¹ Jednou se Ježíš modlil¹ na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“

1. 3,21!

² Řekl jim: „Když¹ se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]

1. //Mt 6,9—13

³ Náš denní¹ chléb nám dávej každého dne.

1. Mt 6,11p

⁴ A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení¹ [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].“

1. n.: zkoušky

⁵ Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: Příteli, půjč mi tři chleby,

⁶ protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.

⁷ A on zevnitř odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny¹ a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.

1. 13,25

⁸ Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost¹ se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.

1. Gn 32,27; L 18,1—5; Ko 4,12

⁹ A já vám pravím: Žádejte,¹ a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

1. //Mt 7,7—11

¹⁰ Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

¹¹ Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada?

¹² Nebo požádá–li o vejce, podá mu štíra?¹

1. Zj 9,3!

¹³ Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého¹ těm, kteří ho žádají.“

1. Sk 8,15; 19,2

Moc Božího království. Rouhání odpůrců

¹⁴ A¹ vyháněl ⌈démona, a ten byl němý⌉.² Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.³

1. //Mt 9,32n; 12,22nn
2. var.: němého démona
3. 8,25

¹⁵ Někteří z nich však řekli: „⌈V moci⌉¹ Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“

1. Mt 12,24

¹⁶ Jiní¹ ho zkoušeli² tím, že od něho žádali znamení z nebe.

1. //Mt 12,38
2. n.: pokoušeli

¹⁷ Protože¹ znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.

1. //Mt 12,25—29

¹⁸ Je–li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.

¹⁹ Jestliže já vyháním démony ⌈v moci⌉¹ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

1. Mt 12,24

²⁰ Jestliže však vyháním démony prstem Božím,¹ pak už k vám přišlo Boží království.

1. Ex 8,19

²¹ Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.¹

1. ř.: v pokoji

²² Přijde–li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“

²⁴ „Když¹ nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.

1. //Mt 12,43—45

²⁵ A když přijde, nalezne¹ dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.²

1. ř.: nalézá
2. n.: uklizený

²⁶ Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“

²⁷ Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené¹ lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“

1. ::23,29; Mt 5,3p

²⁸ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

Syn člověka bude znamením tomu pokolení

²⁹ Když¹ se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše.

1. //Mt 12,38-42

³⁰ Jako se totiž Jonáš stal znamením¹ pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

1. 2,12!

³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost¹ -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.

1. 1Kr 10,1—13

³² Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání¹ na Jonášovo kázání²-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“

1. Mt 11,21
2. Mt 12,41p

³³ „Nikdo,¹ když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

1. //8,16

³⁴ Lampou¹ těla je tvé oko. Je–li tvé oko čisté,² i celé tvé tělo je plné světla. Je–li však špatné,³ i tvé tělo je temné.

1. Mt 6,22
2. ř.: jednoduché
3. srv. h. idiom: zlé oko (Př 23,6p)

³⁵ Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.

³⁶ Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“

Běda farizeům i zákoníkům

³⁷ Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal.¹ Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.²

1. pův. ř. ekv. (J 21,12) lze chápat i v obecném smyslu: pojedl i poobědval (Gn 43,25LXX)
2. 17,7; 22,14; Mt 9,10v

³⁸ Farizeus se podivil,¹ když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.²

1. n.: užasl
2. Mt 15,2; ř. aor. pas. od baptizein

³⁹ Pán¹ mu řekl:² „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch³ číše a mísy, ale váš vnitřek⁴ je plný chamtivosti a špatnosti.⁵

1. 7,13
2. //Mt 23,25n
3. ř.: zevnějšek
4. Mt 7,15
5. Mt 22,18p

⁴⁰ Pošetilci!¹ Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?

1. 12,20; Ž 14,1; 92,7; Ef 5,17

⁴¹ Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude¹ čisté.²

1. ř.: je
2. Tt 1,15

⁴² Ale¹ běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky² z máty, routy a ze všech zahradních bylin,³ ale nedbáte na právo⁴ a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.⁵

1. //Mt 23,23n
2. 18,12
3. Mk 4,22; Ř 14,2 (zelenina); [desátek z těchto rostlin se dával s velkou pečlivostí; srv. Mišna, Demai 2,1]
4. Př 21,3
5. 2Pa 31,5; Neh 10,37; Mal 3,8

⁴³ Běda¹ vám farizeům, protože milujete přední ²sedadla³ v synagogách a pozdravy⁴ na tržištích.

1. //Mt 23,6
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 14,7
4. 20,46

⁴⁴ Běda¹ vám,² protože jste jako nevyznačené³ hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“

1. //Mt 23,27
2. var.: [+ učitelé Zákona a farizeové, pokrytci,]
3. ř.: neznatelné

⁴⁵ Na to¹ mu jeden ze zákoníků řekl: „Učiteli,² když toto říkáš, urážíš také nás.“

1. Mk 9,5
2. 7,40!

⁴⁶ On řekl: „I vám zákoníkům běda,¹ neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.

1. //Mt 23,4

⁴⁷ Běda¹ vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.

1. //Mt 23,29

⁴⁸ Tak dosvědčujete¹ skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky² zabili, vy [jim] budujete [pomníky].

1. var.: jste svědky
2. ř.: je

⁴⁹ Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu¹ k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,

1. //Mt 23,34—36

⁵⁰ aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,

⁵¹ od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.

⁵² Běda¹ vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“