¹ I¹ přistoupili k němu farizeové a saduceové² a zkoušeli³ ho; chtěli,⁴ aby jim ukázal znamení⁵ z nebe.

1. //Mk 8,11—21
2. v. 6.11n; 3,7
3. n.: pokoušeli; 19,3; 22,18.35; J 8,6
4. ř.: žádali
5. 12,38; L 11,16

² On jim však odpověděl: „[Když nastane večer, říkáte: Bude pěkně, neboť se nebe červená.

³ A ráno: Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe. Vzhled¹ nebe tedy rozeznávat umíte,² a znamení časů nikoli?³]

1. ř.: Tvář; Ž 104,30
2. //L 12,56
3. ř.: nemůžete

⁴ Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení [proroka] Jonáše.¹“ A zanechal je tam a odešel.

1. 12,38n

Varování před farizeji a saduceji

⁵ [Jeho] učedníci přišli na druhou stranu a zapomněli vzít chleby.

⁶ Ježíš jim pověděl: „Dávejte si pozor a varujte se kvasu¹ farizeů a saduceů!“²

1. 13,33p
2. //L 12,1

⁷ Oni se pak mezi sebou dohadovali a říkali: „To proto, že jsme nevzali chleby.“

⁸ Ježíš to poznal a řekl: „Proč se mezi sebou dohadujete, malověrní,¹ že nemáte² chleby?

1. 6,30p
2. var.: jste nevzali

⁹ Ještě nerozumíte? Ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc,¹ a kolik nůší jste nasbírali?²

1. 14,17—21
2. ř.: vzali

¹⁰ Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce,¹ a kolik košů jste nasbírali?²

1. 15,34—38
2. ř.: vzali

¹¹ Jak to, že nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Varujte se kvasu farizeů a saduceů!“

¹² Tehdy pochopili, že neřekl, aby se varovali chlebového kvasu, nýbrž učení farizeů a saduceů.

Petrovo vyznání

¹³ Když¹ Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy,² ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“³

1. //Mk 8,27—29; L 9,18—20
2. [Město na úpatí pohoří Chermón přestavěl Herodes Filip II. (14,6p; L 3,1) a pojmenoval po Tiberiu Caesarovi a po sobě. Pův. se jmenovalo Paneas (tento název se zachoval v dnešním Banias), na počest ř. boha Pana, jehož svatyně zde byla. Tato oblast byla obzvláště pohanská.]; Mk 8,27†
3. 8,20p

¹⁴ Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele,¹ jiní za Eliáše,² jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“³

1. 14,2; Sk 13,25
2. 17,10; Mal 3,23; L 9,8; J 1,21
3. 21,11; Mk 6,15; L 7,16; 24,19; J 4,19; 6,14; 7,40; 9,17

¹⁵ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

¹⁶ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš,¹ Syn živého Boha.“²

1. 2,4p; Mk 8,29
2. 26,63; Ž 42,3; Jr 10,10; Sk 14,15!; Zj 7,2

¹⁷ Ježíš mu ⌈na to⌉¹ řekl: „Blahoslavený² jsi, Šimone Bar–Jona,³ protože ti to nezjevilo⁴ tělo a krev,⁵ ale můj Otec,⁶ který je v nebesích.

1. 4,4p
2. 11,6
3. tj. synu Jonášův; J 1,42
4. 11,25; J 12,38; Ef 3,5; 1K 2,10
5. 1K 15,50; Ga 1,16; Ef 6,12; He 2,14
6. 15,13; 18,35; L 22,29; J 5,17!

¹⁸ A já ti pravím, že ty jsi Petr,¹ a na té skále² vybuduji svou církev³ a brány podsvětí⁴ ji nepřemohou.

1. 4,18; ř. Petros — (m.)
2. ř. petra — (f.)
3. V evangeliích se slovo ekklésia vyskytuje pouze zde a v Mt 18,17. V helénském světě označovalo svolané shromáždění občanů obce / sněm (Sk 19,32). V LXX se vyskytuje více než 90× a ve většině případů je překladem hebr. qáhál (shromáždění), např. v Dt 23,2n.
4. 11,23

¹⁹ [A] tobě dám klíče¹ království Nebes, a cokoli svážeš² na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“

1. Iz 22,22; Zj 1,18; 3,7
2. 18,18; J 20,23

²⁰ Tehdy přísně domluvil [svým] učedníkům, aby nikomu neřekli,¹ že on je² Mesiáš.³

1. 8,4
2. var.: [+ Ježíš]
3. 2,4

Ježíš předpovídá svou smrt a vzkříšení

²¹ Od¹ té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí² odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží³ a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne ⌈být vzkříšen⌉.⁴

1. //Mk 8,31—9,1; L 9,22—27
2. L 2,49p
3. 21,15; 26,3.47; 27,12; J 11,47; Sk 4,6!
4. ř.: být vzbuzen / vstát (27,63); [Ježíš třikrát předpovídá své utrpení a zmrtvýchvstání: 16,21; 17,22n; 20,17—19.]

²² Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň,¹ Pane, to se ti určitě nestane!“

1. ř.: Milostivý tobě; tj. Bůh ti buď milostiv, aby se ti toto nestalo

²³ Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode¹ mne, satane!² Jsi mi kamenem úrazu,³ protože nemáš na mysli věci Boží,⁴ ale věci lidské.“⁵

1. n.: za
2. n.: Satane (h.: protivníku); 4,10; 2K 11,14; srv. 2S 19,22
3. n.: svodem ke hříchu; 18,7; 24,10; Ř 9,32; 11,9; 14,13; 16,17; 1K 8,9; Zj 2,14
4. 1K 2,14; Ko 3,2
5. Ř 8,5; Fp 3,19

²⁴ Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž¹ a následuje mne.

1. 10,38; Sk 14,22

²⁵ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však svou duši zahubil² kvůli mně, nalezne ji.

1. n.: ztratí … ztratil; n.: zničí … zničil
2. n.: ztratí … ztratil; n.: zničí … zničil

²⁶ Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?

²⁷ Syn člověka má přijít¹ v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí² každému podle jeho jednání.³

1. 10,23
2. Př 24,12; Ř 2,6; 2Te 1,6
3. [var.: skutků]; Ž 61,13 LXX (62,13)

²⁸ Amen, pravím vám, [že] někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti,¹ dokud nespatří² Syna člověka přicházejícího ve ⌈své královské moci⌉.³“

1. J 8,51; He 2,9
2. 2Pt 1,16
3. n.: svém království