¹ Tehdy¹ Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen² od Ďábla.³

1. //Mk 1,12n; L 4,1—13
2. n.: vyzkoušen / vystaven zkoušce; 1K 7,5; 10,13; Zj 2,10
3. 13,39; 25,41; Sk 10,38!; 1Tm 3,6n; Jk 4,7!; ř. diabolos = žalobce / pomlouvač (1Tm 3,11). V LXX překlad h. sátán. (Mt 4,10). V judaismu ten, kdo žaluje před Božím soudem, ale potom i ten, kdo pokouší, svádí ke zlému, aby měl co žalovat.

² A když se postil¹ čtyřicet dní a čtyřicet nocí,² nakonec vyhladověl.³

1. 6,16; 9,15; Sk 13,2n
2. Ex 34,28; 1Kr 19,8
3. 21,18

³ Tu přistoupil Pokušitel¹ a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží,² řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“

1. 1Te 3,5
2. 14,33; 16,16; 26,63; Mk 3,11; L 1,35; J 1,34.49; Sk 9,20

⁴ On však ⌈na to⌉¹ řekl: „Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.²“

1. ř.: odpověděv
2. //Dt 8,3; J 4,34

⁵ Potom ho Ďábel vzal do svatého města,¹ postavil ho na okraj střechy chrámu

1. 27,53; Neh 11,1p; Zj 11,2

⁶ a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.¹“

1. Ž 91,11n

⁷ Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: Nebudeš pokoušet¹ Pána, svého Boha.²“

1. n.: zkoušet
2. //Dt 6,16

⁸ Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa¹ a jejich slávu.

1. 16,26; 1J 2,15—17; Zj 21,10

⁹ A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“

¹⁰ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi,¹ Satane.² Vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět³ a jeho jediného uctívat.⁴“

1. 16,23
2. 12,26; 1Pa 21,1; Jb 1,6; Mk 1,13!; Sk 26,18; Ř 16,20; Zj 2,9
3. 8,2!; Ž 95,6; J 4,20; Sk 8,27!; Zj 4,10!
4. //Dt 6,13

¹¹ A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé¹ přistoupili a sloužili mu.

1. 26,53; He 1,14

Ježíš začíná kázat

¹² Když [Ježíš] uslyšel, že byl Jan uvězněn,¹ odebral se do Galileje.

1. ř.: vydán

¹³ Opustil Nazaret,¹ šel a usadil se v Kafarnaum,² které je u moře, v oblastech Zabulón³ a Neftalí,⁴

1. 2,23
2. 8,5; 11,23; 17,24; Mk 1,21; J 2,12
3. Joz 19,10—16
4. Joz 19,32—39

¹⁴ aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

1. 1,22p

¹⁵ Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem -- Galilea pohanů;¹

1. ř.: národů

¹⁶ lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.¹

1. //Iz 9,1n

¹⁷ Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání,¹ neboť se přiblížilo² království Nebes.“

1. 3,2p
2. 10,7; Mk 1,15

První učedníci

¹⁸ Když¹ se procházel podél Galilejského moře,² uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr³ a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť;⁴ byli totiž rybáři.

1. //Mk 1,16—20; srv. L 5,1—11
2. Galilejské moře (zvané též Tiberiadské — J 6,1 či Genezaretské) je jezero na horním toku Jordánu, od severu k jihu 21 km dlouhé, od západu k východu 12 km široké, hluboké až 48 m; Mt 15,29
3. J 1,42
4. Mk 1,16†

¹⁹ Řekl jim: „Pojďte za mnou¹ a učiním z vás rybáře lidí.²“³

1. 8,22; 9,9; 16,24
2. Je to Ježíš, kdo si povolává své učedníky. Žádný rabín nepovolal svého žáka z vlastního rozhodnutí; záleželo na žákovi, koho si zvolí za svého učitele. Srv. J 15,16.
3. L 5,10

²⁰ Oni hned opustili¹ sítě a následovali² ho.

1. 9,27; 19,29; He 11,27
2. 8,10.19; 9,9; 19,21.28; J 8,12; Zj 14,4

²¹ A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba,¹ syna Zebedeova,² a jeho bratra Jana,³ jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.

1. Sk 12,2
2. 10,2; 20,20; 26,37; 27,56
3. 17,1

²² Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.

Evangelium království v Galileji

²³ Procházel celou Galilejí, učil¹ v jejich synagogách,² hlásal ⌈evangelium království⌉³ a uzdravoval⁴ každou nemoc a každou slabost⁵ v lidu.

1. 5,2; 7,29; 9,35; 11,1; 13,54; 26,55
2. 6,2; 9,35; 12,9; 13,54; [místo, kde se židé za pověřeného vedení (L 8,41) setkávali k modlitbě a čtení z Písma, ale také místo soudu (Mt 10,17!)]; Mk 1,21!; Sk 9,20!
3. n.: evangelium (tj. dobrou / radostnou zprávu) o království (9,35; 24,14)
4. 9,35; 10,1; L 5,17; Sk 10,38
5. ř. malakia na rozdíl od nosos (nemoc) znamená spíše ochablost nemocí způsobenou (9,35; 10,1†; Dt 7,15)

²⁴ Pověst¹ o něm se roznesla po celé Sýrii.² Přinesli k němu všechny nemocné,³ kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované,⁴ náměsíčné⁵ i ochrnuté⁶ a on je uzdravil.

1. ř. hé akoé („to slyšení“); 14,1; Mk 1,28; n.: zvěst (J 12,38)
2. Mk 7,26; L 2,2; Sk 15,23; Ga 1,21
3. ř.: mající se zle; 14,35
4. 8,16; 9,32; 12,22; 15,22; J 10,21
5. 17,15
6. 8,6; 9,2

²⁵ Šly za ním veliké zástupy¹ z Galileje, Dekapole,² Jeruzaléma, Judska i Zajordání.³

1. 8,1; 13,2; 15,30; 19,2; L 5,15; 14,25
2. Desetiměstí: města ve východním Zajordání; Mk 5,20
3. Mk 3,8