¹ „Dávejte si pozor,¹ abyste nekonali ⌈svou spravedlnost⌉² před lidmi,³ ⌈jim na odiv⌉;⁴ jinak nemáte odměnu⁵ u svého Otce, který je v nebesích.“

1. 7,15; 10,17; 16,6; L 20,46; Sk 20,28
2. var.: své skutky milosrdenství
3. 23,5; Ga 6,12
4. ř.: abyste od nich byli viděni
5. 5,12!

² „Když tedy ⌈dáváš almužnu⌉,¹ nevytrubuj² to před sebou, jak to činí pokrytci³ v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili.⁴ Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. ř.: činíš milosrdenství; Slovo „almužna“ pochází od právě zde uvedeného ř. eleémosyné, které prvotně znamenalo lítost / slitování nad někým, potom dobrodiní prokázané potřebnému (jako např. ubytování pocestných, výchova sirotků, navštěvování nemocných apod.). L 11,41; 12,33; Sk 3,2!
2. Nevíme, zda to bylo míněno doslovně, či v přeneseném smyslu. Srv. př 20,6; Oz 8,1
3. Ř. hypokrités označovalo původně herce vystupujícího pod maskou. Později toto slovo získalo přenesený hanlivý význam. V r. 1931 L. Waterman odkryl v městě Sepforis, které leželo nedaleko Nazaretu, amfiteátr pro 5000 lidí. Je možné, že zde měl Ježíš na mysli zmíněný původní význam slova hypokrités, protože herec je člověk, který při volbě svých gest, svého úsměvu apod. myslí také na jejich účinek na veřejnost. v. 5.16; 7,5; 15,7; 22,18; 23,13nn; 24,51; L 12,56; Ga 2,13
4. J 5,44

³ Ale když ty ⌈dáváš almužnu⌉,¹² ať tvá levice nepozná, co činí pravice,

1. Nevíme, zda to bylo míněno doslovně, či v přeneseném smyslu. Srv. př 20,6; Oz 8,1
2. Sk 3,3

⁴ aby tvá almužna¹ zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu,² ti odplatí [zjevně].“

1. ř.: skutek milosrdenství (srv. v. 2)
2. v. 6.18

⁵ „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí,¹ stojíce² v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. Židé se modlili ráno před východem slunce, kolem třetí hodiny po poledni (Sk 3,11) a večer po západu slunce (Da 6,11).
2. Mk 11,25; L 18,11

⁶ Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje,¹ zavři za sebou dveře² a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].

1. 24,26p
2. 2Kr 4,33

⁷ Když se modlíte, ⌈neopakujte naprázdno slova⌉¹ jako pohané,² neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.³

1. O přesném významu slova battalogein není mezi badateli shoda. HL; ani v LXX se nevyskytuje.
2. 1Te 4,5
3. 1Kr 18,26nn; Sk 19,34

⁸ Nebuďte proto jako oni; vždyť [Bůh,] váš Otec ví, co potřebujete,¹ dříve, než jej poprosíte.

1. v. 32; L 12,30; v ř. je vyjadřováno (v NS 40×) sloveso potřebovat jako mít potřebu

⁹ Vy se modlete takto:¹ Otče² náš,³ který jsi v nebesích,⁴ buď posvěceno⁵ tvé jméno.⁶

1. //L 11,1nn
2. 7,11; 11,25!; Ř 8,15
3. Oslovení Boha jako Otce jednotlivcem se objevuje až v apokryfním (resp. deuterokanonickém) spise Sírachovec (23,1.4) z 2. stol. př. Kr. Je však doloženo pro židovstvo doby těsně před NS. Dnes známe minimálně jeden text z Kumránu, v němž jednotlivec oslovuje Boha jako svého Otce. Jde o fragment ze 4. kumránské jeskyně, který hovoří o Josefovi Egyptském a kde se Josef obrací na Boha slovy: „můj Otče a můj Bože, neponechávej mě v rukou pohanů“ (4Q 372 frg. 1,16).
4. 2Pa 20,6; Ž 115,3
5. L 10,3
6. Ez 36,23

¹⁰ Přijď tvé království.¹ Staň se tvá vůle² jako v nebi, tak i na zemi.

1. 3,2; Ř 14,17; Zj 12,10
2. 7,21; 12,50; 26,42; J 4,34; Sk 21,14; Ř 1,10!; 1Te 4,3

¹¹ Náš denní¹ chléb² dej nám dnes.

1. Od samého počátku způsobovalo slovo epiúsios překladatelům problémy. Vulgáta má v Mt: „nadpodstatný“, avšak v L 11,3 „každodenní“. Podle Jeronýma tzv. Hebrejské evangelium četlo máchár (zítřek). Zřejmě je tu třeba mít na zřeteli obojí význam, duchovní a tělesný. Pokud se „zítřek“ chápe eschatologicky, pak by mohlo jít o „chléb budoucího věku“.
2. Př 30,8; Iz 33,16

¹² A odpusť¹ nám naše viny,² jako jsme i my odpustili³ ⌈těm, kdo se provinili proti nám⌉.⁴

1. Ex 34,9; 1Kr 8,30; Ž 25,11; 103,3
2. ř.: dluhy. Pojem „vina“ ve smyslu „dluh“ i „hřích“ je vlastní aramejštině (chóbá‘).
3. 18,21—35; Mk 11,25; Ef 4,32; Ko 3,13
4. ř.: našim dlužníkům — použito v přenes. významu, srv. L 11,4; 13,4; ř. odpouštíme každému, kdo je nám dlužen

¹³ A neuveď nás do pokušení,¹ ale vysvoboď nás od ⌈toho Zlého⌉² [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].

1. n.: zkoušky
2. n.: zlého; 5,37; 2Te 3,3

¹⁴ Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí¹ váš nebeský Otec i vám;

1. 1J 1,9

¹⁵ jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“

¹⁶ „Když se postíte,¹ nebývejte zasmušilí² jako pokrytci; ⌈ti se totiž tváří ztrápeně⌉,³ aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. 4,2; Neh 1,4; Iz 58,4; L 18,12p; Sk 10,30; 2K 6,5
2. 1Kr 21,27; L 24,17†
3. ř.: ti totiž činí své tváře nevzhledné

¹⁷ Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem¹ a svou tvář umyj,

1. Rt 3,3; 2S 12,20; Kaz 9,8; ::Da 10,3

¹⁸ abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“

Poklady v nebi

¹⁹ „Neshromažďujte¹ si poklady² na zemi, kde je ničí mol³ a rez⁴ a kde se zloději prokopávají a kradou.

1. Ž 39,7
2. Př 23,4; L 12,21; 1Tm 6,9; He 13,5
3. L 12,33; Jk 5,2
4. Brósis zn. vlastně „jedení“, pokrm (J 4,32; 6,27.55; Ř 14,17 …). Podle některých se v tomto v. jedná o hmyzí škůdce (např. červotoč), podle jiných o rez. (Srv. Jk 5,3, kde je však užito slovo ios.)

²⁰ Shromažďujte si poklady v nebi,¹ kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.

1. 19,21; 1Tm 6,19; He 10,34; Ko 3,2

²¹ Neboť kde je tvůj¹ poklad, tam bude i tvé² srdce.“³

1. var.: váš … vaše
2. var.: váš … vaše
3. Jr 22,17

²² „Lampou¹ těla je oko. Je–li tvé oko čisté,² celé tvé tělo bude ⌈plné světla⌉.³

1. //L 11,34—36
2. ř.: jednoduché / prosté
3. n.: zářící (Mt 17,5 a L 11,34.36)

²³ Ale je–li tvé oko špatné,¹ celé tvé tělo bude temné. Je–li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“

1. srv. h. idiom: zlé oko = lakomství / závist (Př 23,6p; 28,22p; Mt 20,15; Mk 7,22)

²⁴ „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů;¹ buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit² Bohu i mamonu.“³

1. 1Kr 18,21; Jk 4,4
2. ř.: být otrokem (douleuein) stejně jako výše
3. //L 16,13

²⁵ „Proto¹ vám pravím: Nedělejte si starosti² o svůj život,³ o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život⁴ víc než pokrm a tělo víc než oděv?

1. //L 12,22—31
2. Mt 13,22!; L 10,41; Fp 4,6; 1Pt 5,7
3. ř.: svou duši … Není duše …
4. ř.: svou duši … Není duše …

²⁶ Pohleďte na nebeské ptáky:¹ nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí.² Což vy nejste o mnoho cennější než oni?

1. Jb 12,7n; Př 6,6—8
2. Ž 104,27; 145,15n; 147,9

²⁷ Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat ⌈k délce svého věku⌉¹ jediný loket?

1. n.: ke své výšce

²⁸ A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,

²⁹ a pravím vám, že ani Šalomoun¹ v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

1. 1Kr 10,4nn

³⁰ Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu,¹ která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní?²

1. Jk 1,10
2. Výrazy oligopistos (Mt 6,30; 8,26; 14,31; 16,8; L 12,28†), oligopistia (Mt 17,20†) se vyskytují jen v kř. literatuře. Jde o semitismus (h.: „malé víry“). Rabínské výklady tak označovaly ty, kdo sbírali manu do zásoby (Ex 16,20).

³¹ Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Co si oblečeme?

³² Neboť o to všechno horlivě usilují¹ pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.

1. n.: … vyhledávají / si přejí (L 4,42; 11,29; Ř 11,7; Sk 13,7; He 11,14; 13,14)

³³ Hledejte však nejprve Boží¹ království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

1. var.: jeho

³⁴ Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek ⌈bude mít své vlastní starosti⌉.¹ Každý den má dost vlastního trápení.“

1. n.: se bude starat o sebe