¹ I stalo se, že když dokončil¹ všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům:

1. 7,28

² „Víte, že za dva dny bude ⌈Hod beránka⌉¹ a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.²“

1. V ř. je aramejský tvar pascha (h. pesach) znamená překročení / pominutí. [Svátek se nazývá podle pominutí domů označených krví beránka při poslední ráně egyptské. Ex 12 (zvl. vv. 12.13.23 a 27). Srv. L 22,1p.]
2. 16,21

³ Tehdy se shromáždili velekněží¹ a starší lidu ve² dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,³

1. var.: [+ , učitelé Zákona]
2. ř.: do … dvora
3. Kaifáš byl veleknězem v letech 18—36 po Kr.; v. 57; L 3,2; J 11,49; Sk 4,6p

⁴ a společně se poradili,¹ jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho.

1. 12,14p; 22,15

⁵ Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“

Ježíš v Betanii pomazán

⁶ Když¹ byl Ježíš v Betanii² v domě Šimona Malomocného,³

1. //Mk 14,3—9; J 12,1—8; srv. L 7,37n
2. 21,17p
3. [jeho jméno může naznačovat, že byl dobře známou obětí malomocenství a Ježíš ho uzdravil]

⁷ přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku¹ drahocenného² oleje, a když byl u stolu,³ vylila mu ji na hlavu.⁴

1. [nádobka s dlouhým hrdlem byla zapečetěna a pro použití obsahu se musela rozbít]
2. [hodnota představovala cca roční mzdu dělníka (J 12,5)]
3. v. 20; 9,10p
4. Ž 133,2; Kaz 9,8

⁸ Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili¹ se a řekli: „K čemu tato ztráta?²

1. 21,15p; Mk 10,14
2. ř.: zmar / zahynutí; srv. Fp 3,19

⁹ Vždyť se to¹ mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“²

1. var.: [tento olej]
2. Mk 14,4n

¹⁰ Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti?¹ Vykonala na mně dobrý skutek.²

1. Ga 6,17
2. Sk 9,36!

¹¹ Vždyť chudé¹ máte stále s sebou,² mne však nemáte stále.³

1. Ga 2,10
2. Dt 15,11
3. J 13,33

¹² Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

¹³ Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium,¹ bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

1. Mk 14,4n

Juda nabízí zradu

¹⁴ Potom jeden ze Dvanácti,¹ který se jmenoval Juda Iškariotský,² šel k velekněžím

1. 10,1
2. Bezův kodex a lat. rkpp: Skariótés; 10,4

¹⁵ a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když¹ vám ho vydám?“² A oni mu odvážili³ třicet stříbrných.⁴

1. ř.: a já
2. n.: zradím
3. Zde je užito stejné sloveso (estésan, aorist od histanai = ustanovit, odvážit / vyplatit [peněžitou částku]) jako v Za 11,12 LXX.
4. [tj. odpovídá hodnotě 120 denárů (20,2p)]; Za 11,12

¹⁶ Od té chvíle hledal vhodnou příležitost,¹ aby jim ho vydal.²

1. n.: čas; Mk 6,21
2. n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit

Velikonoční večeře

¹⁷ Prvního¹ dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?²“

1. //Mk 14,10—16; L 22,33—13
2. ř.: pascha — stejně ve vv. 2p. 18 a 19

¹⁸ On pak řekl: „Jděte do města k jistému¹ člověku a řekněte mu: Učitel² říká: Můj čas³ je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“

1. n.: k jednomu / k tomu a tomu …; ř. ho deina (kdosi / někdo); HL
2. 8,19p
3. J 7,6

¹⁹ A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil,¹ a připravili velikonočního beránka.

1. 21,6!

²⁰ Když nastal večer, stoloval¹ s Dvanácti [učedníky].

1. v. 7

²¹ A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.¹“

1. n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit

²² Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“

²³ On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse,¹ ten mě zradí.²

1. Ž 41,10; J 13,18; [Tehdy běžný způsob stolování. Společné jídlo v tehdejší kultuře vyjadřovalo: „Jsem tvůj přítel, nezraním tě“.]
2. n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit

²⁴ Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno,¹ ale běda tomu člověku,² skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⌈Pro toho by bylo lépe, kdyby se⌉³ nenarodil!“

1. v. 31; 2,5p
2. 18,7
3. ř.: Jemu by bylo lépe, kdyby se ten člověk …

²⁵ Juda, který ho zrazoval,¹ ⌈na to⌉² řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“³ [Ježíš] mu odpověděl:⁴ „Tys to řekl.“⁵

1. v. 16p
2. 4,4
3. v. 49; Mk 9,5p; J 1,38
4. ř.: říká
5. v. 64

Ustanovení Památky

²⁶ Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal,¹ rozlomil² ho, dal³ učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“

1. var.: [vzdal díky]; 14,19
2. L 24,30; Sk 2,46; 20,7; 1K 10,16
3. var.: [dával]

²⁷ Pak vzal kalich,¹ vzdal díky a dal jim ho ⌈se slovy⌉:² „Napijte³ se z něho všichni.

1. Ž 116,13
2. ř.: říkaje
3. Iz 55,1; 1K 10,4

²⁸ Neboť toto je má krev [nové] smlouvy,¹ která se vylévá² za mnohé³ na odpuštění⁴ hříchů.

1. Ex 24,8; Za 9,11; He 9,20; Jr 31,31
2. ř.: je vylévána
3. 20,28; Ř 5,15
4. Ef 1,7; Ko 1,14; He 9,22; Zj 7,14

²⁹ Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“¹

1. 13,13

³⁰ A zazpívali chvalozpěv¹ a vyšli na Olivovou² horu.

1. [zpívaly se Ž 115—118]
2. 21,1

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

³¹ Tehdy¹ jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete,² neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.³

1. //Mk 14,27—31; L 22,31—34
2. n.: budete nade mnou … pohoršeni
3. //Za 13,7; J 16,32

³² Ale po svém vzkříšení¹ vás předejdu do Galileje.“²

1. 16,21
2. 28,7

³³ ⌈Na to⌉¹ mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli,² já nikdy neodpadnu!“³

1. 4,4
2. v. 31
3. J 13,36—38

³⁴ Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá,¹ třikrát zapřeš.“

1. n.: se ozve; všude v evangeliích je sloveso zakokrhat překladem ř. fónésai (= zavolat); v. 75.

³⁵ Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.

V Getsemane

³⁶ Tehdy¹ s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane² a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“

1. //Mk 14,32—42; L 22,40—46
2. Getsemane (lis na olej) — zahrada ležící na vých. úbočí Kidrónu.

³⁷ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny;¹ tu se začal rmoutit a znepokojovat.

1. 17,1; Mk 5,37

³⁸ Pak jim řekl: „Má duše je smutná¹ až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

1. Ž 42,6; J 12,27

³⁹ A trochu poodešel, padl na tvář, modlil¹ se a říkal: „Můj Otče, je–li to možné, ať mne mine tento kalich.² Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“³

1. L 3,21!
2. 20,22; J 18,11
3. J 6,38

⁴⁰ Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící,¹ i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu?

1. L 9,32

⁴¹ Bděte¹ a modlete se, abyste nevešli do pokušení.²³ Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

1. 24,42!
2. L 22,40
3. 1Pt 5,8

⁴² Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není–li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím–li¹ ho vypít, staň se tvá vůle.“

1. 16,21

⁴³ Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka.¹

1. Mk 14,40

⁴⁴ I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.¹

1. ř. logos = věc / slovo

⁴⁵ Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: „⌈Ještě spíte a odpočíváte?⌉¹ Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou² hříšníků.

1. n.: Spěte dál a odpočívejte.
2. 17,22

⁴⁶ Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.¹“

1. v. 16

Zatčení

⁴⁷ Když¹ ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi.

1. //Mk 14,43—50; L 22,47—53; J 18,3—11

⁴⁸ Ten, který ho zrazoval, ⌈s nimi domluvil znamení⌉:¹ „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“

1. ř.: jim dal zn. řka

⁴⁹ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“¹ a vroucně ho políbil.²

1. v. 25
2. L 7,38

⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Příteli,¹ proč jsi přišel?“² Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho.

1. 20,13
2. n.: „Příteli, učiň, k čemu jsi zde.“

⁵¹ A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

⁵² Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.¹

1. Gn 9,6

⁵³ Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií¹ andělů?²

1. Mk 5,9p
2. 4,11; 2K 6,17

⁵⁴ Jak by se však naplnila¹ Písma, že se tak musí stát?“

1. 1,22p

⁵⁵ V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli.¹ Den co den jsem² sedával³ v chrámě⁴ a učil,⁵ a nezmocnili jste se mne.

1. n.: ? (otázka)
2. var.: [+ s vámi]
3. 5,1p
4. Mk 12,35; J 7,14
5. 4,23!; 21,23

⁵⁶ Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

Ježíš před Kaifášem

⁵⁷ Ti,¹ kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi,² kde se shromáždili učitelé Zákona a starší.