¹ A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

² hle, byl před ním nějaký ¹vodnatelný člověk.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³ Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu¹ uzdravit, nebo ne?“

1. 13,14n

⁴ Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

⁵ A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn¹ nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

1. Některé rkpp: osel; srv. Dt 5,14, kde kategorie lidí začíná synem a kat. zvířat volem. Ježíšova akce byla nezákonná pouze podle rabínského výkladu, nikoliv podle Zákona samotného.

⁶ Na to nebyli schopni odpovědět.¹

1. Mt 21,27; 22,46

⁷ Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají¹ přední místa, pověděl podobenství:

1. 22,24

⁸ „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na¹ přední² místo,³ aby snad nebyl pozván někdo vzácnější⁴ než ty.

1. 7,36; 24,30
2. n.: čestné
3. 20,46; Mt 23,6; Př 25,6
4. n.: váženější; Nu 22,15

⁹ Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: Dej tomuto své místo, potom s hanbou¹ zaujmeš² poslední místo.

1. Př 3,35; 11,2
2. ř.: začneš držet

¹⁰ Ale když jsi pozván, jdi a ulehni¹ na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: Příteli,² postup dopředu.³ Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

1. 11,37
2. 11,5; Mt 20,13v
3. ř.: výše

¹¹ Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen,¹ a kdo se ponižuje, bude povýšen.“²

1. Př 29,23; Iz 2,11
2. 1,52; 18,14; Jk 4,10

¹² Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.¹

1. 6,33

¹³ Ale když pořádáš hostinu, zvi¹ chudé, zmrzačené, chromé a slepé,²

1. Př 31,6n; He 13,2
2. v. 21; 7,22

¹⁴ a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno¹ při zmrtvých vstání spravedlivých.“²

1. Mt 25,35—37
2. J 5,29; Sk 24,15

Podobenství o veliké večeři

¹⁵ Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený,¹ kdo bude jíst chléb² v Božím království.“

1. Zj 19,9
2. 13,29; 22,30

¹⁶ Ježíš mu řekl: „Jeden¹ člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.²

1. //Mt 22,2—14
2. [Pozvaní na počátku potvrdili svou účast, ale když posel doručil oznámení o začátku večeře, odmítli.]

¹⁷ A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: Pojďte, protože [vše] už je připraveno.

¹⁸ I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.¹

1. [odmítnout po předchozím přijetí pozvání bylo urážkou]

¹⁹ A druhý řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

²⁰ A další řekl: Oženil¹ jsem se, a proto nemohu přijít.

1. 1K 7,33

²¹ Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.¹

1. v. 13

²² A otrok řekl: Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.

²³ A pán řekl otroku: Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

²⁴ Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.“¹

1. Mt 21,43; J 3,36; Sk 13,46; He 12,25

Zvažte nároky učednictví!

²⁵ Šly s ním velké zástupy.¹ Obrátil se a řekl jim:

1. 12,1

²⁶ „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti¹ svého otce² a matku, manželku a děti, bratry a sestry,³ ano i vlastní duši,⁴ nemůže být mým učedníkem.

1. Gn 29,31; Mal 1,3; J 12,25
2. Mt 10,37
3. Dt 13,6—8; 33,9
4. Sk 20,24; Zj 12,11

²⁷ Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž,¹ nemůže být mým učedníkem.

1. 9,23

²⁸ Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby?

²⁹ Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

³⁰ a říkali by: Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.

³¹ Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží,¹ je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

1. Př 20,18

³² Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

³³ Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží,¹ nemůže být mým učedníkem.“

1. Fp 3,7n

³⁴ „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?¹

1. //Mt 5,13; 9,50

³⁵ Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“¹

1. Mt 11,15p