¹ A¹ stalo se, že když Ježíš dokončil² tato slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán.³

1. //Mk 10,1—12
2. 7,28
3. J 10,40

² Šly za ním velké zástupy¹ a on je tam uzdravil.²

1. 4,25!
2. 4,23

³ Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli.¹ Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil² svou ženu z jakéhokoli důvodu?“

1. n.: zkoušeli; 16,1
2. 5,31

⁴ On [jim] odpověděl: „Nečetli¹ jste, že ten, který stvořil² člověka, od počátku učinil je jako muže a ženu?³

1. 12,3!
2. var.: učinil
3. //Gn 1,27; 5,2

⁵ A řekl: Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo,¹

1. //Gn 2,24

⁶ takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil,¹ ať člověk neodděluje!“

1. ř. slovo zn. spolu zapřáhnout nebo připevnit k jednomu jhu; srv. 2K 6,14

⁷ Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list¹ a propustit [ji]?“

1. 5,31; Dt 24,1

⁸ Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce¹ vám Mojžíš dovolil² propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.

1. Mk 10,5; 16,14†; srv. Dt 10,19; Ž 95,8
2. 1K 7,6

⁹ Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, ⌈pokud by to ne bylo na základě⌉¹ smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; [a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží].“

1. var.: vyjma případ

¹⁰ [Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to¹ mezi mužem² a ženou takové, je lépe se neženit.“³

1. ř.: vztah / věc / příčina / obvinění
2. ř.: člověkem
3. 1K 7,8

¹¹ On jim řekl: „Ne všichni chápou¹ [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.²

1. n.: přijímají /-mat (ř. mít místo pro; srv. Mk 2,2); J 8,37
2. 13,11

¹² Jsou totiž eunuchové,¹ kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové,² kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat,³ chápej.“

1. zde slovo eunuch (= vykleštěný muž) je použito zřejmě přeneseně o lidech, kteří jsou pro manželství nezpůsobilí nebo kteří se ho dobrovolně odřekli
2. zde slovo eunuch (= vykleštěný muž) je použito zřejmě přeneseně o lidech, kteří jsou pro manželství nezpůsobilí nebo kteří se ho dobrovolně odřekli
3. n.: přijímají /-mat (ř. mít místo pro; srv. Mk 2,2); J 8,37

Nechte děti přijít ke mně

¹³ Tehdy¹ k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce² a pomodlil se; ale učedníci je pokárali.³

1. //Mk 10,13—16; L 18,15—17
2. 9,18
3. 16,32; 20,31

¹⁴ Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“

¹⁵ A vložil na ně ruce a šel odtamtud.

Bohatý mládenec

¹⁶ A¹ hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli,² co dobrého ⌈mám učinit⌉,³ abych obdržel věčný život?“⁴

1. Mk 10,17—30; L 18,8—30; 10,25—28
2. var.: [Dobrý] učiteli; 8,19
3. n.: učiním
4. v. 29; 25,46; J 3,15!; Sk 13,48; Ř 2,7; 6,22!; 1Tm 1,16

¹⁷ On mu řekl: „⌈Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý [: Bůh]⌉.¹ Chceš–li vstoupit do života, zachovej přikázání!“²

1. var.: [Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jeden: Bůh]; srv. Mk 10,18 a L 18,19.
2. Lv 18,5; Ř 10,5

¹⁸ Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,

¹⁹ cti otce a matku,¹ budeš milovat svého bližního jako sebe.²“

1. //Ex 20,12—16; Dt 5,16—20
2. //Lv 19,18

²⁰ Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám¹ [od svého mládí]. Co mi ještě schází?“

1. Fp 3,6

²¹ Ježíš mu řekl: „Chceš–li být dokonalý,¹ jdi, prodej svůj majetek² a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích;³ pak přijď a následuj mne.“

1. 5,48
2. L 12,33; Sk 2,45; 4,34
3. var.: [nebi]; 6,20

²² Když mladík uslyšel [toto] slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku.¹

1. 6,21.24

²³ Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý¹ do království Nebes vejde těžko.

1. 13,22; 27,57; L 19,2; Př 11,28

²⁴ Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud¹ prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“²

1. 23,24
2. 3,2p

²⁵ Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni¹ a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“²

1. 7,28
2. 24,22; Ř 10,13

²⁶ Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“¹

1. Jr 32,17; L 1,37

²⁷ ⌈Na to⌉¹ mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili² všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“

1. 4,4
2. 4,22

²⁸ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, ⌈až se Syn člověka při obnovení všech věcí¹ posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,⌉² na dvanáct trůnů³ a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.

1. ř. palingenesia (nové narození); Tt 3,5†. Zde zn. eschatolog. obnovu světa.
2. n.: až se Syn člověka posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali ve znovuzrození, …
3. L 22,30; Zj 3,21; 4,4

²⁹ A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo ¹pole pro mé jméno, vezme stokrát² víc³ a získá⁴ věčný život.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. var.: mnohokrát
3. 6,33
4. ř. kléronomein — „zdědit / obdržet jako dědičný podíl“; (Výskyty v evangeliích: Mt 5,5; 19,29; 25,34; Mk 10,17; L 10,25; 18,18); 1K 6,9!

³⁰ Mnozí první budou poslední a poslední první.“¹

1. //20,16; L 13,30