¹ Zavolal si svých dvanáct¹ učedníků a dal jim pravomoc² nad nečistými duchy, aby je vyháněli³ a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost.⁴

1. v. 5; 20,17; Mk 3,14!; L 8,1; J 6,70; Sk 6,2
2. Mk 6,7; L 9,1
3. v. 8; 8,31
4. 4,23p; 9,35

² Jména těch dvanácti apoštolů¹ jsou tato:² první Šimon zvaný Petr,³ jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,

1. (jediné užití tohoto výrazu u Mt; L 6,13!)
2. //Mk 3,16—19; L 6,14—16; Sk 1,13
3. 4,18

³ Filip,¹ Bartoloměj,² Tomáš,³ celník Matouš,⁴ Jakub Alfeův,⁵ Tadeáš,⁶

1. J 1,43
2. [nic více o něm nevíme, avšak od 9. st. je tradice, že jde o Filipova přítele Natanaela z Kány (J 1,45; 21,2!)]
3. J 11,16; 14,5; 20,24; 21,2
4. 9,9
5. Mk 15,40
6. var.: Lebeus, jenž byl nazván Tadeášem; v L 6,16 a Sk 1,13 je ekvivalentem Juda Jakubův, s nímž je prav. totožný.

⁴ Šimon Kananejský¹ a Juda Iškariotský,² který ho pak zradil.³

1. [jméno nemá zeměpisný význam, ale je odvozeno od aram. výrazu pro horlivce / zélótu (L 6,15)]
2. 26,14.47; 27,3; L 22,3; Sk 1,16nn
3. ř.: vydal; J 6,71; 12,4

⁵ Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil:¹ „Nechoďte² na cestu pohanů³ a do samařského⁴ města nevstupujte;

1. 21,6!
2. ::Mt 28,19
3. n.: k pohanům (obj. genitiv)
4. 2Kr 17,24; L 9,52; J 4,9.40; 8,48; Sk 8,25

⁶ ale jděte raději k zahynulým ovcím¹ z domu Izraele.²

1. L 15,4; 1Pt 2,25
2. 15,24; Jr 50,6

⁷ Cestou hlásejte: Přiblížilo se království Nebes.¹

1. 3,2; L 10,9

⁸ Uzdravujte nemocné,¹ probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte² démony -- zadarmo³ jste přijali, zadarmo dejte.

1. Mk 16,18
2. v. 1; 9,34; 17,19
3. Sk 20,33

⁹ Neopatřujte¹ si do svých opasků² zlato ani stříbro³ ani měď;

1. //Mk 6,8—11; L 9,3—5; 10,4—12; 22,35
2. L 22,35
3. Sk 3,6; [Mt zmiňuje výrazy pro peníze zažité v h. kultuře (Neh 5,4; Ž 15,5; Př 7,20 aj.) a přidává i měděné, v Mk jsou pouze měděné mince]

¹⁰ neberte si na cestu ani mošnu ani dvě košile¹ ani sandály ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy.²

1. spodní šat odpovídající přibližně naší košili (zhruba lat. tunika)
2. Nu 18,31; //1Tm 5,18; 1K 9,14; Nu 18,31

¹¹ Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte,¹ dokud neodejdete.

1. [to bylo v protikladu k praxi náb. filozofů tehdejší doby, kteří chodili dům od domu a žebrali]

¹² Když budete vcházet do domu,¹ pozdravte jej.²

1. ř. slovo zn. také domácnost (ale i větší celek); srv. 1S 25,6
2. var.: [+ říkajíce: Pokoj tomuto domu]

¹³ Bude–li toho ten dům¹ vskutku hoden,² ať na něj přijde váš pokoj.³ Nebude–li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám.

1. ř. slovo zn. také domácnost (ale i větší celek); srv. 1S 25,6
2. Sk 16,15
3. J 14,27; 20,19; Fp 4,7

¹⁴ A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou.¹

1. Sk 13,51

¹⁵ Amen, pravím vám, v den¹ soudu bude snesitelněji² sodomské a gomorské zemi než onomu městu.“

1. 7,22; 11,22; 12,36; 2Pt 3,7; 1J 4,17
2. 11,22.24

Těžkosti učednictví

¹⁶ „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí¹ jako holubice.

1. n.: ryzí / bezelstní; Fp 2,15

¹⁷ Mějte se na pozoru¹ před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům,² budou vás bičovat³ ve svých synagogách,⁴

1. Mk 13,9
2. ř.: do rad (synedrií); 5,22
3. Sk 5,40; 22,25; 2K 11,24
4. 4,23p; 23,34; Sk 22,19; 26,11

¹⁸ dokonce před vladaře a krále¹ vás budou vodit kvůli mně, jim i pohanům na svědectví.

1. Sk 25,24—26

¹⁹ A¹ když vás vydají, nestarejte se,² jak nebo co promluvit;³ neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit.

1. //Mk 13,11—13; L 21,12—17
2. 6,25; Fp 4,6
3. Ex 4,12; Jr 1,7; L 12,11

²⁰ Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale ⌈Duch¹ vašeho Otce⌉,² jenž mluví ve³ vás.

1. Sk 4,8; 13,9
2. vazba je HL
3. n.: skrze

²¹ Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je.

²² A všichni vás budou nenávidět¹ pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce,² bude zachráněn.³

1. 24,9; L 21,17; J 15,18
2. 1K 1,8; He 3,6.14; 6,11; Zj 2,26; 22,11
3. 24,13

²³ Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte¹ do jiného;² neboť amen, pravím vám, jistě nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“³

1. 2,13
2. Sk 13,50n; 14,6; 20,1
3. 16,28; 24,27; L 18,8

Význam učednictví

²⁴ „Učedník není nad učitele¹ ani otrok nad svého pána.²

1. var.: [+ svého]; L 6,40
2. J 13,16; 15,20

²⁵ Stačí, aby učedník byl¹ jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem,² tím spíše jeho čeleď!“

1. ř.: se stal
2. 12,24; Belzebul (jinak též Bezebul, Belzebub), bůh uctívaný v pelištejském městě Ekron. Původní podoba byla asi baal–zebúl (pán obydlí). Označení baal–zebúb (pán much) je doloženo ve 2Kr 1,2.

²⁶ „Nebojte se jich tedy; neboť¹ není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého,² co nebude poznáno.

1. //L 12,2—9
2. Mk 4,22; L 8,17; 1K 4,5

²⁷ Co vám pravím ve tmě, řekněte na¹ světle; a co slyšíte šeptem do ucha, vyhlaste ze střech.

1. ř.: ve

²⁸ A nebojte¹ se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho,² kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.³

1. 1Pt 3,14; Zj 2,10
2. Iz 8,12n; He 10,31
3. 5,22; 2Te 1,8; Zj 20,10—15

²⁹ Neprodávají se dva vrabci¹ za haléř?² A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.

1. [tehdy nejlevnější zboží prodávané na trhu]
2. ř. assarion, nejmenší řím. mince (lat. assarius); HL

³⁰ I všechny vlasy¹ na vaší hlavě jsou spočteny.

1. 1S 14,45!; L 21,18; Sk 27,34

³¹ Nebojte se tedy; vy jste cennější¹ než mnoho vrabců.“

1. 12,12

³² „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi,¹ se i já přiznám před svým Otcem,² který je v nebesích.

1. J 9,22
2. Zj 3,5

³³ Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu¹ před svým Otcem, který je v nebesích.“

1. 2Tm 2,12; Mk 8,38

³⁴ „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.¹

1. Pouze na tomto místě v evangeliích je slovo machaira (meč) užito v přeneseném smyslu (srov. //L 12,51—53, kde je výraz diamerismos, rozdělení).

³⁵ Neboť jsem přišel¹ postavit² člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu³ proti její tchyni

1. 19,10; J 5,43!
2. ř.: rozdvojit
3. L 12,53; ř.: nevěstu

³⁶ a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti.¹

1. Mi 7,6

³⁷ Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.¹

1. Dt 33,9; L 14,26

³⁸ A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž,¹ není mne hoden.

1. 16,24; L 14,27

³⁹ Kdo nalezne ⌈svou duši⌉,¹ ztratí ji; a kdo ztratí ⌈svou duši⌉² kvůli mně, nalezne ji.“

1. tzn. svůj život / sebe
2. tzn. svůj život / sebe

⁴⁰ „Kdo přijímá¹ vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.²

1. //J 13,20; Mt 18,5; Ga 4,14
2. Mk 9,37; L 9,48; J 12,44

⁴¹ Kdo přijímá proroka ⌈proto, že je to prorok⌉,¹ obdrží odměnu² proroka; a kdo přijímá spravedlivého ⌈proto, že je to spravedlivý,⌉³ obdrží odměnu spravedlivého.

1. ř.: ve jménu proroka
2. 5,12!
3. Mk 9,41; ř.: ve (eis) jménu spravedlivého

⁴² A kdo by jednomu z těchto maličkých¹ dal napít ⌈proto, že je učedník⌉,² i kdyby mu dal jen pohár studené³ [vody], amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“⁴

1. 11,11; 18,6; 25,40
2. ř.: ve jménu učedníka
3. Zj 3,15p
4. 5,12; Fp 4,15—19; He 6,10