¹ Když spatřil zástupy, vystoupil na horu.¹ A když se posadil,² přistoupili k němu jeho učedníci.

1. srv. Ex 19,3; Mk 3,13; L 6,12; J 6,3.15; n.: kopec
2. [žid. rabíni učili v sedě (13,1n; 15,29; 26,55; Mk 4,1; 9,35; L 2,46; 4,20; 5,3; J 8,2; Sk 16,13), na rozdíl od čtení Písma ve stoje (L 4,16)]

² Otevřel ústa¹ a učil² je:

1. 13,35; Ž 78,2; Sk 8,35; Ef 6,19
2. [Vv. 5,3—7,29 jsou první z pěti velkých J. promluv v Mt (srv. kp. 10; 13; 18; 24—25)]

³ „Blahoslavení¹ chudí² duchem,³ neboť jejich je království Nebes.⁴

1. 11,6!; //L 6,20—23; [ř. výraz evidentně obsahově navazuje na h. výraz ašré — Ž 1,1p]; L 11,28; 12,37; J 13,17; 20,29; Ř 4,7; 1Pt 3,14; Zj 14,13
2. Ž 22,25; 34,7; 40,18; Iz 61,1p; L 4,18
3. n.: (v) duchu
4. v. 10; 19,14

⁴ Blahoslavení plačící,¹ neboť oni budou potěšeni.²

1. J 16,20
2. Iz 61,2n

⁵ Blahoslavení tiší,¹ neboť oni dostanou zemi do dědictví.²

1. n.: mírní / pokorní; 11,29; Iz 66,2; 1P 3,4
2. //Ž 37,11

⁶ Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní¹ po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.²

1. Iz 55,1; J 4,14; 7,37
2. Ž 107,9

⁷ Blahoslavení milosrdní,¹ neboť oni dojdou milosrdenství.

1. 9,13; Př 14,21; L 10,37; Ef 4,32; Jk 2,13; 3,17

⁸ Blahoslavení čistého¹ srdce,² neboť oni uvidí Boha.³

1. Ž 18,27; J 13,10; Tt 1,15
2. Sk 15,9; He 10,22; 1Pt 1,22
3. Ž 24,3n; He 12,14

⁹ Blahoslavení ti, kdo působí pokoj,¹ neboť oni budou nazváni Božími syny.²

1. Ko 1,20; 1Te 5,13
2. 5,45; Ř 8,14!

¹⁰ Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni¹ pro spravedlnost,² neboť jejich je království Nebes.³

1. 10,23; Mk 10,30; J 15,20; 1K 4,12; 2K 4,9; 2Tm 3,11
2. 1Pt 3,14
3. v. 3

¹¹ Když vás budou tupit¹ a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení.

1. Ř 15,3

¹² Radujte¹ se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata² v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky,³ kteří byli před vámi.⁴“

1. Sk 5,41; Fp 2,17n; Ko 1,24; 1Pt 4,13
2. n.: odměna; 5,46; 6,1n; 10,41; 1K 3,14; 9,17; 2J 1,8
3. 23,37; Sk 7,52; 1Te 2,15
4. He 11,33—38

Sůl země

¹³ „Vy jste sůl¹ země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena?² Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali.

1. Ko 4,6
2. Mk 9,50; L 14,34

¹⁴ Vy jste světlo světa.¹ Nemůže být ukryto město ležící na hoře.²

1. J 8,12; 12,36; 1Te 5,5
2. n.: kopci

¹⁵ A když rozsvítí lampu,¹ nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.

1. Mk 4,21; L 8,16; 11,33

¹⁶ Tak ať vaše světlo září¹ před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky² a vzdali slávu³ vašemu Otci, který je v nebesích.“

1. Fp 2,15; n.: zazáří (ř. aorist)
2. J 10,32; Ef 2,10; 1Tm 2,10; 2Te 2,17; 1Pt 2,12
3. 9,8

Buďte dokonalí!

¹⁷ „Nedomnívejte se, že jsem přišel¹ zrušit Zákon² nebo Proroky;³ nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.⁴

1. 10,34n
2. Sk 6,13; Ř 3,31
3. 7,12!; 11,13
4. 1,22p

¹⁸ Neboť ⌈amen, pravím vám:⌉¹ Dokud nepomine nebe a země,² nepomine jediné ⌈nejmenší písmenko⌉³ ani jedna čárka⁴ ze Zákona, dokud se všechno nestane.

1. první použití vazby, která je zaznamenána z Ježíšových úst 67×; v. 26p; 6,2; 8,10; 26,21 aj.
2. 24,35
3. ř. iota (= h. jod)
4. čárka jako část písmene; L 16,17

¹⁹ Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil¹ lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším.² Kdo by je však ⌈činil a učil⌉,³ ten bude v království Nebes nazván velkým.⁴

1. n.: by vyučil
2. 11,11; Jr 31,34p
3. n.: naplnil (ř. učinil) a vyučil
4. Mt 20,36; L 1,15; 9,48

²⁰ Neboť vám pravím: Nebude–li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů,¹ do království Nebes určitě nevstoupíte.“²

1. L 18,11
2. 18,3; Mk 10,25; J 3,5

²¹ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:¹ Nezavraždíš.² Kdo by zavraždil, propadne soudu.

1. ř.: dávným / počátečním (archaioi); v. 33
2. //Ex 20,13

²² Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se [bez příčiny] hněvá¹ na svého bratra.² Kdo by svému bratru řekl: Raka³, propadne veleradě.⁴ Kdo by mu řekl: Blázne,⁵ propadne ohnivé Gehenně.⁶

1. Gn 4,5; Ž 37,8; Da 3,19; Ef 4,26; Jk 1,19n
2. 1J 3,15
3. Výraz pochází prav. z aram. a zn. „prázdný“; 2S 6,20; 2Pa 13,7p
4. ř. synedrion, h. sanhedrin. Počátky tohoto nejvyššího židovského samosprávného shromáždění sahají do 2. stol. př. Kr. V době Ježíšově se skládalo ze 71 členů (Mk 15,1p), k nimž patřil i předsedající velekněz. Porážkou židovské vzpoury v r. 70 po Kr. sanhedrin zanikl.
5. 7,26; 23,17; 25,2; srv. Dt 21,18
6. v. 29n; 10,28; 18,9; 23,15; L 12,5; Jk 3,6; Místo věčného trestu bezbožných. Název pochází z označení (h. gé hinnóm) údolí ležícího jižně od Jeruzaléma (Joz 15,8). Za vlády modlářských judských králů se zde konaly modloslužebné oběti (2Pa 28,3; Jr 7,31), a proto bylo prokleto (Jr 19,6n).

²³ Jestliže tedy přinášíš svůj dar¹ na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

1. 15,5; L 2,24; Sk 24,17; He 8,3n; 11,4; n.: oběť; navazuje na h. výraz qorbán (Lv 1,2)

²⁴ zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj¹ svůj dar.²

1. n.: přines; v. 23; He 5,1
2. 1S 15,22

²⁵ ⌈Dohodni se⌉¹ se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě,² aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení.

1. ř.: Buď dobře smýšlející (isthi eunoón). Sloveso eunoein je HL.
2. L 12,58

²⁶ ⌈Amen, pravím⌉¹ tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř.²“

1. [tento způsob ujištění o pravdivosti výroku je zaznamenán u všech evangelistů, celkem 76× (Mt 27×); Mk 3,28; L 4,24p; J 1,51p]
2. ř. kodrantés; z latinského quadrans = čtvrtina (assu). Viz Mk 12,42.

²⁷ „Slyšeli jste, že bylo řečeno [předkům]: Nezcizoložíš.¹

1. //Ex 20,14; Dt 5,18

²⁸ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí¹ na ženu tak, ⌈že po ní zatouží⌉,² již s ní zcizoložil ve svém srdci.

1. 2S 11,2; 2Pt 2,14
2. n.: aby po ní zatoužil; Př 6,25; 1J 2,16

²⁹ Jestliže tě tvé pravé oko svádí,¹ vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.

1. ř. skandalizein je odvozeno od skandalon = „smyčka / léčka, svod (k hříchu)“; 18,9; 1K 8,13

³⁰ A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo¹ do Gehenny.“

1. var.: bylo vrženo (v. 29)

³¹ „Také bylo řečeno: Kdo propustí¹ svou ženu, ať jí dá rozlukový list.²

1. tzn. se rozvede …
2. //Dt 24,1; Jr 3,1; Mt 19,7; 1K 7,11nn

³² Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva,¹ uvádí² ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“³

1. 15,19
2. n.: nutí (ř.: činí) ji k
3. //Mk 10,11; L 16,18

³³ „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům:¹ ⌈Nebudeš křivě přísahat⌉,² ale splníš Pánu své přísahy.³

1. v. 21
2. n.: Nezrušíš přísahu
3. //Lv 19,12; Nu 30,2; Dt 23,21

³⁴ Já však vám pravím, abyste nepřísahali¹ vůbec; ani při nebi, protože je to trůn² Boží;

1. Jk 5,12
2. Iz 66,1; Mt 23,22

³⁵ ani při zemi, protože je to podnož¹ jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.²

1. Ž 99,5; Sk 7,49
2. Ž 48,3

³⁶ Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým.¹

1. Mt 6,27

³⁷ Ať je tedy vaše slovo ano, ano -- ne, ne;¹ co je nad to, je ze Zlého.²“

1. 2K 1,17—20; Jk 5,12
2. 6,13; 13,19; n.: zlého

³⁸ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub.¹

1. //Ex 21,24; Lv 24,20; Dt 19,21

³⁹ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří¹ do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.

1. ř.: bije. Sloveso rapizein (od rapis = hůl) znamenalo pův. „bít holí“, potom i obecně: uhodit / udeřit (i rukou, jak je tomu zde). Mt 26,67†.

⁴⁰ A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili,¹ nech i plášť.²

1. [n.: tuniku / spodní oděv; ř. chitón vyjadřovalo dlouhý oděv nošený přímo na těle pod pláštěm; 10,10; L 3,11; J 19,23; Sk 9,39; Ju 1,23]
2. [svrchní oděv]; 1K 6,7

⁴¹ A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.

⁴² Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“

⁴³ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš milovat svého bližního¹² a nenávidět svého nepřítele.

1. ř. ho plésion zn. „ten, kdo je blízko (srv. J 4,5), vedle mne“ (L 10,29; Ř 15,2; Ef 4,25).
2. //Lv 19,18; 19,19; Mt 22,39; Ř 13,9; Ga 5,14; Jk 2,8

⁴⁴ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele,¹ [žehnejte² těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte³ těm, kdo vás nenávidí,] a modlete⁴ se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují,

1. Ex 23,4n; Př 25,21
2. Ř 12,14; 1K 4,12; 1Pt 3,9
3. 2Kr 6,22; Ř 12,20; Ga 6,10; 3J 1,11
4. Ž 35,13; L 23,34; Sk 7,60

⁴⁵ abyste byli syny¹ svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť² posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

1. 5,9; Ef 5,1
2. Sk 14,17

⁴⁶ Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu?¹ Což i celníci² nečiní totéž?

1. 5,12!
2. n.: výběrčí daně (z prodeje zboží); [Výběr daní pro řím. vládu fungoval prostřednictvím daňového správce (lat. publicanus), který většinou nepocházel z patřičné provincie a najímal podřízené výběrčí (lat. portitores) z místních obyvatel. Židé se na tyto celníky dívali s opovržením z několika důvodů. Systém poskytoval mnoho příležitostí k nepoctivosti a vydírání (L 3,13; 19,8). Jako na spolupracovníky Říma na ně bylo hleděno jako na zrádce svého lidu. Z náb. hlediska byli považováni za nečisté — udržovali stálý kontakt s pohany a museli pracovat i o sabatu. Výsledkem bylo hodnocení vyjádřené ve spojení: celníci a hříšníci (Mt 9,10; 11,19) / prostitutky (21,31n) / pohan (18,17) a protikladu vůči farizeovi (L 18,10); 5,27]

⁴⁷ A pozdravíte–li jen své bratry,¹ co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané?²

1. var.: přátele
2. var.: výběrčí daní

⁴⁸ Buďte tedy dokonalí,¹ jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

1. Fp 3,12.15; V pozadí ř. teleios je h. tám (Ž 37,37), které znamená „úplnost / celost / integritu“. Ve v. však zaznívá také obvyklý citát z Lv 19,2; (srv. 1Pt 1,15).