¹ V¹ ten čas uslyšel tetrarcha Herodes² pověst³ o Ježíšovi

1. //Mk 6,14—29; L 9,7—9
2. [H. Antipas, jeden z mnoha synů Heroda Velikého (2,1p) a Malthaky. Po otcově smrti bylo království rozděleno mezi jeho čtyři syny (L 3,1): Antipas vládl od r. 4 př. Kr. do 39 po Kr. nad Galileou a Pereou.]; 3,19; 23,7—12; Mk 8,15; Sk 4,27; 13,1
3. 4,24

² a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel.¹ Vstal z mrtvých, a proto v něm působí ty to moci.“

1. 16,14

³ Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení¹ kvůli Herodiadě,² ženě svého bratra Filipa,³

1. 4,12
2. [vnučka H. Velikého. Nejdříve se vdala za svého strýce Filipa, který žil v Římě. Za pobytu ve vlasti ji Antipas přesvědčil, aby opustila manžela a vdala se za něj. Avšak manželství s ženou bratra v době, kdy on je naživu, bylo podle Mojžíšova zákona zakázáno (Lv 18,16; 20,21).]
3. [Herodes Filip I., který nevládl (nezaměnit s H. Filipem II.); syn H. Velkého a Mariamme, dcery velekněze Šimona]

⁴ neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“

⁵ Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu,¹ protože ho pokládali za proroka.²

1. ř.: zástupu
2. 11,7; 21,26

⁶ ⌈Když však nastal den Herodových narozenin⌉,¹ zatančila dcera² té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi,

1. var.: Když se však slavily Herodovy narozeniny; Gn 40,20
2. [podle J. Flavia se jmenovala Salome a byla v té době dívkou na vdávání. Později se vdala za svého prastrýce H. Filipa II. (16,13p), který vládl v Trachonitidě]

⁷ takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.¹

1. Est 5,3

⁸ Ona pak, navedena svou matkou,¹ řekla: „Dej mi zde na míse² hlavu Jana Křtitele.“

1. 2Pa 22,2
2. [rovná dřevěná nádoba, na které se podávalo maso]

⁹ Král¹ se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána;

1. [to byl Antipův populární (byť nepřesný) titul v Galileji i Římě]

¹⁰ dal¹ tedy Jana ve vězení stít.

1. ř.: poslav … sťal

¹¹ Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce.

¹² I přišli jeho učedníci, vzali tělo¹ a pohřbili je;² pak šli a oznámili to Ježíšovi.

1. var.: (jeho) mrtvolu … ji
2. var.: ho

Nasycení pěti tisíců

¹³ Jakmile¹ to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné² místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním.

1. //Mk 6,32—44; L 9,10—17; J 6,1—13; srv. Mt 15,32—38
2. n.: pusté

¹⁴ Když vystoupil, uviděl veliký zástup,¹ byl nad nimi hluboce pohnut² a uzdravil jejich nemocné.³

1. 20,29; 26,47; Mk 5,21!; L 5,29!; J 6,2
2. 9,36p
3. Mk 6,5p

¹⁵ A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné¹ a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.²“

1. n.: pusté
2. ř.: pokrmy

¹⁶ [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“

¹⁷ Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů¹ a dvě ryby.“

1. 16,9

¹⁸ On však řekl: „Přineste mi je sem!“

¹⁹ A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal,¹ rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.

1. 26,26; 1S 9,13

²⁰ Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.

²¹ Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.

Ježíš jde po vodě

²² A¹ Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy.

1. //Mk 6,45—51; J 6,15—21

²³ A když zástupy propustil, vystoupil na horu,¹ aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám.

1. 5,1; 15,29; 17,1

²⁴ Loď již byla ⌈od země vzdálena mnoho stadií¹⌉,² zmítána³ vlnami, protože vítr vál proti ní.

1. stadion -- řecko–řím. délková míra (přibližně 186 m); L 24,13; J 6,19; Zj 14,20; 21,16
2. var.: uprostřed moře
3. ř.: mučena

²⁵ O čtvrté noční hlídce¹ šel² [Ježíš] k nim, kráčeje po moři.³

1. dle řím. dělení na čtyři hlídky, ráno mezi třetí a šestou hodinou; 24,43; L 12,38; srv. 1S 11,11p!
2. var.: vydal se
3. srv. Jb 9,8; 38,16

²⁶ Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“¹ A strachem vykřikli.²

1. L 24,37v
2. 1S 28,12

²⁷ [Ježíš] na ně hned promluvil: „Vzchopte se,¹ já jsem to, nebojte se!“²

1. n.: Buďte dobré mysli; srv. 9,2p.22
2. 17,7; 28,5.10

²⁸ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi–li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po ¹vodě!“

1. pl., množné číslo (plurál)

²⁹ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po ¹vodě a² přišel k Ježíšovi.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. var.: aby

³⁰ Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. ⌈Začal tonout⌉¹ a vykřikl: „Pane, zachraň² mě!“

1. ř.: A počav se potápěti
2. 8,25

³¹ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný,¹ proč jsi zapochyboval?“

1. 6,30p

³² A když vstoupili na loď, vítr přestal.¹

1. 8,26

³³ Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu¹ jsi Boží Syn.“²

1. 27,54
2. 4,3!

³⁴ Přeplavili¹ se a dorazili² k zemi u Genezaretu.³

1. //Mk 6,53—56; J 6,24
2. ř.: přišli
3. Mk 6,53; L 5,1†; [název úrodné, velmi obydlené planiny (cca 7×3 km) jižně od Kafarnaum]

³⁵ Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli¹ k němu všechny nemocné²

1. n.: přivedli
2. ř.: zle se mající

³⁶ a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní¹ jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.

1. 9,20