2Te 1,3
2. Mk 10,51
3. 9,22
4. 8,13

Uzdravení zástupů

²⁹ A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře,¹ vystoupil na horu² a posadil se tam.

1. 4,18
2. 5,1

³⁰ Tu k němu přišly veliké zástupy,¹ které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé² a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,

1. 4,25
2. 9,32

³¹ takže zástup¹ užasl, když viděl, že němí² mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu³ ⌈Bohu Izraele⌉.⁴

1. var.: zástupy
2. 9,32
3. 9,8
4. Toto spojení je v NS ještě v L 1,68† srv. Sk 13,17; Ex 5,1p.

Nasycení čtyř tisíců

³² Ježíš¹ si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut² nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“

1. //Mk 8,1—10; srv. Mt 14,13—21
2. 9,36p

³³ A učedníci mu řekli: „Kde¹ vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“

1. ř.: Odkud

³⁴ Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“

³⁵ Nařídil zástupu posadit se na zem;

³⁶ vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

³⁷ Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.

³⁸ Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹ Potom zástupy propustil, vstoupil na loď¹ a připlul² na území Magadan.³

1. Mk 3,9
2. ř.: přišel
3. var.: Magdaly