¹ Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení¹ od císaře Augusta,² aby byl po celém obydleném světě³ proveden soupis obyvatelstva.

1. ř. dogma; Sk 16,4; 17,7; Ef 2,15; He 11,23
2. vl. jm. Gaius Octavianus Caepias, císařem 31 př. Kr.—14 po Kr., dekretem Senátu v r. 27 př. Kr. přidáno jméno Augustus (srv. Mt 22,19p; Sk 25,21).
3. tj. Římském impériu; 4,5; 21,26; Mt 24,14!

² Tento ⌈soupis¹ se konal před tím soupisem, který byl proveden, když⌉² v Sýrii vládl Quirinius.³

1. Sk 5,37
2. n.: první soupis se konal (ř.: se stal), když
3. Významný daňový soupis se v Judsku konal v letech 6—7 po Kr. V té době (6—9 po Kr.) byl v Sýrii římským legátem (místodržitelem) Publius Sulpicius Quirinius (zemř. 21 po Kr.).

³ I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.

⁴ Také Josef vyšel¹ z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém,² neboť byl z domu a rodu Davidova,³

1. ř.: vystoupil
2. Gn 35,19p; 1S 17,12
3. 1,27

⁵ aby se dal zapsat s Marií, ⌈svou snoubenkou⌉,¹ která byla těhotná.

1. var.: zasnoubenou jemu manželkou

⁶ Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny,¹ aby porodila.

1. 1,23; Gn 25,24

⁷ I porodila svého ⌈syna, toho prvorozeného⌉,¹ zavinula ho do plenek a položila do jeslí,² protože pro ně nebylo místo v útulku³ pro pocestné.

1. n.: prvorozeného syna
2. v. 12.16; 13,15 (žlab)†
3. ř. katalyma — pův.: místo vypřáhnutí / odpočinku; obecněji: přístřeší / místnost. (22,11; Mk 14,14†)

Anděl to oznamuje pastýřům

⁸ V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku¹ a v noci drželi hlídky nad svým stádem.

1. n.: pobývali pod širým nebem; HL

⁹ A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl¹ a Pánova² sláva³ je ozářila;⁴ i zmocnil se jich veliký strach.⁵

1. 1,11
2. var.: Boží
3. Ex 16,7.10; Sk 7,55!; Tt 2,13; Zj 18,1
4. 24,4; Sk 12,7; 26,13
5. 1,12; 8,35

¹⁰ Anděl jim řekl: „Nebojte¹ se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu² o veliké radosti, která bude pro všechen lid,

1. 1,13.30
2. Mt 11,5; Sk 13,32

¹¹ že se vám dnes¹ narodil Zachránce,² který je ⌈Kristus Pán⌉,³ v městě Davidově.

1. ř. sémeron; 4,21; 5,26; 12,28; 13,32n; 19,5.9; 22,34.61; 23,43.
2. Ž 106,21!; J 4,42; Sk 5,31; Fp 3,20; 1Tm 1,1; Tt 1,3p; 2Pt 1,1; 1J 4,14
3. n.: Kristus, Pán; ve StS se výraz christos kyrios vyskytuje pouze v Pl 4,20 (LXX). Z mimobiblických spisů v Žalmech Šalomounových 18,7.

¹² Toto vám bude znamením:¹ Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“

1. 11,30; Ex 3,12; 1S 2,34!; 1K 14,22; Fp 1,28; 2Te 3,17

¹³ A náhle¹ se s andělem objevilo² množství nebeského vojska³ chválícího⁴ Boha a říkajícího:

1. Sk 9,3
2. ř.: stalo
3. 1Kr 22,19; Da 7,10; Sk 7,42†
4. v. 20

¹⁴ „Sláva na výsostech¹ Bohu a na zemi pokoj ⌈mezi lidmi Božího zalíbení⌉.²“

1. 19,38
2. var.: v lidech (Boží) zalíbení; var.: [lidem dobré vůle]. ř. eudokia — dobrá vůle / zalíbení / přání; Mt 11,26; L 10,21; Ř 10,1; Ef 1,5.9; Fp 1,15; 2,13; 2Te 1,11†; srv. sloveso v L 3,22.

¹⁵ A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, ⌈začali si pastýři mezi sebou říkat⌉:¹ „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to,² co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“

1. var.: řekli si pastýři
2. ř.: tuto věc

¹⁶ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.

¹⁷ Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.

¹⁸ A všichni, kdo to uslyšeli, užasli¹ nad tím, co jim pastýři řekli.

1. v. 33.47; 1,63; 8,25; 11,14

¹⁹ Marie však ⌈toto všechno⌉¹ uchovávala ve svém srdci² a rozvažovala o tom.

1. ř.: všechna tato slova
2. v. 51; 1,66

²⁰ Pastýři se pak navrátili, oslavujíce¹ a chválíce² Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.

1. 5,25; Mk 2,12; 2K 9,13
2. v. 13; 19,37; 24,53; Sk 2,47; 3,8n!; Ř 15,11; Zj 19,5

Ježíš v chrámě představen Pánu

²¹ Když se naplnilo¹ osm dní, aby byl obřezán,² ⌈dali mu⌉³ jméno Ježíš;⁴ byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.

1. 1,23
2. 1,59; Lv 12,3
3. ř.: bylo nazváno jeho
4. 1,31

²² A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,

²³ jak je napsáno v Pánově zákoně: Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno,¹ bude nazván svatý Pánu,²

1. ř.: matku
2. //Ex 13,2.12.15

²⁴ a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, párek hrdliček nebo dvě holoubata.¹

1. //Lv 12,8

²⁵ A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý¹ a zbožný, očekávající² potěšení³ Izraele, a Duch Svatý⁴ byl na něm.

1. 1,6
2. v. 38; 23,51; Tt 2,13
3. 2Te 2,16; He 6,18
4. 1,41.67; 2Pt 1,21

²⁶ Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno,¹ že nespatří smrt,² dokud neuvidí Pánova Mesiáše.³

1. n.: dáno poznat
2. He 11,5
3. ř.: Krista; Mt 2,4p

²⁷ Ten přišel ⌈v Duchu⌉¹ do chrámu. Když rodiče přinesli² chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje³ Zákona,

1. n : veden Duchem; 4,1; Mk 12,36
2. ř.: vnesli
3. Sk 15,1

²⁸ on si ho vzal do ¹náručí, vzdal chválu, dobrořečil² Bohu a řekl:

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 1,64

²⁹ „Nyní,¹ Panovníku,² podle svého výroku propouštíš svého otroka³ v pokoji,⁴

1. [vv. 29—32 jsou známy pod lat. názvem Nunc Dimittis]
2. ř. despotés; Sk 4,24; 2Tm 2,21; 2Pt 2,1; Zj 6,10; srv. Tt 2,9
3. Sk 4,29; Ř 1,1p
4. Gn 15,15; Jr 34,5

³⁰ neboť mé oči spatřily tvou záchranu,¹

1. 3,6; Ž 119,166; Iz 52,10; Sk 4,12; Tt 2,11

³¹ kterou jsi připravil před tváří všech lidí,

³² světlo ke zjevení národům¹ a slávu tvého lidu Izraele.“

1. n.: pohanům; (nebo také: světlo k odhalení národů)

³³ ⌈Jeho otec a⌉¹ matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.

1. var.: Josef a jeho

³⁴ Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu¹ a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --

1. Mt 21,44; 1K 1,23; 1Pt 2,8

³⁵ i tvou vlastní duší pronikne meč¹ -- aby bylo zjeveno myšlení² mnohých srdcí.“³

1. J 19,25
2. 5,22; 9,47; 24,38; Mt 15,19; Ř 1,21; Ef 4,18v
3. Dt 8,2; Sk 8,21n

³⁶ A byla tam prorokyně¹ Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta ⌈již byla velmi pokročilého věku⌉;² s mužem žila sedm let od svého panenství

1. Ex 15,20; Sk 21,9
2. ř.: byla pokročilá v mnohých dnech

³⁷ a vdovou¹ byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty² a prosbami sloužila³ Bohu dnem i nocí.⁴

1. 1Tm 5,9
2. Sk 13,3
3. Sk 24,14!; He 9,14; Zj 7,15
4. 18,7; 1Te 3,10!; 1Tm 5,5; srv. 1Kr 8,29

³⁸ A v té hodině přistoupila, děkovala¹ Bohu a říkala² o něm všem, kteří očekávali³ vykoupení⁴ Jeruzaléma.⁵

1. HL; sl. zn. veřejně vyznávat díky / uznání
2. ř.: mluvila
3. v. 25
4. 1,68; He 9,12; Ř 3,24v
5. var.: v Jeruzalémě (/ v Izraeli / Izraele)

³⁹ A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.¹

1. v. 51; 1,26; 4,16

⁴⁰ Dítě pak rostlo¹ a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla ⌈s ním⌉.²³

1. v. 52; 1,80
2. ř.: na něm
3. 1S 3,19

Dvanáctiletý Ježíš v chrámě

⁴¹ Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p; J 2,13)

⁴² Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.¹

1. 1,9

⁴³ A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to ⌈jeho rodiče⌉¹ zpozorovali.

1. var.: [Josef a jeho matka]

⁴⁴ Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

⁴⁵ A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

⁴⁶ I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí¹ uprostřed učitelů,² naslouchá jim a vyptává se jich.

1. 5,17; Mt 5,1p
2. 5,17; J 3,10; Sk 5,34

⁴⁷ Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností¹ a odpověďmi.

1. ř. synesis — rozumnost / chápavost; Mk 12,33; 1K 1,19; Ef 3,4; Ko 1,9; 2,2; 2Tm 2,7†.

⁴⁸ Když ho rodiče spatřili, zhrozili¹ se a jeho matka mu řekla: „Synu,² co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“

1. 4,32
2. ř.: Dítě

⁴⁹ A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že ⌈musím¹ být ve věcech svého Otce⌉?²“

1. [první z Ježíšových „musím“ (tedy priorit) v L; 4,43; 7,40; 9,22; 13,33; 19,5; J 3,14; 9,4; 10,16; srv. Sk 19,21]
2. ř.: v těch mého Otce musím být; n.: musím být tam, kde jde o věc mého Otce; n.: musím být v domě svého Otce

⁵⁰ Ale oni neporozuměli¹ tomu slovu, které jim pověděl.

1. 9,45; 18,34

⁵¹ I sestoupil¹ s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán.² Jeho matka pečlivě uchovávala ⌈všechna [tato] slova⌉³ ve svém srdci.⁴

1. 4,31p
2. srv. Ef 5,21
3. n.: všechny ty[to] věci
4. 2,19

⁵² A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu¹ a v přízni² u Boha i u lidí.³

1. v. 40
2. n.: milosti
3. Př 3,4; Ř 14,18