¹ Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí.

² Spoutali ho, odvedli a vydali¹ vladaři [Pontiu] Pilátovi.²

1. 20,19; Sk 3,13
2. Pilát byl římským prefektem v Judsku v létech 26—36 po Kr. Za brutální postup proti Samařanům byl r. 36 pohnán k zodpovědnosti do Říma (L 3,1; 13,1; Sk 4,27; 13,28; srv. 23,24p; 1Tm 6,13).

³ Když ⌈jeho zrádce Juda⌉¹ uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost² a vrátil třicet stříbrných³ velekněžím a starším,

1. n.: Juda, který ho zrazoval (srv. 26,16)
2. 2K 7,10
3. 26,15

⁴ říkaje: „Zhřešil¹ jsem, zradil² jsem nevinnou krev!“³ Oni však řekli: „Co je nám po tom? ⌈To je tvoje věc⌉!⁴“

1. Ex 9,27; 1S 15,24
2. ř.: vydal
3. 2Kr 21,16!; Mt 27,19.24
4. ř.: Ty uvidíš (= Ty musíš vidět, co s tím)

⁵ Tu pohodil ty stříbrné ⌈do svatyně⌉¹ a vzdálil se; pak odešel a oběsil se.²

1. var.: ve svatyni
2. Sk 1,18n

⁶ Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno v hodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“

⁷ Uradili¹ se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců.

1. 12,14p

⁸ Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve.

⁹ Tehdy se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: I vzali² třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele;

1. 1,22p
2. var.: vzal … dal

¹⁰ a dali¹ je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.²

1. var.: vzal … dal
2. //Za 11,12n; Jr 19,1-13; 32,6—9

Ježíš před Pilátem

¹¹ Ježíš¹ byl postaven před vladaře.² Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“³ Ježíš [mu] řekl: „Ty to říkáš.“⁴

1. //Mk 15,2—5; L 23,2; J 18,29—38
2. 10,18; Sk 23,33
3. v. 29.37; 2,2
4. 26,64

¹² A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl.¹

1. Ž 39,10; Sk 8,32

¹³ Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?¹“

1. ř.: svědčí

¹⁴ Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil.

¹⁵ O svátcích¹ měl vladař ve zvyku² propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli.

1. 26,5
2. [mimo evangelia není o tomto zvyku nic známo]

¹⁶ Tehdy tam měli významného¹ vězně, který se jmenoval² Barabáš.

1. ř. episémos; Ř 16,7†.
2. var.: + Ježíš (/-e)

¹⁷ Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, ¹ Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“²

1. var.: + Ježíš (/-e)
2. v. 22; 1,16

¹⁸ Věděl totiž, že ho vydali ze závisti.

¹⁹ Když seděl na soudní stolici,¹ ⌈vzkázala mu jeho žena⌉:² „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu³ mnoho vytrpěla.“

1. [Vyvýšené pódium se schody a obvykle se „stolicí“. Užívali ho vladaři při promluvě ke shromáždění či proslovení úředních prohlášení, často právní povahy (Sk 12,21; 25,6; 2K 5,10)
2. ř.: poslala k němu žena jeho řkouc
3. 1,20; Gn 20,6; 31,11

²⁰ Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše,¹ ale Ježíše aby daly zahubit.

1. Sk 3,14

²¹ Vladař jim tedy¹ řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“

1. ř.: pak odpověděv

²² Pilát jim řekl: „Co tedy ⌈mám udělat⌉¹ s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni [mu] řekli: „Ať je ukřižován!“

1. n.: učiním

²³ A [vládce] řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“

²⁴ Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce¹ a řekl: „Jsem nevinen ⌈touto krví⌉.² Je to vaše věc.³“

1. Ž 26,6; 73,13; Dt 21,6—8
2. var.: krví tohoto spravedlivého
3. v. 4p

²⁵ A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás¹ a na naše děti!“

1. Joz 2,19; Sk 5,28

²⁶ Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat¹ a vydal ho, aby byl ukřižován.

1. [bývalo tak kruté (s velkou ztrátou krve), že některé oběti zemřely již před ukřižováním; lat. se označovalo verberatio]; Iz 53,5

Vojáci se Ježíšovi vysmívají

²⁷ Tehdy¹ vladařovi vojáci vzali Ježíše do ⌈vládního paláce⌉² a shromáždili k³ němu celý oddíl⁴ vojska.

1. //Mk 15,16—20
2. ř.: pretoria; Sk 23,35; Fp 1,13p
3. n.: na něho
4. ř.: pluk; J 18,3; Sk 10,1p

²⁸ Svlékli ho a oblékli mu šarlatový¹ plášť,²

1. Zj 17,3n
2. v. 31†; [vnější plášť řím. vojáků měl rudou královskou barvu a tak připomínal královské roucho]

²⁹ upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákos ovou hůl.¹ Padali před ním na kolena² a posmívali³ se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“⁴

1. Zj 11,1
2. 17,14!
3. var.: vysmáli
4. v. 11

³⁰ A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě.

³¹ Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Ukřižování

³² Když¹ vycházeli,² potkali³ jednoho člověka z Kyrény,⁴ jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal⁵ jeho kříž.⁶

1. //Mk 15,22—32; L 23,33—43; J 19,17—24
2. tj. ven z města, protože podle řím. a žid. práva se popravy směly vykonávat jen za městem (viz. 1Kr 21,13; Sk 7,58; He 13,12).
3. n.: nalezli
4. ř.: Kyréňana; Sk 2,10p
5. n.: zdvihl; [po bičování (v. 26p) nebyl schopen ho nést sám]
6. [prav. je míněn příčný trám (lat. patibulum), protože vztyčený kůl zůstával obvykle v zemi na místě popravy]

³³ Když přišli na místo zvané Golgota,¹ což znamená Místo lebky,²

1. dle h. gulgólet (srv. 2Kr 9,35)
2. lat. Calvaria

³⁴ dali Ježíšovi¹ pít víno smíchané se žlučí.²³ Okusil, ale nechtěl pít.

1. ř.: mu
2. Ž 69,22
3. [Podle tradice jeruz. ženy poskytovaly toto tišící narkotikum vězňům, kteří byli křižováni. Ježíš to odmítl, protože chtěl být plně při vědomí až do své smrti.]

³⁵ Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los;¹

1. var.: [+ , aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: „Rozdělili si mé šaty a losovali o můj oděv“]; (J 19,24); //Ž 22,19

³⁶ pak seděli a střežili¹ ho tam.

1. v. 54

³⁷ Nad hlavu mu dali ⌈nápis o jeho provinění⌉:¹ „Toto je Ježíš, král Židů.“

1. ř.: vinu jeho napsanou:

³⁸ Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči,¹ jeden po pravici a druhý po levici.

1. Ř. léstés označuje lupiče / banditu, ale také člena povstaleckého hnutí — rebela. Zde jde spíše o zélóty (horlivce), kteří bojovali proti Římanům.

³⁹ Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou¹

1. ř.: svými hlavami; Ž 22,8; Pl 2,15

⁴⁰ a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš,¹ zachraň se, jsi–li Syn Boží, [a] sestup s kříže!“

1. 26,61

⁴¹ Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali:

⁴² „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je¹ králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme.

1. var.: Je–li

⁴³ Složil naději v¹ Bohu, ať [ho] nyní vysvobodí, ⌈stojí–li o něho⌉.² Vždyť řekl: Jsem Boží Syn!“

1. n.: Spolehl se na …; Fp 1,14
2. Ž 22,9; ř.: chce–li ho

⁴⁴ Stejně ho tupili i lupiči,¹ kteří byli ukřižováni spolu s ním.

1. Ř. léstés označuje lupiče / banditu, ale také člena povstaleckého hnutí — rebela. Zde jde spíše o zélóty (horlivce), kteří bojovali proti Římanům.

⁴⁵ Od¹ šesté hodiny² nastala tma³ po celé zemi až do hodiny deváté.⁴

1. //Mk 15,33—41; L 23,44—49
2. tj. poledne
3. Am 8,9; Zj 8,12
4. tj. třetí hod. odpoledne

⁴⁶ Kolem deváté¹ hodiny zvolal Ježíš silným hlasem:² „Eli, Eli, lema sabachthani?“³ To jest: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?

1. tj. třetí hod. odpoledne
2. J 11,43
3. //Ž 22,1

⁴⁷ A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“

⁴⁸ Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákos ovou hůl a dával mu pít.¹

1. Ž 69,22

⁴⁹ Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“

⁵⁰ Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem¹ a vypustil ducha.

1. ř.: velikým; L 4,33!; Zj 5,2

⁵¹ A hle, opona¹ svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly

1. ř. katapetasma: chrámová opona oddělující svatyni od nejsvětější svatyně. (V NS 6×: Mt 27,51; Mk 15,38; L 23,45; He 6,19; 9,3; a 10,20†.)

⁵² a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;

⁵³ když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení,¹ vstoupili do svatého města² a ukázali se mnohým.

1. Iz 26,19; Da 12,2; Ez 37,13; n.: zmrtvýchvstání (srv. 16,21 a 26,32); ř. egersis — vstání; HL
2. 4,5

⁵⁴ Když setník¹ a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu² to byl Boží Syn!“³

1. 8,5
2. 14,33
3. 4,3

⁵⁵ Bylo tam mnoho žen¹ dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu.

1. L 8,2n

⁵⁶ Mezi nimi byla Marie Magdalská,¹ Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových.²

1. 28,1
2. 20,20

Uložení do hrobky

⁵⁷ Když¹ nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie,² jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem.

1. //Mk 15,42—47; L 23,50—56; J 19,38—42
2. [vesnice v efrajimském pohoří, asi 32 km SZ od Jeruzaléma; již Eusebius ji ztotožňoval s Rámou (1S 1,1)]

⁵⁸ Ten přišel k Pilátovi a požádal¹ o Ježíšovo tělo.² Tehdy Pilát rozkázal, aby mu [to tělo] vydali.

1. L 23,52p
2. Dt 21,22n

⁵⁹ Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna

⁶⁰ a položil [je] do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu¹ do hrobky přivalil veliký kámen a odešel.

1. ř.: dveřím

⁶¹ Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu.