¹ Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát¹ smísil s jejich oběťmi.²

1. 3,1; [jinak neznámá událost odpovídá pověsti o Pilátově krutosti; (podob. události zaznamenal Josephus — Starož. 13.13.2; 18.3.1—2)]
2. [tj. nechal je povraždit, zatímco obětovali v chrámu, zřejmě proto, že porušili nějaké řím. nařízení]

² On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci¹ než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?

1. J 9,2n; Sk 28,4

³ Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání,¹ všichni podobně zahynete.

1. Sk 2,38

⁴ Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe¹ a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci² než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?

1. [postavená v JV části jeruz. hradeb; srv. J 9,7]
2. ř.: dlužníci; Mt 6,12p

⁵ Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

⁶ Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník.¹ I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.

1. Mt 21,19p

⁷ Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni¹ jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?

1. 3,9; Mt 7,19

⁸ On mu odpověděl: Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,

⁹ ⌈neponese–li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej⌉.¹“

1. var.: ponese–li snad ovoce; jestliže ne, příště jej vytneš

Uzdravení v sobotu

¹⁰ V sobotu učil v jedné synagoze.¹

1. 4,44

¹¹ A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci¹ osmnáct let;² byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.

1. ř.: slabosti; 5,15; 8,2; Mt 8,17; J 11,4; 1Tm 5,23; He 11,34
2. srv. 8,43; J 5,5

¹² Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci¹“

1. ř.: slabosti; 5,15; 8,2; Mt 8,17; J 11,4; 1Tm 5,23; He 11,34

¹³ a vložil na ni ruce.¹ Ona se ihned² narovnala a oslavovala³ Boha.

1. 4,40; Mk 5,23
2. 4,39p
3. 18,43

¹⁴ Avšak představený synagogy,¹ rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu,² říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat;³ v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“

1. 8,49; Mt 9,18p
2. 6,7; 14,3; Mk 2,27; 3,2; J 5,16
3. //Ex 20,9

¹⁵ Na to mu Pán¹ řekl: „Pokrytci!² Neodvazuje³ každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

1. 7,13!
2. 12,56!
3. //14,5

¹⁶ Tato však, dcera Abrahamova,¹ kterou spoutal Satan,² hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“

1. 19,9
2. Mt 4,10

¹⁷ A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni,¹ ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

1. 1Pt 3,16

Podobenství o hořčičném zrnu a o kvasu

¹⁸ Říkal¹ tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?

1. //Mt 13,31

¹⁹ Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“

²⁰ A¹ opět řekl: „K čemu připodobním Boží království?

1. //Mt 13,33

²¹ Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic¹ mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

1. Mt 13,33p

Vejděte úzkými dveřmi

²² A procházel¹ městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.²

1. Sk 16,4
2. 9,51

²³ Kdosi mu řekl: „Pane,¹ je jen málo těch, kteří ⌈jsou zachraňováni⌉?²“ On jim řekl:

1. 5,8!
2. n.: mají být zachráněni (viz Iz 10,21n)

²⁴ „Usilujte¹ vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

1. ř.: Zápaste (srv. 1Tm 4,10; 6,12p); //Mt 7,13; He 12,14v

²⁵ V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře,¹ a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: Pane,² otevři nám, on vám odpoví: Neznám vás a nevím, odkud jste.

1. Mt 25,10n
2. Mt 7,22n

²⁶ Tehdy začnete říkat: Jedli jsme ⌈před tebou⌉¹ i pili a na našich ulicích jsi učil.

1. n.: v tvé přítomnosti

²⁷ A on ⌈vám řekne:⌉¹ ⌈Neznám vás a nevím, odkud jste⌉.² Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!³

1. var.: řekne: Pravím vám
2. var.: Nevím, odkud jste
3. Mt 7,23; //Ž 6,9

²⁸ Tam bude pláč a skřípění zubů,¹ až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.

1. Mt 8,12

²⁹ A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.¹

1. //Mt 8,11

³⁰ A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“¹

1. //Mt 19,30

Zármutek nad Jeruzalémem

³¹ Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes¹ tě chce zabít.“²

1. 9,7
2. Neh 6,9—11

³² On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce:¹ Hle, vyháním démony a uzdravuji² dnes i zítra, a třetího dne dokonám.³

1. Ez 13,4
2. Sk 10,38
3. J 19,30

³³ Avšak dnes, zítra i pozítří musím¹ pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok² zahynul mimo Jeruzalém.³

1. 2,49p; J 9,4
2. Mt 21,11
3. 9,53

³⁴ Jeruzaléme,¹ Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

1. //Mt 23,37—39

³⁵ Hle, váš dům se vám zanechává [pustý].¹ Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.²“

1. Jr 12,7; 22,5
2. //Ž 118,26