¹ Celé¹ jejich shromáždění² povstalo a odvedli jej k Pilátovi.³

1. //Mt 27,11—14
2. ř.: množství
3. 3,1

² Začali ho obviňovat:¹ „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři² a říká, že sám je Mesiáš³ král.“⁴

1. n.: obžalovávat; 6,7
2. 20,22
3. ř.: Kristus
4. Sk 17,7

³ Pilát¹ se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“² On mu odpověděl: „Ty říkáš.“³

1. 1Tm 6,13
2. v. 38; 1,33
3. 22,70

⁴ Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“¹

1. ř.: důvod (pro obvinění); v. 14.22; Sk 19,40

⁵ Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji¹ a přišel až sem.“

1. 4,14; Mk 1,14

Před Herodem

⁶ Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský.¹

1. Mt 26,69p

⁷ A když zjistil, že ⌈podléhá Herodově¹ pravomoci⌉,² poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě.

1. Mt 14,1p
2. ř.: je z Herodovy pravomoci

⁸ Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět,¹ protože o něm [mnoho] slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení.²

1. 9,9
2. 11,16

⁹ Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl.

¹⁰ Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali.¹

1. 11,53

¹¹ [I] Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného¹ roucha a poslal ho zpět k Pilátovi.

1. Jk 2,2n; ř.: zářivého (Sk 10,30; Zj 15,6; 19,8); [zřejmě královských barev, tj. bílé nebo šarlatové]

¹² V ten den se Herodes a Pilát¹ spolu spřátelili; předtím totiž žili² ve vzájemném nepřátelství.

1. Sk 4,27
2. ř.: byli

Pilát chce Ježíše propustit

¹³ Pilát svolal velekněze, vůdce a lid

¹⁴ a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že ⌈podněcuje lid ke vzpouře⌉,¹ a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic,² z čeho jej obviňujete.

1. ř.: odvádí lid
2. ř.: žádný důvod, (pro který …); v. 4

¹⁵ Ale ani Herodes ne, neboť ⌈ho poslal zpět k nám⌉.¹ A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt.

1. var.: jsem vás poslal zpět k němu.

¹⁶ Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“

¹⁷ [O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně.]

¹⁸ Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“

¹⁹ Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu.

²⁰ Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.

²¹ Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“

²² Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod¹ pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“

1. n.: vinu; v. 4.14

²³ Oni však naléhali velikým křikem¹ a žádali, aby byl ukřižován; a křik² jejich [a velekněží] sílil.

1. ř.: … hlasy
2. ř.: … hlasy

²⁴ A tak se Pilát rozhodl ⌈jejich žádosti vyhovět⌉.¹

1. ř.: aby se stala jejich žádost

²⁵ Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu¹ uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli.

1. Sk 3,14

Cesta na popraviště

²⁶ A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény,¹ jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

1. Mt 27,32p

²⁷ Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa¹ a oplakávaly ho.

1. v. 48; Mt 11,17p

²⁸ Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské,¹ nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi.

1. srv. Pís 1,5

²⁹ Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: Blahoslavené¹ jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!²

1. 11,27
2. 21,23

³⁰ Tehdy začnou říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!¹

1. Oz 10,8

³¹ Protože dělají–li toto ⌈se zeleným stromem⌉,¹ co se stane ⌈se suchým⌉?²“

1. ř.: v zeleném stromě
2. ř.: v suchém

Ukřižování

³² Byli s ním vedeni k popravě¹ i jiní: dva zločinci.

1. ř.: aby byli zahubeni / odstraněni

³³ A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici.

³⁴ [Ježíš říkal: „Otče,¹ odpusť² jim, neboť nevědí,³ co činí.“] Když si dělili jeho šaty, hodili los.⁴

1. v. 46; 22,42; 10,21
2. Mt 6,14; J 20,23; Sk 7,60; 1K 4,12
3. Sk 3,17; 1K 2,8; 1Tm 1,13
4. var.: losy; Ž 22,19

³⁵ Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali¹ a říkali: „Jiné zachránil,² ať zachrání sebe, je–li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“³

1. 16,14; Pl 3,14
2. 7,3; J 12,47; 2Tm 1,9; Tt 3,5
3. 9,35; Iz 42,1; 1Pt 2,4

³⁶ Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet

³⁷ a říkali: „Jsi–li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“

³⁸ Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými¹ a hebrejskými písmeny]: „Toto je král Židů.“²

1. ř.: římskými
2. v. 3

³⁹ Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“

⁴⁰ ⌈Ale druhý ho napomínal⌉:¹ „To se ani Boha nebojíš?² Vždyť jsi stejně odsouzený.

1. ř.: Odpověděv však druhý, káraje ho řekl:
2. 18,2; Dt 25,18; Zj 15,4

⁴¹ A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého¹ neudělal.“

1. ř.: nemístného; v. 47

⁴² ⌈A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“⌉¹

1. var.: A říkal Ježíšovi: „Vzpomeň si na mne, Pane, až přijdeš ve své královské moci [nebo: se svým královstvím].“

⁴³ [Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti,¹ dnes budeš se mnou v ráji.²“

1. 4,24
2. Slovo paradeisos je per. původu a znamenalo „park / obora“, později místo blaženého pobytu, jakým byla zahrada Eden (Gn 2—3); 2K 12,4; Zj 2,7†

⁴⁴ Bylo¹ již okolo šesté hodiny;² tu nastala tma po celé zemi až do ⌈deváté hodiny⌉,³

1. //Mt 27,45—56
2. tj. poledne
3. tj. třetí hodina po poledni

⁴⁵ ⌈protože se zatmělo⌉¹ slunce. Opona² svatyně se uprostřed roztrhla.

1. var.: [a zatmělo se]
2. Mt 27,51p

⁴⁶ A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče,¹ do tvých rukou odevzdávám svého ducha.²“ Když to řekl, vydechl naposled.

1. v. 34
2. Ž 31,6

⁴⁷ Když setník¹ uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“²

1. Mt 8,5p
2. n : nevinný; v. 4.41

⁴⁸ A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou.¹

1. v. 27

⁴⁹ Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy,¹ které ho doprovázely z Galileje, a viděli to.

1. 8,2

Josef z Arimatie uložil tělo do hrobky

⁵⁰ A¹ hle, muž jménem Josef, člen rady [a] muž dobrý² a spravedlivý³--

1. //Mt 27,57—61
2. Sk 11,24!
3. 1,6!

⁵¹ ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem -- z židovského města Arimatie, který [také sám] očekával Boží království.¹

1. L 2,38; n.: kralování

⁵² Ten přišel k Pilátovi a vyžádal¹ si Ježíšovo tělo.²

1. [Pozůstatky popravených často zůstávaly nepohřbeny anebo byly položeny do obyčejného hrobu chudých. Blízký příbuzný mohl o tělo požádat, avšak čin váženého Josefa byl odvážným ztotožněním se s odsouzeným.]
2. Dt 21,22n

⁵³ Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.¹

1. ř.: ležící

⁵⁴ Byl den přípravy a ⌈nastávala sobota.⌉¹

1. ř.: svítalo na sobotu

⁵⁵ Ženy, které s ním přišly z Galileje,¹ ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo.²

1. v. 49
2. n.: pochováno; (Podobně v Mk 15,47.)

⁵⁶ Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje.¹ V sobotu podle přikázání² zachovaly klid.

1. 2Pa 16,14
2. Ex 20,10